USA a NATO už pět let pokračují v destrukci Libye

globe-32299_960_720

Právě před pěti byla zahájena válka proti projektu světového významu, který zůstane v historii známý jako Libyjská Džamáhíríje. Libye mezinárodnímu společenství ukázala, že ke kapitalismu jako cestě rozvoje existují alternativy, a to i po rozpadu Sovětského svazu. Tento model rozvoje, který byl založen na principech sociální spravedlnosti, byl pro Západ nepřijatelný a byl hlavní příčinou vypuknutí války v roce 2011.

Dnes, pět let po kolektivní agresi Spojených států, dalších zemí NATO a mnoha arabských států, jsou výsledky zřejmé: libyjský stát je absolutně ztracen a neexistují žádné viditelné vyhlídky na nějaký druh rozvoje. Libye už není státem. Je to země chaosu. Země, která je pět let bez vlády. Země, ze které nadále proudí do regionu zbraně. Země, kde Daeš (Islámský stát) prodává ropu ukradenou na ropných polích a rafinériích. Země, která slouží jako mezistanice pro migranty a centrum obchodování s lidmi. Například libyjské město Sirte bylo přeměněno na základnu Daeše. Po spojení s místní pobočkou al-Kajdy a skupinou Ansar-al-Šaríja je nyní město centrem úsilí Daeše pro nábor mladých lidí.

Dne 17. prosince 2015 se většina politických frakcí, které souhlasily s účastí na jednání zprostředkovaném OSN, sešla v marockém městě Skhirat, za účelem podpisu mírové dohody. Ale zdaleka ne všechny síly v Libyi se účastnily – a jediný politický vůdce – který již není mezi námi – věděl, jak je přivést k poslušnosti. Tak byla Rada bezpečnosti OSN nucena vydat rezoluci číslo 2259, podporující podpis smlouvy a uznávající stát, který bude na jejím základě vytvořen.

Můžeme si představit, co si asi myslí o tomto uznání státu síly, které se odmítly jednání účastnit. Neméně obtížné bude dosáhnout uznání jednotlivých institucí v Libyi. Například odstavec 9, rezoluce 2259 požaduje Národní ropnou společnost, Centrální banku Libye a libyjské investiční orgány aby uznali vládu národní dohody. To je velmi neobvyklý dodatek, ale je třeba mít na paměti několik detailů, které jsou specifické pro situaci v dnešní Libyi: příslušníci ozbrojených skupin v Libyi jsou vypláceni prostřednictvím… Centrální banky Libye!

Souběžně s jednáním v Maroku se konala další akce v Římě. Představitelé obou hlavních „vlád“ od Tripolisu po Tobrúk podepsaly 13. prosince dohodu, určenou k vytvoření vlády národní jednoty.

Situace v Libyi je formálně pod kontrolou OSN: bylo uvaleno embargo na dodávky ropy a zbraní.  Ale ani jedno embargo není dodržováno. Absence vlády, která by mohla účinně řídit celou zemi, vedla ke ztrátě hlasovacího práva Libye ve Valném shromáždění OSN. Nedávno bylo rozhodnuto, že k navrácení hlasovacího práva v OSN se musí země nejprve zbavit dluhů, a to prostřednictvím minimální platby 1,5 milionu dolarů…

Také Mezinárodní trestní soud (ICC) musí formálně přijmout otázku libyjské situace. Navzdory tomu, že situace v Libyi byla soudu ICC předložena už v únoru 2011, v posledních pěti letech nebylo uděláno vůbec nic k vyšetření masových zločinů, které tam byly spáchány. Během několika týdnů v té době byla udělána obvinění proti Muammarovi a Saifu Kaddáfímu, jakož i šéfovi bezpečnostní služby Libye Abdullahovi al-Senussimu.  Samozřejmě, že žádná seriózní vyšetřování neproběhla. Představitelé stabilního a prosperujícího státu byli bez řádného procesu označeni za mezinárodní zločince.

Případ Muammara Kaddáfího byl „uzavřen“ po jeho zavraždění, ačkoliv u jakéhokoliv řádného soudu by jeho vražda sloužila jako základ pro otevření nového případu.

Žalobce ICC Fatou Bensouda nemá velký zájem na případu Saifa Kaddáfího. Samozřejmě, že pravidelně a formálně „vyjadřuje obavu“, že Saif Kaddáfí nebyl dosud přesunut do Haagu, ale pravdou je, že jestli Saif skončí u ICC, bude muset vytrénovat nějaké falešné svědky, kteří by poskytli důkazy podporující falešná obvinění. Saif Kaddáfí je neustále zadržován v Zintánu, poté co byl odsouzen k smrti. Libyjská vláda uvedla, že trest smrti Saifa Kaddáfího nemůže být proveden v Libyi, protože byl vynesen v nepřítomnosti, a tím má i obžalovaný nárok na nový proces poté, co bude přesunut ze Zintánu a předán libyjským orgánům. Libye potvrdila, že není ve vazbě v rámci jejích hranic. Nicméně tato reakce pouze zdůrazňuje skutečnost, že ti, kteří sami sebe nazývají „vládou Libye“ ve skutečnosti nekontrolují vůbec nic.

Mezinárodní trestní soud nechce posuzovat ani případ Abdullaha al-Senussiho. Tentokrát neskrýval svou neochotu: konstatoval, že ICC je konečným odvolacím soudem, a přijme případ pouze tehdy, když libyjský soudní systém bude nefunkční. ICC došel k ohromujícímu závěru – libyjský soudní systém je schopen vést spravedlivý proces a zajistit veškerou mezinárodní právní ochranu! To je zajímavý závěr, vzhledem k absenci soudního systému v Libyi jako takové. To vše se děje na pozadí zveřejněných videí ukazujících scény mučení, jemuž byl Saadi Kaddáfí podroben uvnitř vězení Al-Hadba. Objevily se i zprávy o mučení al-Senussiho. Podle žalobce ICC jsou tyto zprávy pečlivě „zkoumány“.

Ve své desáté a nejnovější zprávě o vyšetřování situace v Libyi tvrdí žalobce Bensouda, že existují důvody pro otevírání dalších případů, a to zejména s ohledem na trestné činy páchané místními ozbrojenými skupinami, vojáky z libyjské armády a extremistických skupin. Jenomže všechny zločiny spáchané proti civilnímu obyvatelstvu během bombardování NATO byly zcela „zapomenuty“.

Za celých pět let, co se ICC věnuje libyjské situaci, neprovedl žalobce jediné vyšetřování, nebo podání jakéhokoliv obvinění proti těm, co tuto zemi zničili. Mezinárodní trestní soud byl prostě použit jako válečná zbraň proti Libyi. Sabotáž ICC vyšetřování zločinů v Libyi je nyní formou přímé podpory těm, co nejprve zničili zemi do základů, a kteří nyní tuto devastaci vítají a nedovolí, aby se země začala znovu budovat.

Překlad Messin

 

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/five-years-on-the-destruction-of-libya-continues/5508359

 

„Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde