Milan Smiljanič, publica.cz
Zatímco se hovoří o budoucím postavení Kosova a jeho odtržení od Srbska, o skutečnou realitu v této provincii se nemluví. Pravdu řečeno – v Kosovu je vše při starém. Zbylé srbské obyvatelstvo je nadále vystaveno albánskému teroru, mezinárodní společenství to nezajímá a „nezávislá“ média mlčí jak zarytá.
Dva mladíci z Orahovace, Mladen Lukić a Marko Stošić, byli těžce zraněni, když spolu s další skupinkou lidí stáli na autobusové zastávce a v plné rychlosti do nich ve svém pick-upu najel dosud neznámý řidič. Při transportu zraněných navíc příslušníci tzv. Kosovské policie, de-facto transformovaná UCK, z neznámých důvodů zastavili sanitku, důkladně prohledali ji, řidiče, lékaře i zraněné (?!) a všechny propustili až po 40 minutách.
Mladen Lukić poté co byl schopen příjmout představitele médií prohlásil, že řidiče poznal. Neví sice jak se jmenuje ale jedná se prý o zaměstnance uzenářské firmy z Velké Hoči, která se před tím, než padla do rukou Albánců, jmenovala „18. listopad“. Paralelně bylo zjištěno, že auto, kterým byl zločin spáchán, patří stejné firmě. Zdá se vám, že je to až až informací potřebných k nalezení pachatele? Ne pro tzv. Kosovskou policii. Jako vždy vydala prohlášení, že se jí pachatele nepodařilo najít a že se na případu dál pracuje.
Britský list Sunday Times zveřejnil interwiev (zde) se třemi příslušníky Albánské národní armády (ANA), která se od roku 2003 nachází na seznamu teroristických organizací OSN. Jeden z nich Avdulj Muškolaj, bývalý velitel UCK mj. řekl: „Toto je konečné finále, nedopustíme další hraní s naším osudem. Jestli rozhodnutí o statusu bude odloženo, existuje velké nebezpečí, že se situace vymkne kontrole. Pravděpodobně to začne protesty, které se změní v násilí. Nikdo z našich politiků nemá dost autority aby mohl nepokoje uklidnit.“ Zkušený terorista k tomu ještě zasvěceně dodal: „Struktuty, hierarchie i zbraně UCK dál existují. Mohla by se rychle mobilizovat. UCK žije, její příslušníci jsou živí a připraveni na ještě jednu válku, když to bude zapotřebí.“
Dodejme také, že albánské útoky se netýkají jen osob, ale jde také o vandalství ve vztahu k srbským památkám. Z kostela Panny Marie Ljevišké (je ze 14. století a nachází se na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO) a z kostela Sv. Neděle v Prizrenu byla naposledy ukradena olověná střecha. Oba kostely byly již těžce poškozeny během nepokojů v březnu 2004 a přes snahy Srbské pravoslavné církve i UNESCO vojska KFOR nejsou schopna kostely uchránit od albánských vandalů.
Komu slouží Lajčák v Bosně?
Zkušený slovenský diplomat Miroslav Lajčák ihned poté, co začal vykonávat funkci Vysokého představitele OSN v Bosně a Hercegovině, „udeřil“ na Republiku Srbskou, jednu ze dvou entit tvořících Bosnu a Hercegovinu, a začal tak narušovat Deytonské dohody, na kterých spočívá křehoučký bosenský mír.
Co Lajčák udělal konkrétně?Nejdříve se pokusil zrušit policii Republiky srbské a snažil se vysvětlit, že všem bude mnohem lépe, když se tato bezpečnostní složka stane součástí jednotné „Bosenské policie“. Narazil s tím na tvrdý odpor Srbů a když viděl, že se mu to zřejmě nepodaří, udělal něco neuvěřitelného. Využil totiž své prakticky neomezené pravomoce a změnil zákon o Radě ministrů, podle kterého dříve Bosna a Hercegovina nemohla přinést žádné významné rozhodnutí bez souhlasu obou entit a všech tří národů.
Nyní to možné je – po Lajčákových „reformách“ k rozhodování stačí souhlas pouze jedné entity a dvou národů. Jinými slovy vše se teď obejde bez Srbů a Republiky srbské. Teoreticky by tak Muslimsko-chorvatská federace mohla sama zrušit nejen srbskou policii, ale dokonce samotnou Republiku Srbskou.
