Když dojde na bývalou Jugoslávii (dnes se skrývající za politicky korektním termínem „Západní Balkán“), normální pravidla jednoduše neplatí. Mezinárodní právo je neskutečně ohebné, státy mohou vzniknout a zaniknout díky potřebě jedince a diplomatické dohody mohou být zrušeny. Například v Bosně nyní mají americký a anglický velvyslanec více síly než imperiální místokrál – který míval v minulosti moc absolutního tyrana, o které si nyní může nechat jen zdát. Současná koaliční vláda Srbska byla sestavena vyslanci z Washingtonu a Londýna. Washington ostatně tahá v oblasti za nitky již od října 2000, kdy CIA-NED převrat sesadil Slobodana Miloševiče a pokračoval ve vytváření příkladu pro „barevné revoluce“ jinde ve světě.

Od devadesátých let se Balkán stal hřištěm pro mocné politiky z Evropy a Ameriky. Nikde jinde na světě, dokonce ani v Afghánistánu, se velvyslanci impéria netěší takové moci. Ale ani vyslanci, ani země, které reprezentují, si jak se zdá neuvědomují, co dělají: hrají si se sirkami u sudu se střelným prachem.

Minulý týden, na konferenci nazvané „Srbsko, Západní Balkán a NATO – společně do roku 2020“, řekl německý velvyslanec v Bělehradě, že otázka kdy se Srbsko spojí s Aliancí, která ho v roce 1999 bombardovala, nezní „jestli“, ale „kdy“. Velvyslanec Wolfram Maas si také myslí, že Srbové by měli učit jejich děti, že bombardování bylo prostě nutné:

Známý římský císař Caligula říkával, Oderint dum metuant – nechte je mě nenávidět tak dlouho, dokud ze mne mají strach. Jenomže pouhý strach není pro NATO dost. Tento nástroj atlantického impéria požaduje bezpodmínečnou lásku svých obětí. Nic víc nedělá.

A ano, zatímco vyžaduje lásku, Maas porovnal Srbsko s nacistickým Německem. Němečtí činitelé a média dělali to samé po dvě dekády, možná ve snaze vystoupit z podmraku Hitlera a holocaustu tím, že ho promítnou na Srby. Německo také využilo balkánské konflikty k úniku svých vojenských sil z izolace po roce 1945. Luftwaffe se zapojila v Bosně i Kosovu, zatímco Bundeswehr byl rozmístěn jako „mírotvůrci“.

Maasův předchůdce Andreas Zobel v dubnu 2007 hrozil Srbsku ještě větší ztrátou území, pokud bude pokračovat v odporu proti vyhlášení nezávislosti Kosova – provincie okupované NATO. Bělehrad se oficiálně rozzlobil a dokonce poslal diplomatický protest do Berlína, ale namísto vykázání Zobela, se spokojil s polovičatou omluvou.

Avšak od té doby dělá režimem umístěný velvyslanec všechno možné, aby se Zobelova předpověď stala realitou. Jako podle pokynů, nejdříve dali nebývalé pravomoci severní provincii Vojvodina, potom založili „národní rady pro menšiny““, dávajíc tak oficiální platformu militantnímu islamistickému Muftímu, Muamerovi Zukorlicovi, aby obhajoval „autonomní Sandžak“.

Každá sebe uznávající vláda by byla rozzlobena  Maasovým porovnáním s nacisty. Ale pamatujme si, že toto je vláda, která dříve tento rok takovéto srovnání přijala.

V porovnání s jejími předchůdci je současná velvyslankyně Washingtonu v Srbsku, Mary Warlick, hodně ostýchavá. Největší skandál, který udělala, byla její přítomnost na průvodu „Belgrade Pride“ dne 10.října, kterého se účastnila spolu s mnoha dalšími diplomaty.

Pochod Bělehradem byl organizován vládou. Daleko od podpory práv homosexuálů, byl zneužit k provedení nátlaku na stále nepoddajné obyvatelstvo Srbska. Nakonec šest tisíc policistů bojovalo s asi pěti tisíci hlavně mladými a zuřivými výtržníky, zatímco okolo tři sta politiků, diplomatů a profesionálních aktivistů ze Srbska a okolí se procházelo zcela prázdnými ulicemi Bělehradu. Jeden z nich měl plakát, kdy bylo psáno „Smrt státu a kapitalismu“, ironicky sám průvod byl demonstrací toho nejhoršího zestátnění. Není jasné, co si Warlick mohla myslet při čtení tohoto plakátu, jestli si toho vůbec všimla.

Dělání vln není pouze záležitostí současných velvyslanců. Nikdo jiný neměl takový význam v regionu jako William Montgomery (Chorvatsko 1998-2000, Srbsko 2000-2004). Ačkoliv byl odejit ve stínu  skandálu, Montgomery se rozhodl zůstat v regionu a publikovat názory ze své vily na chorvatském pobřeží. Oficiálně je teď pouhým soukromým občanem. Přesto si ponechal nějaké vazby na Foggy Bottom (stará čtvrť ve Washingtonu u vládních budov pozn.řekl.). Rukopis jeho nejnovější knihy, kde popisuje Američany sponzorovaný státní převrat  v roce 2000, byl schválen americkým ministerstvem zahraničí k publikaci.

Kniha z názvem – Po ovacích: Vzpírání se demokratickému přechodu byla právě publikována v srbském překladu. Jeho odhalení nicméně nebylo ničím, co by srbské publikum neočekávalo. Že za  „spojenou srbskou opozicí“ stála přímo americká vláda s přispěním 100 miliony dolary? Stará zpráva. Mnohem zajímavější byly jeho poznámky na bosenské TV stanici tento týden, kdy řekl, že Bosna byla neudržitelným státem a její rozklad vypadal „realisticky“.

Montgomeryho vtípek podnítil americkou ambasádu v Sarajevu k okamžitému odmítnutí, což jen zopakovalo oficiální postoj Washingtonu k pokračování Bosenského státu (co nejvíce centralizovaného). Také to evokovalo veřejné odsouzení kanceláře místokrále.  Ale byl Montgomery skutečně „mimo mísu“? Minulý rok rozmíchal podobnou bouři článkem v New York Times, kde volal   (minimálně) po revizi americké politiky na Balkáně, včetně Bosny. Je to velmi vzácné, že obyčejný občan získal místo v NYT na článek, kde oficiálně nesouhlasí se zájmy imperiálního úředního aparátu. Což vyvolává otázku: za koho Montgomery mluví?

Tento týden tomu bylo 15 let, co začaly ve Wright-Patterson AFB kousek od Daytonu v Ohiu mírové rozhovory. Byl to vrcholný výkon Richarda Holbrooka. Snažil se vyhrožovat, zastrašovat, podvádět, krást a znemožnit cestu k míru v Bosně. Nakonec tuto válku skončil, ale jeho necitelné pohrdání pravidly civilizovaného chování také nastavilo precedent, který může klidně přivést Balkán do dalších konfliktů, jen co se řetězy držící jeho nynější realitu vydají cestou impéria, které je umístilo.

Překlad: Messin, 24.11.2010

Zdroj: http://original.antiwar.com/malic/2010/11/05/diplomats-gone-wild/