John Pilger: Nejdříve zaútočí na minulost – aneb co uvádí příručka pro britské studenty o Vietnamu

globe-32299_960_720

Jak funguje kontrola myšlení ve společnostech, které se nazývají svobodnými? Proč jsou významní novináři tak horliví, téměř reflexně minimalizovat trestní odpovědnost politiků jako jsou Bush, nebo Blair, kteří se podílejí na zodpovědnosti za nevyprovokovaný útok na bezbranné lidi, za zpustošení jejich země a za zabití nejméně 100.000 lidí, většinou civilistů, snažíc se opodstatnit tenhle velký zločin prokazatelnými lžemi? Proč reportér BBC popisuje invazi do Iráku jako „ospravedlnění pro Blaira“? Proč rozhlasové a TV stanice nikdy neuvedly do souvislosti s terorismem britský nebo americký stát? Proč se i tak zvýhodňovaní informátoři, s neomezeným přístupem k faktům postavili za líčení neověřených, nelegálních, cynicky manipulovatelných voleb bez pozorovatelů, konaných pod brutální okupací, jako „demokratických“ , s původním účelem být „svobodnými a férovými“?

Nečtou historii? Anebo historie, kterou znají, či si vybírají k poznání, podléhá takové ztrátě paměti a zanedbání, že to vede k pohledu na svět jen skrz jednosměrné morální zrcadlo? Není žádná hypotéza o konspiraci. Tohle jednosměrné zrcadlo zabezpečuje, že na většinu lidstva se pohlíží v termínech jeho potřebnosti pro „nás“, jeho vhodnosti nebo nahraditelnosti, jeho užitečnosti, či neužitečnosti. Například pojem „dobrých“ Kurdů v Iráku a „špatných“ v Turecku.

Neomylným předpokladem je, že „my“ na dominantním Západě máme morální měřítka nadřazená nad „nimi“ . Jeden z „jejich“ diktátorů (často náš bývalý klient, jako SaddámHussajn) zabije tisíce lidí a je prohlášen za monstrum, za druhého Hitlera. Když jeden z našich politiků udělá to samé, pohlíží se na něho v nejhorším případě jako na Blaira, veShekespearovských termínech. Ti, co zabíjejí lidi automobilovými bombami, jsou „teroristi“ , ti co zabíjejí o hodně více lidí kazetovými bombami, jsou nóbl okupanti „bahna“.

Ztráta historické paměti (amnézie) se může šířit rychle. Jen 10 let po vietnamské válce, ve které jsem dělal reportéra, zjistil průzkum veřejného mínění, že třetina lidí si nemohla vzpomenout, kterou stranu podporovala jejich vláda. Tohle demonstrovalo rafinovanou moc dominantní propagandy, že válka byla v podstatě konfliktem „dobrých“ Vietnamců se „zlými“ Vietnamci, do kterého byli Američané „vtaženi“, přinášejíce demokracii lidem Jižního Vietnamu, konfrontovaným „komunistickou hrozbou“. Takovéhle falešné a nečestné zprávy vypouštěla až na pár výjimek média. Pravda je taková, že tahle nejdelší válka dvacátého století byla válkou vedenou USA proti Vietnamu, severnímu i jižnímu, komunistickému i nekomunistickému. Byla nevyprovokovaným vpádem do jejich vlasti a do jejich životů, podobně jako do Iráku. Amnézie umožňuje, že zatímco relativně nemnoho mrtvých vetřelců stále přiznáváme, oběti až 5 miliónů Vietnamců jsou odsouzené k zapomnění.

Kde to má kořeny? Určitě „populární kultura“, zvláště hollywoodské filmy, můžou určovat, co a jak málo si pamatujeme. Selektivní vzdělávání ve věku dospívání plní stejnou úlohu. Poslali mi široce používanou příručku revize moderní světové historie pro studenty, o Vietnamu a Studené válce. Toto se učí 14 až 16 letí v britských školách, kteří dělají zkoušku GCSE. Tato příručka je informuje o chápání klíčových historických období, které musí ovlivňovat způsob jejich chápání současných zpráv z Iráku a odjinud.

