Miloševičova obhajoba pokračuje a média i nadále mlčí. Podrobnosti jsou nežádoucí. Tohle poslušné mlčení je zřejmě již také součástí přípravy veřejnosti na rozsudek. No, uvidíme.
Dalším svědkem obhajoby byl 15.3. 2005 generál Radomir Gojkovic, který byl dříve šéfem právního ředitelství na jugoslávském ministerstvu obrany.
Významná část jeho svědectví byla z období, kdy byl ve funkci vojenského prokurátora armády Jugoslávie (dále JNA) v Sarajevu. Gojkovic u soudu vypověděl, že JNA na začátku roku 1992 ztratila 26 mužů, aniž by vypálila jediný výstřel. Řekl, že JNA byla napadena muslimskými polovojenskými jednotkami a nestřílela na svojí obranu.
Generál Gojkovic svědčil na základě vlastní zkušenosti, kdy byl sám ostřelován v Sarajevu. Jeho svědectví mělo také obhajobu podpořit v jejím tvrzení, že ostřelování připisované VRS a JNA bylo více pravděpodobně prováděno muslimskými jednotkami. Jako názorný příklad uvedl Novi Grad.
Svědek řekl, že muslimské ostřelovače rozeznal od Srbů podle jejich oděvu: ženy podle černých šatů a muže podle čepic.
Gojokovic svědčil, že Muslimové způsobovali krutosti proti svým lidem a potom obviňovali JNA. Svědek líčil konkrétní případ, kdy muslimské síly, umístěné v Mojmilu, ostřelovaly civilní stavby v Sarajevu a pak z palby obvinily armádu. Gojkovic byl přímým svědkem této události. Svědek byl v té době v kasárnách Viktor Bubanj a granáty létaly přesně nad jejich základnou.
Generál Gojkovic podrobně líčil informaci, kterou dostal od očitého svědka, a která se týkala události známé jako: „masakr ve frontě na chleba“ . Došlo k ní na ulici VaseMiskina v květnu 1992 a výsledkem bylo 16 mrtvých.
Vojenský policista Nedeljko Lizdek, který zemřel v roce 1994, řekl Gojkovicovi, že viděl TELEVIZNÍ KAMERY připravené na ulici Vase Miskina už před explozí. To je záhadně (děsivě) podobné tomu, co vypověděl již dříve generál McKenzie o dalším sarajevském masakru: „masakru v Markale“. Generál McKenzie prohlásil, že i tehdy byli na místo přivedeni novináři v předstihu.
Policista Lizdek, který se vrátil na místo po explozi, řekl Gojkovicovi, že tam nebyl kráter zanechaný explozí. Řekl, že den po explozi viděl lidi vytloukající (hammering) díru do země za účelem simulace kráteru vzniklého dopadem střely z minometu.
22.srpna 1992 uveřejnil londýnský deník Independent úryvky z tajné zprávy OSN, která byla předána veliteli jednotek OSN generálovi Satishu Nambiarovi. Zpráva říká, že bombu možná odpálily muslimské síly loajální Alija Izetbegovičovi.
„Věříme, že to byla řízená detonace, pravděpodobně v nádobě ( can – plechovka, nádoba, konev atd)„ řekl potom důstojník OSN. „Kráter, jaký tam teď je, se nutně nepodobá, nebo alespoň nemá ani trochu takovou velikost, jak jsme předpokládali, že najdeme po dopadu minometného granátu na dlážděný povrch“
Svědectví, že „masakr ve frontě na chleba“ byl připraven, je velmi důležité, protože záběry civilistů rozmetaných explozí, když stáli frontu na chleba šokovaly mezinárodní veřejnost a přidaly na tlaku k provedení vojenské intervence Západu proti Srbům.
Za druhé, exploze v ulici Vase Miskina byla využita Muslimy k přerušení Evropskou unií zprostředkovaných rozhovorů o státním uspořádání Bosny a Hercegoviny, pod záminkou, že nemají o čem mluvit se Srby, kteří údajně páchají takové masakry.
Žalobce Nice usilovně namítal, že svědectví ohledně masakru bylo svědectvím z druhé ruky (co se povídá, šuškana). Tato námitka ale postrádá smysl, protože jsou i další svědectví, která potvrdila pravdivost jeho slov.
Žalobcova námitka o povídačce v případu obhajoby je směšná. Žalobce Nice se při obžalobě sám spoléhal na povídačky nejhoršího druhu. Když svědek Slobodan Lazarevicsvědčil při obžalobě a řekl, že slyšel několik opilých vojáků JNA mluvit v baru o „velkém Srbsku“, tak to pan Nice radostně přijal jako důkaz spiknutí o „velkém Srbsku“.
Bývalý vojenský prokurátor Gojovic svědčil, že proti členům VJ, kteří se dopustili během kosovského konfliktu v roce 1999 zločinů, byla vznesena obvinění. Jeho svědectví vyvrátilo obvinění, že jugoslávská vláda nedokázala předejít a trestat válečné zločiny v Kosovu.
Svědectví generála Gojkovice je potvrzením svědectví svědka obžaloby RadomiraMarkoviče, který 26. července 2002 dosvědčil, že stovky členů srbské policie a armády byly vyšetřovány jugoslávským justičním systémem, protože spáchali zločiny v Kosovu. (strana 8729 a 8730, 26.7.2002 soudní přepis)
Oba svědci – Markovič i Gojovic svědčili, že rozkazy vydané armádním činitelům výslovně volaly po trestu každého, který poruší zákony, nebo válečné zvyklosti. Rozkazy nařídily přísné dodržování Ženevských konvencí a ochranu civilního obyvatelstva..
Skutečnost, že jugoslávská vláda vyšetřovala své vlastní vojáky a policii ukazuje, že nebyl žádný plán, spiknutí, nebo zločinecký podnik, který by směřoval k etnickému čištění etnických Albánců.
Pokračování Gojkovicova svědectví se bude týkat hlavně vojenských žalob. Tyto důkazy jsou pro obžalobu velice nepříjemné, protože nedokázala doložit žádné psané, nebo ústně provedené rozkazy vydané Miloševičem, nebo vedením VJ či MUP které by ukazovaly na zločinnou politiku. Důkazy, že vláda vyšetřovala válečné zločiny vyvrací myšlenku nevyslovené politiky válečných zločinů.
Messin, 25.3.2005 ZDROJ: http://www.slobodan-milosevic.org/news/smorg031505.htm