Téma politiků, médií a jejich informací, s nimiž jsou s to – nebo se alespoň více či méně úspěšně pokoušejí – utvářet nálady celých kontinentů, nutně vedou k zásadní otázce: Jaká jsou dnes vlastně média a jakou roli dnes hrají?

V kostce samozřejmě platí, že jsou ve světě i v České republice vesměs soukromým majetkem a jako taková – přinejmenším v důležitých kauzách – před pravdivými informacemi obvykle upřednostňují zájmy svých majitelů, potažmo jejich politických přátel, s jejichž pomocí lze generovat politickou moc a s ní moc skutečnou. Mohou samozřejmě sloužit i jako „sběrna kompromatu“ proti obchodním či politickým soupeřům, připraveným ke zveřejnění v tu nejvhodnější chvíli.

Vedle soukromých médií existují, přinejmenším formálně, i média „veřejnoprávní“, která by měla být od podobných vlivů oproštěna, nicméně praxe ukazuje, že pod silným politickým tlakem realita bývá jiná – a netřeba hned myslet na ČT a její krytí událostí na Ukrajině či v Sýrii, neboť například obdobně „veřejnoprávní“ britská BBC má k důvěryhodnému traktování událostí ve světě stejně daleko a nově se jala připravovat veřejnost na třetí světovou válku s Ruskem.

„Řeč je koutkách, novinářích, kteří napíší nebo řeknou cokoliv, co jejich páni nařídí, aby napsali nebo řekli,“ konstatoval přitom už před dvěma lety německý novinář Udo Ufkotte, autor knihy Koupení novináři. „Pokud sledujete, jak mainstreamová média informují o ukrajinském konfliktu, a přitom víte, co se děje ve skutečnosti, víte, o čem mluvím. Páni z pozadí tlačí na válku s Ruskem a západní novináři si už nasazují helmy.“

Redaktorka americké CNN Amber Lyonová, trojnásobná držitelka ceny Emmy, přesně před rokem vyzradila, že vedení televize dostává od americké vlády peníze, aby „selektivně přistupovalo k určitým tématům“, přičemž si Obamova administrativa platí i možnost redakční kontroly obsahu ještě před vysíláním. Nedávno odtajněné emaily Hillary Clintonové z roku 2009 zase ukazují, jak štáb tehdy ještě ministryně zahraničí rovnou zadával několika americkým novinám témata a k nim věty a obraty, které je v textech třeba použít…

V tomto světle je samozřejmě pokrytecké stěžovat si na ruskou propagandu nebo mít všechna ruská média za Putinovy vazaly. Ve skutečnosti to jen zloděj křičí: „Chyťte zloděje!“ Problém „našich“ informací ale zůstává. Bez pravdivých informací totiž nelze činit kvalifikovaná rozhodnutí. Pro těch pár mocných tohoto světa je to kýžený cíl. A pro ostatní?

Článek vyšel v Literárních novinách č.3/2016