Zatímco teroristické útoky z loňského listopadu nebyly dodnes řádně vyšetřeny a ani se například neví, kolik bylo přesně pachatelů, pokračuje prezident Hollande v sérii opatření silně osekávajících svobody, včetně svobody projevu.
Hollande bez konzultace s voliči vede dvě války (Mali a Sýrie) a vláda zároveň přijala orwellovské zákony – umožňující špehovat občany, blokovat webové stránky zahrnující „obsah související s terorismem“, zbavovat obviněné „teroristy“ francouzského občanství a kriminalizovat aktivismus proti izraelské okupaci.
Tato strategie zabrání šíření informací, které by mohly odhalit kriminální činnost vlády. Zde bychom měli poznamenat, že výjimečný stav velmi usnadňuje politickou korupci.
Stručně řečeno, nouzový právní stav mění Francii v totalitní policejní stát, který může libovolně jednat dlouhých 12 dnů bez nutnosti soudního dozoru, nebo soudního povolení k domovní prohlídce. Tento neutěšený stav se navíc vůbec neblíží ke konci. Hollande totiž těsně protlačil prodloužení stavu o další tři měsíce.
Vzhledem k tomu vláda může použít výjimečné pravomoci k donucení novinářů (skrz taktiku strachu, soudních sporů a vysokých pokut) souhlasit se zásadami, které kladou důraz na bezpečnost před svobodou (tj. cenzura a špionáž). Výjimečný stav tak především paradoxně brání jakémukoliv nezávislému vyšetřování trestné činnosti, kterou tento mimořádný stav vyvolává.
Podobné situaci čelily Spojené státy po útocích 9/11, kdy federální vláda nejen nekonzultovala s Američany takzvaný zákon Patriot Act, ale také nikdy oficiálně nevyšetřila, co se přesně stalo. Místo toho americké a izraelské zpravodajské sítě zabránily odhalení skutečností přísnou kontrolou „vyšetřování a přístupu k důkazům, mediální interpretací událostí a souvisejících soudních sporů“. (Christopher Bollyn: Solving 9/11: The Deception that Changed the World)
O více než 10 let později se něco podobného odehrává ve Francii, protože jak poznamenává Thierry Meyssan, výjimečný stav je součástí celosvětové kampaně, aby se zabránilo odhalením komplotů na internetu.
„ V roce 2008… se americká vláda rozhodla financovat jednotlivce, a to jak doma, tak v zahraničí, k narušování webových stránek diskusních fór konspiračních teoretiků a vytváření skupin, které jim budou odporovat.
To nebylo dostačující. Francie byla vyzvána provést autoritářská opatření. Stejně jako v minulosti, se francouzské elity, z nichž socialisté tvoří pseudo-levé křídlo, podřídily rozkazům hlavní vojenské mocnosti současnosti, v tomto případě USA.“
Nedávný článek Sama Scheichnera na blogu The Wall Street Journal potvrzuje francouzské úmysly spolupracovat s Amerikou při došlápnutí si na „teroristický obsah“ na internetu.
„Během své nadcházející návštěvy (v Silicon Valley v únoru 2016) pan Cazenevue řekl, že se setká s americkými firmami kvůli „aktualizaci úrovně naší spolupráce“ a také „společně s hlavní americkou generálním prokurátorkou Lorettou Lynch a tajemníkem ministerstva pro vnitřní bezpečnost Jehem Johnsonem budou diskutovat o jejich nedávném tlaku na omezení teroristického obsahu na sociálních médiích.“
„USA nyní chtějí také spolupracovat s operátory v boji proti teroristickému obsahu na internetu,“ řekl francouzský ministr vnitra Cazenevue. „Naše troufalost se vyplatila a nyní školíme ostatní, a já jsem z toho velmi potěšen.“
Ministrův optimismus vhodně maskuje fakt, že USA použily agenturu NSA ke špehování posledních tří francouzských prezidentů; že terorismus je sám o sobě americko-izraelským podnikem; že „teroristický obsah“ může znamenat cokoliv, a proto „boj proti teroristickému obsahu“ může v budoucnu znamenat zásah jak proti informování veřejnosti (tj. konspiračním teoriím) tak proti zašifrované komunikaci, a zasáhnout soukromí na internetu jako celek, což výjimečný stav může usnadnit.
Takže Francie dnes dělá všechno v rámci (a nyní i mimo rámec) svých pravomocí, aby zabránila šíření informací, které by mohly odhalit její trestnou činnost po boku Ameriky.
Více lidí si uvědomuje, že internet je jediným místem, kde mohou lidé svobodně diskutovat o takových otázkách, protože to je jediný nástroj schopný rozšířit podvratné informace a vytvořit platformu pro budování komunity, jdoucí napříč třídními antagonismy během bankovní krize.
Vzhledem k přístupu lidí k veřejným informacím na internetu, který je sám o sobě jejich nejlepším nástrojem pro nezávislé myšlení, jejich nejlepší obranou proti chybným úsudkům a dezinformacím, protože získají objektivnější pochopení věcí (pokud jsou méně náchylné k vlivům vlády), je Hollandova vláda tlačena reagovat na tuto hrozbu prodloužením výjimečného stavu.
Nakonec třeba v této souvislosti podotknout ještě jednu důležitou a temnou část skládanky ohledně útoků provedených ve Francii. Té by mohl napovídat tlak Paříže na umlčení zpráv alternativních médií o okolnostech útoků. Existoval francouzský bezpečnostního kontingent Národní fronty DPS (Département Protection Sécurité), jehož součástí byla skupina asi 60 mužů, z nichž všichni byli napojeni na tajné služby a byli mobilizováni kdykoliv bylo potřeba, aby provedli tajné mise, především v Africe. Do této skupiny patřil i Claude Hermant. Skutečným ředitelstvím DPS nebyla Národní fronta, ale ministerstvo obrany se svojí DPSD, tajnou službou téměř stejného názvu, jejímž posláním byla ochrana ozbrojených sil. Podle chorvatského deníku Slobodna Dalmacija se o dodávku zbraní teroristům postaral právě Claude Hermant.
Když byl Hermant v lednu 2015 uvězněn za „pašování zbraní“, upsal se soudci jako „informátor“ celní správy a četnictva. Když byl soudem dotázán na podrobnosti o zbraních, které prodal, vytáhl kartu ochrany tajemství. Poradní výbor pro ochranu tajemství a ministr vnitra Berard Cazenevue (!) se přiklonili v jeho prospěch. Ano, ten samý ministr, který prosazuje špehování lidí a zakazování stránek s nevhodnými zprávami a názory. O čem je tedy boj Francie proti terorismu si můžete udělat obrázek právě z výše uvedeného.
Messin
http://www.voltairenet.org/article188735.html
Kdo zorganizoval útoky v Paříži v lednu a listopadu 2015?