Srdja Trifkovic, Chroniclesmagazine.org

V době celosvětového odmítání americké síly a autority pohlíží nastupující tým na Balkán jako na poslední geopoliticky významnou oblast, kde můžou prosadit svou „hodnověrnost“ tím, že požadují maximální množství cílů jako jediný příjatelný výsledek pro Spojené státy, a náležitě trvají na jejich naplnění. Tenhle model jsme už viděli v Kosovu a tak je očekáváno, že jeho opakování uvidíme pod velením nového týmu v Bosně.

Teď, když se intervence staly „americkou tradicí“ , je Hillary Clintonová připravena vykonat na Balkáně něco dalšího – jako kdyby přispění jejího manžela v 90. letech nepřineslo bývalé Jugoslávii dost utrpení. Chce umístit Balkán, a specificky Bosnu, téměř na vrchol svého seznamu zahraničních priorit. Zahraničně politický a státně bezpečnostní tým Baracka Obamy zahrnuje množství vlivných osobností. Pozoruhodný je zvláště zvolený viceprezident Joseph Biden, který je oddaný myšlence založení centralizovaného, jednotného státu Bosna, řízeného Muslimy. Závazek paní Clintonové tomuto cíli je nicméně naprosto odlišného významu.

Už od podepsání smluv v Daytonu před 13 roky existuje silný tlak Západu zmenšit moc Republiky Srbské, zpochybnit její legitimitu a označit jí za „genocidní výtvor“ nehodný existence. Ministerský předseda Milorad Dodik byl schopen přestát poslední bouři – způsobenou promuslimským zaměřením „mezinárodního vysokého zástupce“ (tj. nevoleného guvernéra určovaného společně Bruselem a Washingtonem) Miroslava Lajčáka a jeho týmu – ale politická síla ve Washingtonu udělala alarmující obrat pro Srby obecně a zvláště pro Republiku Srbskou (RS).

Její „konstrukce pro mír“ na Balkáně je stejná jako ta jejího manžela, a tu samou použila i její přítelkyně M. Albrightová: naprostá americká podpora Muslimům v Bosně a Kosovu proti jejich křesťanským sousedům. Během primárek Clintonová uvedla několik „faktů“, souvisejích s „úspěchy“ zahraniční politiky týkajících se Bosny, založených na dědictví svého manžela. Mezi nimi se opakovaně odvolávala na své přikrášlené vzpomínky na „nebezpečnou“ cestu do Bosny v roce 1996. kdy byla údajně ohrožena srbskými odstřelovači pálícími na letiště v Tuzle – ačkoliv válka v Bosně skončila o 6 měsíců dříve a na videozáznamu návštěvy jí zdraví usmívající se žáci v Tuzle. Její přesné důvody proč chce zrušit Republiku Srbskou jsou pravděpodobně ospíše osobní a psychologické nežli rozumové, ale její motivy nejsou v tomto případě důležité. Důležitá je skutečnost, že tohle je opravdu to, co chce.

Náznak toho, co má přijít, poskytnul důvěrný přítel Clintonovy rodiny Richard Holbrooke, navržený do klíčové role v novém managementu ministerstva zahraničí. Společně s bývalým bosenským „vysokým představitelem“ Paddy Ashdownem napsali alarmující článek „Bosenský sud s prachem“ publikovaný 22.října 2008 v několika hlavních denících na obou stranách Atlantiku. V očekávání Obamova vítězství předložili Holbrooke a Ashdown žádost , týkající se obnovy slibu americké administrativy „k přežití Bosny jako státu tím, že udrží efektivní vojenskou přítomnost a .. nalezne způsoby, jak rozplést bosenský ústavní uzel“ Tento poslední výraz je jasným kódovým heslem pro likvidaci entit.

Holbrooke byl hlavním vyjednavačem v Daytonu v roce 1995. O rok později se chlubil: „Zase jsme se angažovali ve světě a Bosna byla testem“. To „my“ znamenalo Spojené státy, nikoli „Západ“ nebo „mezinárodní společenství“ . Tehdy zvítězili intervencionisté, jejich historka nyní dominuje ve veřejném výkladu a zítra se vrátí zpět do Bílého domu.

