Jeden z nejčtenějších srbských deníků Kurir v těchto dnech přinesl naprosto skandální přepis rozhovoru, který 15. srpna 2001 měli vést Javier Solana a Wesley Clark. Tito dva čelní představitelé NATO, které o dva roky dříve ilegálně bombardovalo Jugoslávii, se tehdy sešli v pronajaté vile ve švýcarských Alpách a hovořili v uvolněné atmosféře s popíjením alkoholu. Společnost ve vile jim měly dělat dvě dívky, které se staraly o „příjemnou zábavu“.

Bělehradský deník Kurir je proslulý zveřejňováním rozhovorů zaznamenaných např. tajnými službami, dokumentováním různých zákulisních událostí a řadou odhalení, která se ovšem později ukazovala jako pravdivá. Přes úspěšnost deníku Kurir v odhalování zákulisí politiky a politické špíny uvádíme, že rozhovor měli vést a že se jedná o přepis údajného rozhovoru. Kurir však hovoří pouze o přepisu záznamu. Přinášíme jeho překlad.

 

Clark: V těchto dnech navštívím Kosovo.

Solana: Dej si pozor, řádí tam bandy narko-dealerů. Tam není zákon, žádná kontrola … hm … udělali jsme velkou chybu, že jsme je (Albánce, pozn.) nechali vládnout.

Clark: Hm … možná.

Solana: Za všechno můžou agenti CIA. Starají se jen o svou drogu a byznys.

Clark: Ano, já vím jak je tam. Často tam jezdím, hlavně inkognito, to je nejbezpečnější. Teď tam ale mám důležitou práci, musíme transportovat zásilku do Fort Breg.

Solana: Snad to tolik nehoří … myslíš na orgány?

Clark: Jo … jo …

Solana: Bondsteel (americká základna v Kosovu, pozn.) funguje dobře. Schlafcock (člověk, který má na starosti bezpečnost základny, pozn.) a Kouchner (Bernard, první šéf mise UNMIK, současný ministr zahraničí Francie, Rada Evropy vyšetřuje jeho spojitost s obchodem s lidskými orgány, pozn.) práci odvádějí výborně.

Clark: Ano. Vypadá to, že je to teď akutní. Pořád se konají nějaké schůzky s generálem Andersonem. Až to tam dodělám, asi se zastavím v Srbsku. Co myslíš, jak mě přijmou?

Solana: Ne boj se, tihle v Bělehradě jsou poslušní. Dokonce mnohem poslušnější než ti v Podgorici. V Černé Hoře se můžou měnit prezidenti, ale všechno tam řídí Milo (Djukanović, pozn.), protože si všechno kupuje penězmi. Až budeš v Bělehradě vyhýbej se střetnutí s Koštunicou a jeho lidmi, víš, vztahy mezi nimi a Djindjićem se dost ochladili. Já si myslím, že pravdu má Djindjić. Koštunica je pro spolupráci nepříjemný. Když s ním mluvíš, on tě pečlivě vyslechne, ale nakonec rozhovor vždycky vyhrotí. S ním jsme se nikdy na ničem pořádně nedohodli.

Clark: A co si myslíš, jak bude reagovat na to s televizí (bombardování srbské státní televize – 16 mrtvých civilistů, pozn.). Já jsem v knize napsal, že jsem osobně vybíral cíle.

Solana: Já vím, viděl jsem to.

Clark: Stejně tak víš kolik na mě Clinton a ti jeho tlačili, abych tu televizi bombardoval.

Solana: To co my víme je naše tajemství. O tom se nesmíš s nikým bavit!

Clark: Hm … A jaké jsou v Bělehradě holky?

Solana: Všechno ti vysvětlím. Srbsko za Miloševiće bylo zašlé, ale ženy mají moc krásné. Po příchodu demokratů se situace změnila, za směšné peníze můžeš mít nádherné kousky. V některých ministerstvech sedí překrásné sekretářky, které jsou připraveny za 500$ strávit noc s cizincem. Platy v Srbsku jsou pořád mizerné …

Clark: Ty máš koukám zkušenosti …

Solana: Dám ti číslo člověka, který všechno zařídí. Obstará ti herečku, zpěvačku, co budeš chtít. Smetánku jejich města … Radši mi řekni jak to jde s privatizací společností v Kosovu. Kdo je tam z našich?

Clark: My jsme tam dosadili experty, kteří mají hlavní slovo v celé jejich vládě. Předseda komise (neznámo jaké, pozn.) je Fred Barlow, kterého znají jen ti z vrchu vlády v Prištině. Politický dirigent je Madeleine (Albrightová, pozn.), která spolu s Richardem (Holbrookem, pozn.) v Kosovu kupuje všechno co má nějakou hodnotu. Obchody se jim tak rozjely, že mě často napadne, že se tam budou muset přestěhovat.

Solana: Wesley, doneslo se mi, že došlo k neschodám mezi Kissingerem a Brzezinskim, ale nevím o co přesně jde. Co se to tam děje?

Clark: Ti dva jsou jako kočka a myš, pořád se handrkují, ale jeden bez druhého nemůžou. Osobně je mi bližší Brzezinski, protože je militantnější. Kdybychom během bombardování poslouchali jeho, Srbsko by už nebylo. Kissinger je měkota. Jak sám říká, má svědomí. On mě kritizoval za bombardování televize.