Její premiér Milorad Dodik okamžitě reagoval a prohlásil, že je Lajčákovo opatření protiústavní a že zasahuje samotné podstaty Daytonských dohod. „Lajčákovo rozhodnutí narušuje rovnováhu postavenou Daytonem a v budoucnu může vyvolat hlubokou krizi, která by mohla uhrozit samotnou existenci Bosny a Hercegoviny. Kdyby se tato opatření realizovala, došlo by k destabilizaci Bosny bez ohledu na sílu, se kterou vyhrožuje mezinárodní společenství.“
Dodik dále podotkl: „Pokud Lajčák svá opatření nevezme zpět, Republika Srbská stáhne své činitele ze všech společných institucí, včetně Rady Ministrů a Parlametu Bosny a Hercegoviny, a požádá o ochranu od mezinárodních soudních institucí. Když to bude zapotřebí, získáme 1milion podpisů a obrátíme se Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.“
Proti Lajčákovým „reformám“ nyní v Republice Srbské protestovalo několik desítek tisíc lidí. Jen na centrálním trhu v Banja Luce se sešlo 15000 demonstrujících. „Chceme jen dodržení Daytonu, nic víc, “ řekl na shromáždění premiér Dodik a dodal: „Mám dojem, že Lajčáka někdo k provádění takovýchto kroků navádí, kdyby neměl ‘záda‘, ani by ho to nenapadlo. “ Jeho slova jen potvrdila mluvčí Vysokého představitele EU pro zahraniční politiku a bezpečnost Javiera Solany Christina Gallachová: „Pan Solana bezvýhradně podporuje pana Lajčáka. Jeho opatření jistě nejsou usměrněna ani proti jednomu národu. “
Protisrbský scénář nové konfrontace?
Premiér Srbska Vojislav Koštunica prohlásil, že Srbsko bude rezolutně bránit Rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244 i Daytonské dohody, neboť zachování Kosova a Republiky srbské jsou „nejdůležitější cíle státní a národní politiky“. Koštunica dále řekl: „Lajčákova opatření a Ahtisaariho plán pro Kosovo mají za cíl pošlapání Daytonu a rezoluce 1244, tj. likvidaci Republiky srbské a prohlášení nezávislého Kosova. Je to otevřené ohrožování existenčních zájmů srbského národa. Srbsko, jako signatář Daytonských dohod, poskytne veškerou podporu premiérovi a institucím Republiky srbské, aby uhájili její existenci, přesně tak, jak je to zapsáno v Daytonských dohodách.“
Chorvatský předseda Předsednictva Bosny a Hercegoviny Željko Komšić, srbskému premiérovi vzkázal: „Ať drží prsty dál od Bosny, jinak by mohl dostat po prstech i po nosu! A ať nezapomene jak skončil jeden jeho předchůdce – Slobodan Milošević!“
Chtěl bych upozornit na to, že média o tomto právním násilí (o tom verbálním ani nemluvě) nad Deytonskými dohodami i Republikou Srbskou mlčí a pokud dojde k nepokojům, opět to bude vypadat že je vyvolali „divocí“ Srbové, které zničehonic napadlo zaútočit na své mírumilovné sousedy. O Bosně se již dlouho mluví jako o „časované bombě“, jejíž rozbuškou by mohla být právě snaha revidovat „Dayton“.
Podle nejhoršího scénáře by se vše mohlo odehrát asi takto: Lajčák nezmění svá opatření, Rada Ministrů (tj. Muslimsko – chorvatská federace) přijme rozhodnutí zaměřené proti Srbům, ti jako výraz protestu prohlásí nezávislost Republiky srbské. Média toto představí světu jako jednostranný akt porušování Daytonských dohod a teritoriální integrity Bosny a Hercegoviny. NATO potom podpoří Armádu Bosny a Hercegoviny v jakési nové „kárné výpravě“, která bude mít za cíl „hájení“ Daytonu, míru, územní celistvosti Bosny atd. Takováto situace by pochopitelně byla využita k představení Srbů jako nenapravitelných agresorů, kteří si Republiku srbskou a Kosovo opravdu nezaslouží…
Co Solana považuje za plod politické zralosti
Jako by toto vše bylo málo, proti Srbům se otevřela další fronta a to v donedávna sesterské Černé Hoře. Po referendu o osamostatnění, o jehož zfalšování štěbatají vrabci na střechách, a ve kterém měl opět prsty Miroslav Lajčák, tehdy ve funkci vyslance Javiera Solany, se Černá Hora rozhodla přijmout novou ústavu. Opozice ji označila za „ostudně antisrbskou“ a vyzvala k jejímu bojkotu. Přestože Srbové dnes tvoří 30% obyvatel této přímořské země, v nové ústavě nedostali status konstitutivního národa, ale jen národnostní menšiny. Přitom je zajímavé, že tzv. Černohorci (což je J. B. Titem uměle vytvořený národ) tvoří pouze 40% obyvatel, tudíž netvoří většinu, která tam tedy fakticky neexistuje.