Ohlašujíc nového ducha, přinesly New York Times 13. prosince 2008 okázalý titulek „Strach z nového etnického konfliktu v Bosně“. Analyticky se tvářící článek byl ve skutečnosti pro-muslimskou žádostí o více americké intervence pro „sjednocení“ Bosny a Hercegoviny jako jediného způsobu, jak se vyhnout další válce. Článek dále prohlašuje, že „vůdci po celé Bosně vyjádřili naději, že pan Obama se bude v Bosně více angažovat, nežli jeho předchůdce Bush“, přičemž ve skutečnosti o takových nadějích hovořil jen muslimský tábor. Jasným záměrem článku bylo začít s přípravou politické a ideologické půdy pro politiku „rozpletení bosenského ústavního uzlu“ , ke které se chystá nová americká administrativa.

O závazku Hillary Clintonové tento uzel rozstříhnout by nemělo být pochyb. Americká tradiční média zvládnou udělat jeho první část, když nás téměř každodenně zásobují skutečnosti zbavenými příběhy o tom, „jak je Bosna v hluboké krizi, jak se tam zvyšuje napětí.. hovoří se tam dokonce o nové válce. Mohl by to být neočekávaný test pro Obamovu administrativu?“

Naštěstí je v Evropě jen malá chuť k „neočekávánému testu“ znovuzapálit balkánský sud prachu. Několik pokusů Washingtonu vnutit svým evropským partnerům riskantní, či dokonce bezohlednou strategii nedávno selhalo díky opatrnosti Německa, Francie a Itálie – nejznatelněji pokus Bushovy administrativy posunout rychle Ukrajinu a Gruzii směrem k členství v NATO.

Důvěra v rozum Evropanů nestačí. Naléhavě potřebné jsou dlouho očekávané iniciativní PR a diplomatická strategie představitelů RS. Ministerský předseda Milorad Dodik by měl pracovat na zlepšení toku informací k činitelům RS, který zaručí reakce, obzvláště na útoky na její status a legitimitu. Pro Spojené státy je skutečně absurdní vést „válku proti terorismu“ a současně vrátit do Bosny v Alžírsku narozené bojovníky propuštěné z Guantánama.

Vláda v Banja Luce navíc potřebuje mít aktivní zájem v probíhajících, stejně jako nastávajících soudních případech u haagského tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), a zvláště při pomoci s jeho financováním. Je jasné, že nepříznivý výsledek těchto kauz – zvláště těch obsahujících obvinění z „genocidy“ – by byl horlivě použit nepřáteli RS k obnově rozhovorů o zrušení Daytonu.

Pokaždé, když lidé jako Ashdown a Holbrooke pořád opakují starou mantru o rozvratných Srbech a ctnostných „Bosňácích“ , je nutné opět potvrdit, že RS je nutným faktorem stability v Bosně -Hercegovině a oblasti západního Balkánu, a že ti, co naléhavě volají po její likvidaci (pod jakýmkoliv jménem) účinně pomáhají a podporují síly globálního džihádu.

Přívrženci centralistické Bosny po celou dobu nechávají bez odpovědi starou otázku: Pokud byla neudržitelná Jugoslávie, a nakonec se zhroutila pod tíhou nepřekonatelných rozdílů mezi národy a voliči, jak se může Bosna – jugoslávský mikrokosmos par excellence – rozvíjet a udržovat si dynamiku životaschopného státu? Paní Clintonová může dál pokračovat v předpokládané ex-hypotéze, že pokud je „Bosna“, musí být i národ „Bosňáků“, a může se dokonce pokusit tomuto dlouho trápenému koutu Balkánu vnutit svou vizi. Že selže, je bez řečí. Jediná otázka se týká ceny za toto selhání, a totožnosti těch, co to zaplatí.

Překlad Messin, 18.1.2009

Zdroj: http://www.chroniclesmagazine.org/index.php/2008/12/27/bosnia-hillarys-playground/