Navzdory odporu široké veřejnosti k připojení země k NATO plánuje černohorská vláda uzákonit povinnou účast všech svých ozbrojených sil v operacích NATO.
Jedním z prvních návrhů černohorské vlády při svých nadcházejících přístupových jednáních s NATO je změna právních předpisů, týkajících se armády a obrany země, která stanoví povinnou účast všech svých vojáků na akcích NATO.
Změna zákona by měla být dokončena do konce března a následně poslána do parlamentu. Zákon by poté zrušil dosavadní zásadu dobrovolné služby v zahraničí, která platila od roku 2010, kdy se Černá Hora připojila k misi ISAF v Afghánistánu, kterou NATO vede.
Možnost, že se vojáci mohou sami rozhodnout, zda se účastnit mise, byla poskytnuta zákonem přijatým v roce 2008.
Tento byl zaveden jako kompromisní řešení kvůli zjištění, že jen velmi malý počet vojáků projevil zájem bojovat s NATO v Afghánistánu proti Talibanu v roce 2003.
Nový zákon rovněž nařizuje, jaké černohorské jednotky budou k dispozici pro rychlý zásah v zahraničí, pokud tak rozhodnou „spojenci“ v NATO.
„Nasazení bude tentokrát povinné, což znamená, že vojáci budou muset jít například do Afghánistánu, nebo na jinou operaci NATO v budoucnosti, pokud o tom jejich nadřízení rozhodnou. V opačném případě riskují, že přijdou o práci,“ sdělil zpravodajské síti BIRN vysoký činitel ministerstva obrany.
V února Černá Hora zahájí přístupová jednání s NATO, od kterého obdržela pozvání v prosinci loňského roku.
Tyto závazky vyžadují modifikaci klíčových obranných a bezpečnostních zákonů, které musí být přizpůsobeny předpisům systému kolektivní obrany NATO. Většina Černohorců stále důrazně odmítá vojenské angažmá své země v místech, jako je Afghánistán.
Podle některých průzkumů ministerstva obrany považuje za přijatelnou svou účast na operacích NATO jen 30 procent členů ozbrojených sil. Vláda nedávno požádala o schválení přispět k mírové misi NATO KFOR v Kosovu, navzdory opozici velké srbské komunity, která ostře oponuje záměru Černé Hory vstoupit do NATO. S cílem zvýšit počet vojáků ochotných podílet se na misích NATO, nabídly úřady množství výhod, jako vyšší mzdy nebo body navíc v pořadí čekatelů na přidělení bytu. Poté, co v letech 2004 a 2008 vstoupily do NATO Slovinsko a Chorvatsko, také následně zrušily možnost dobrovolné účasti na zahraničních misích. Ve Slovinsku tak v roce 2004 přišlo o práci pár desítek vojáků, protože se odmítli připojit ke KFOR v Kosovu.
Doposud měli vojáci možnost se sami rozhodnout, zda se chtějí na operacích NATO podílet. BIRN kontaktovala ministerstvo obrany s dotazem na širší vysvětlení plánů týkajících se podílu na operacích NATO, ale toto se odmítlo vyjádřit.
Z výše uvedených informací je patrný bezohledný tlak na malé slabé státy, zbylé po rozpadlé Jugoslávii, aby své lidi povinně posílaly bojovat za zájmy NATO. Odporu obyvatel se nelze divit. Zvláště Srbové rozptýlení ve více státech bývalé Jugoslávie pocítili smrtící a zlovolnou sílu NATO na vlastní kůži. Zažili barbarské bombardování své země v roce 1999 na základě vylhaných důvodů, stejně jako dodnes existující protektorát Bosna a Hercegovina, kde dodnes vládne nad místními politiky a zákony zahraničím dosazený správce. A to navzdory faktu, že občanská válka na tomto území skončila už roce 1995.
Messin, 3. 2. 2016