Přestože se přes 70% obyvatel vyslovilo, že mluví srbsky, nová ústava počítá s tzv. černohorštinou jako úředním jazykem. Je to nově vytvořený jazyk, který doposud nikdy neexistoval. Po osamostatnění Černé Hory se ve školách název předmětu „srbský jazyk“ změnil na „mateřský jazyk“, což byl jen předstupeň k vytváření tzv. černohorštiny. Několik set učitelů a středoškolských i vysokoškolských profesorů tehdy dostalo výpověď, protože odmítli předmět s takovýmto patvarným názvem učit.
Andrija Mandić, líder „Srbské Listy“ (uskupení srbských stran v Černé Hoře) řekl: „Toto je ústava organizovaného zločinu a kartelů a ne nejvyšší právní akt slušných občanů oloupených během posledních 17 let. Tato tzv. ústava nezaručuje stejná práva pro všechny a diskriminuje nás, Srby. Jsme jí převedeni v národnostní menšinu a náš jazyk, kterým hovoří víc než dvě třetiny obyvatel a kterým se zde hovořilo od nepaměti byl převeden na jazyk menšiny a zařazen mezi chorvatštinu, makedonštinu a albánštinu. Navíc naše pravoslavná církev byla z textu vyškrtnuta úplně, jako by se jednalo o nějakou sektu. Je tedy zřejmé, že se jedná o formalizaci etnického čištění Srbů z těchto prostor.“
„Známá firma“ Javier Solana k tomu řekl: „Nová ústava je plod politické zralosti a připravenosti, aby se těžké otážky řešili v duchu kompromisu. Je to významný krok v konsolidaci Černé Hory jako státu, v progresu, v reformách a v přibližování EU. “
Ať si říká kdo chce a co chce, toto vše nemůže být náhoda. Jedná se o dokonale synchronizovaný útok na Srbsko, které se sice brání „zuby nehty“, ale jeho obrana bohužel spočívá „jen“ na papíře, tj. snaží se přesvědčit mezinárodní společenství, že se mezinárodní právo nemůže porušovat. Za těmito právními argumenty však nestojí síla, která by jim měla dát na důraze.
Tadič poškodil obranyschopnost Srbska
Od „demokratického“ převratu z roku 2000 srbská vláda a zejména část reprezentována Demokratickou stranou Borise Tadiće naprosto zlikvidovala armádu a tím i obranyschopnost země. Důstojníky poslala do předčasné penze (ty, kteří se o obranu země zasloužili nejvíce rovnou do Haagu), jednotky rozpustila, techniku rozprodala nebo rovnou zničila. Tadić např. osobně podepsal příkaz, kterým byly čerstvě modernizované tanky jedné brigády poslány rovnou do tavící pece.
Jinými slovy: I kdyby se nevím co stalo, Srbsko se nemá ani čím bránit, o pomoci Srbům žijícím mimo Srbsko, nebo těm, kteří zůstali v Kosovu, ani nemluvě. Pravděpodobně proto se mezinárodní společenství rozhodlo „zaútočit“ právě nyní. Vědí zkrátka, že jim od bezbranné země nic nehrozí a mohou si s ní tedy dělat prakticky co chtějí.
Nebýt principiálního postoje Ruska, kosovští Albánci by nezávislost vyhlásili již dávno a dost možná by ho i etnicky dočistili. A kdyby došlo k podobným nepokojům jako 17. března 2004, které za sebou zanechaly dvanáct mrtvých, několik desítek zbitých a podle údajů UNMIK-u čtyři tisíce vyhnaných Srbů? Vojska KFOR se opět „stáhnou do bezpečí“ a nechají lidi na milost a nemilost rozběsněnému davu. Co by Srbsko dělalo?
Srbská vláda místo toho aby své občany bránila všemi dostupnými prostředky, což je její ústavní i morální povinnost, by nejspíš jen otevřela nové uprchlické tábory, Srbsko je už dnes země s největším počtem uprchlíků v Evropě, měla trochu „řečí“ a možná podala pár protestních nót. A řešení? Prozatím v nových volbách. Nejpozději 2. března příštího roku se v Srbsku uskuteční prezidentské volby. Utkají se v nich dva hlavní rivalové – Boris Tadić a místopředseda Srbské radikální strany Tomislav Nikolić. Ve druhém kole minulých voleb Nikolić získal 47% hlasů. Tentokrát jistě získá ještě větší voličskou podporu.
2.11.2007 Zdroj
Přidej komentář jako první k "Protisrbské tažení na Balkáně pokračuje"