Solana: Ano … ano, je moc měkký.

Clark: Se Srby budeme mít problémy pořád, protože je to vzpurný válečnický národ. Když se mluvilo o Srbech v Krajině (v Chorvatsku, pozn.) někteří z našich navrhovali dlouhodobou válku. Já jsem to přesekl, když jsem nařídil vyhnat všechny Srby z Krajiny. Chorvatsko tak bude klidné po desetiletí. Jakápak válka s nimi, oni by se rozutekli do lesů a po celá léta by Chorvatům komplikovali život. Oni mají zkušenosti s gerilovou válkou.

Solana: Wesley, dobře víš, že jsem ti dal volné ruce při výběru cílů a málem mě to stálo kariéru. Doneslo se mi, že Clinton osobně provokoval generály NATO proti mě, protože mu na tu funkci více vyhovoval žabožrout Romano Prodi. Italové mi nejvíce vyčetli, že jsem nezabránil bombardování televize. Wesley, měli jsme Srbsko srovnat se zemí. Dívám se na tu novou vládu a upřímně, je mi z nich zle. Jsou to obyčejné vtěrky …

Clark: Jesti chceme konečné řešení, Srbsko musíme rozdrobit. Úplně ho rozkouskovat!

Solana: Souhlas. Musíme ho zničit hlavně ekonomicky. To se udělá nejsnáze. Ale věř mi, Srby nejvíce bolí Kosovo. Důsledky nezávislosti pro ně budou ohromné, ale Bělehrad musí pochopit jeden vzkaz – nikdo se nesmí protivit naší vůli! Jestli chceme na Východ, kontrolovat energetické zdroje, jedno Srbsko nemůže být překážka na naší cestě. Důležitý je i příklad, který pošleme ostatním zemím.

Clark: Jenom kdyby se Washington nestavěl proti vyslání pěchoty, vše by šlo mnohem rychleji.

Solana: Wesley, buď v pohodě. Ani tohle není špatné. Podívej se kolik uteklo od bombardování a my úplně ovládáme celé Kosovo a přímo ovlivňujeme politické dění v Srbsku a celé oblasti. Pod novou vládou se Srbsko určitě stane součástí euro-atlantických integrací, ale nesmíme zapomenout ani na opozici. Ale věřím, že svého cíle dosáhneme. Víš co, po zkušenostech, které mám se srbskými politiky vím, že peníze jsou pro ně nejsilnější argument.

Clark: {smích} Já vím. Ale z vojenské strany, nevpochodovali jsme do Bělehradu, i když jsme je přiměli podepsat kapitulaci v Kumanovu. Vojensky se nám nedostalo satisfakce, jakou jsme si jako vítězové zasloužili.

Solana: Nevešli jsme velkými dveřmi, co? To je jedno, vešli jsme malými, ale efekt bude nakonec stejný. Možná to tak bude lepší, každopádně je to levnější. Všechno co jsme jim nabídli v Rambouille, všechno co jsme chtěli, nakonec i získáme. Podívej, už na jejich území máme základnu. Požadovali jsme volný průjezd našich jednotek, i to nakonec dostaneme, věř mi (srbská vláda o tři roky později podepsala dohodu „SOFA“, která NATO umožňuje volný průjezd přes Srbsko, přitom se NATO předem nemusí nikomu ohlásit a nepodléhá srbským zákonům, pozn.). Oni za to dostanou co jim náleží …

Clark: Stanou se členy EU a NATO …

Solana: Přesně, ale je mnohem důležitější co se bude dít v pozadí. V budoucnu, my budeme ti kdo bude kontrolovat politické strany a politiky v Srbsku. Už nebudou žádné excesy. Vlády se mohou měnit, ale kurs zůstane stejný.

Clark: Jsi si tím úplně jistý?

Solana: No, řekněme, skoro jistý. Ještě není vše hotovo, ale v následujících pár letech proces dokončíme. Samozřejmě, i tam existují politici, kteří neztratili povědomí o národním zájmu.

Clark: Myslíš Koštunicu?

Solana: I jeho, on je dost principální a těžký pro spolupráci, ale tím či oním způsobem ho vyřešíme. Pozor ale i na Djindjiće! Teď je poslušný, ale je to tvrdý pragmatik … .

Výše uvedený text vyšel v Kuriru ve třech částech:
NATO diluje organe, Sravniti Srbiju, Srbija mora u NATO.

Takto před pár lety hovořili dva muži, z nichž jeden dnes zastává jednu z nejvýznamnějších funkcí EU, druhý se dost možná stane příštím viceprezidentem USA (Wesley Clark je možným kandidátem na tuto funkci v dvojici s Barackem Obamou). Jsou-li hybatelem dějin lidé tohoto druhu, pomáhej pán Bůh! Nejen Srbsku, ale celé naší euro-atlantické civilizaci.

Poznámka: V těchto dnech se „obětí“ Kuriru stali dva významní srbští socialisté. Z jejich rozhovoru (přepis byl otištěn a na webových stránkách listu byl k dispozici v audio formátu) vyplynulo, že koalice s Demokratickou stranou Borise Tadiće byla dohodnuta ještě před volbami a že celé dlouhé povolební vyjednávání s jinými stranami byly pouhým „divadélkem“ pro voliče.

Článek vyšel na www.publica.cz, 6.7.2008