Je to šokující. Tahle příručka uvádí, že podle Ženevské dohody z roku 1954 „Vietnam byl rozdělen na komunistický sever a na demokratický jih“. Jednou větou je pravda odsunuta. Závěrečná deklarace Ženevské konference rozdělila Vietnam „dočasně“ do konání svobodných voleb 26. června 1956. Bylo téměř jisté, že Ho Či Min vyhraje a sestaví první demokraticky zvolenou vietnamskou vládu. Zajisté o tom nepochyboval prezident Eisenhower. „Nikdy jsem nemluvil s osobou znalou indočínských záležitostí“ řekl, „která by s tím nesouhlasila…80 procent obyvatelstva by hlasovalo pro komunistu Ho Či Mina jako za svého vůdce.“

O dva roky později, nejen, že USA odmítly dovolit udělat dohodnuté volby, ale i „demokratický“ režim na jihu byl výmyslem. Jeden z jeho vynálezců, úředník CIA RalphMcGehee popisuje ve své mistrovské knize Deadly Deceits , jak byl brutální a vyhnaný mandarín Ngo Dinh Diem importován z New Jersey, aby byl prezidentem a byla ustanovena podvodná vláda. „CIA“, píše, „dostala příkaz udržovat tuto iluzi prostřednictvím propagandy (umístěné do médií).“

Byli zaranžovány zfalšované volby, na Západě oslavované jako „svobodné a férové“, ve kterých američtí úředníci vykonstruovali „83 procent voličů proti teroru Vietcongu.“ Příručka se nezmiňuje o ničem z toho, ani o tom, že i tito „teroristé“, které Amerika nazvala Vietcongem, byli jižní Vietnamci, bránící svoji vlast proti americké invazi a jejich boj byl populární. Místo Vietnam můžete číst Irák

Tón tohohle traktátu je z pohledu „nás“. Neexistuje tu vědomí toho, že ve Vietnamu existovalo národní osvobozenecké hnutí. Je tu jen „komunistická hrozba“. Jen propaganda, že „USA byly vystrašené, že mnoho jiných zemí se může stát komunistickými a pomoci SSSR – nechtěly být převýšeny (počtem)“, prezident Johnsonbyl pouze „rozhodnut udržet Jižní Vietnam nekomunistický“. Tohle rychle pokračuje doTetovy ofenzívy v roce 1968, která skončila ztrátou tisíců amerických životů – 14.000 do roku 1969 – většinou mladých lidí. Není tu ani zmínka o milionech vietnamských životů, taktéž ztracených v ofenzívě. A Amerika pouze začala „bombardovací kampaň“: není tu ani zmínka největší tonáži bomb shozených v historii vedení války, o vojenské strategii, která byla vědomě určena k přinucení miliónů lidí opustit svoje domovy, ani o chemikáliích použitých způsobem, který úplně mění životní prostředí a genetickou strukturu, ponechávající původně úrodnou zemi úplně zruinovanou.

Tahle zrevidovaná příručka zrcadlí posun a překroucení v oficiálních osnovách, takových, jako jsou prestižní osnovy z Oxfordu a Cambridge, používané po celém světě. Jejich úsek o Studené válce se odvolává na „sovětský expansionismus“ a „šíření“ komunismu. Není tu ani slovo o „šíření“ žravé Ameriky . Jednou z „klíčových otázek“ je: „Jak účinně USA bránily šíření komunismu?“ Dobrý proti zlému pro nevzdělaný rozum.

„Uf, tady máte nadílku pro vás na učení…“ říkají autoři zrevidované příručky, „takže naučte se to nyní správně.“ Uf, britské impérium nebylo: není tu nic o odporných koloniálních válkách, které byly modelem pro mnoho následujících – v Americe, Indonésii, Vietnamu, Chile, El Salvadoru, Nikaragui – abychom vyjmenovali pouze trochu z toho imperiálního sledu krve moderní historie, ze které je Irák posledním.

A teď Irán? Bubnování právě začalo. O kolik více nevinných lidí musí zemřít dříve, než se ti, co filtrují minulost a současnost proberou do své morální odpovědnosti, aby ochránili naší paměť a životy lidských bytostí?

Messin, 24.3. 2005

Zdroj: http://www.antiwar.com/orig/pilger.php?articleid=4871

Článek vyšel i slovensky zde: http://www.prop.sk/najprv_utocia.htm