Tajné armády NATO: Operace Gladio a strategie napětí (3)

globe-32299_960_720

Pokračování rozhlasového rozhovoru s autorem knihy o tajné organizaci Gladio, Danielem Ganserem. Přepis rozhovoru provedli Sarah Brand a Julian Charles.

JC: Zpátky k Lemnitzerovi. Je odpovědný za skupinu, která tohle navrhla a pak se stává hlavou NATO zhruba ve stejné době, kdy se tyto tajné armády začaly měnit v něco mnohem odpornějšího.

DG: Ano, to je pravda. A musíme být vděční Kennedymu, že když se dozvěděl o operaci Northwoods, odmítnul jí. Jenomže pak měl problém co udělat s tímhle vysoce postaveným generálem Lemnitzerem, který byl jasně šílený (v tom smyslu, že plánoval terorismus proti USA). Kennedy tehdy usoudil, že vojensko-průmyslový komplex je mnohem nebezpečnější, než se domníval, takže se rozhodnul odsunout Lemnitzera na jinou vysokou pozici (možná o něco nižší) tak, aby to nevypadalo jako degradace. Přišel s myšlenkou velitele NATO v Evropě. O rok později, v roce 1963, byl Kennedy zavražděn. I když stále není jasné, kdo ho zabil, víme, že se snažil postavit tomu, co prezident Eisenhower ve své závěrečné řeči nazval vojensko-průmyslový komplex. (Nejde o podvod, jak si někteří lidé myslí, vojensko-průmyslový komplex existuje a dokumenty operace Northwoods dokazují, že plánoval vykonstruované teroristické útoky.)

JC: Ale je tu část nepřímých důkazů; je to velmi sugestivní, ale neznamená to důkaz. Ve skutečnosti to nedokazuje zapojení NATO/Pentagonu/MI6/CIA v teroristickém aspektu tohoto. Souhlasíte?

DG: Musíme se držet stranou. Nicméně víme o skutečnosti, že plánovali provést terorismus ve Spojených státech za účelem konfrontovat Kubu.

(často mám rozhovory s Evropany, kteří říkají věci jako: „No vím, že tajné služby udělaly nechutné věci v Iránu s cílem svrhnout Mosaddeka v roce 1953, v Chile další svržení Allendeho v roce 1973, ale to mluvíme o Perském zálivu a Latinské Americe. Kdo se o ně stará? Jsou to všechno barbaři. Američané by v Evropě nic takového neudělali.“)

Kromě toho máme také generála Giandelia Malettiho, bývalého šéfa jednotky italské tajné služby, který v roce 2001 řekl při soudu kvůli útoku na Piazza Fontana, že americký terorismus je v Evropě realitou. Řekl toto:

CIA chtěla podle pokynů své vlády vytvořit italský nacionalismus, který by byl schopen zastavit to, čemu říkali sklouzávání k levici a k tomuto účelu využít pravicového terorismu.

To je jeho citát a je to strašidelné. Maletti byl členem italské tajné služby. V podstatě obvinil italské kolegy z páchání terorismu na své domácí půdě proti vlastním Italům – matkám, dětem, starším lidem. Volali po jeho uvěznění. Takže se Maletti bránil vysvětlením, že on není na vině, protože pouze jednal na základě příkazů celosvětové sítě. Také řekl, že americký prezident Nixon mohl použít pravicového terorismu jako nástroje v boji s komunismem. To je to, co Maletti tvrdil. Ale pro nás historiky je velmi těžké o tomto zjistit pravdu. V roce 1969, kdy došlo k tomuto teroristickému útoku, jsem ještě nebyl na světě, tak jsem se podíval na dokumenty a položil ty správné otázky.

JC: Ne všechny tajné armády byly spojené s terorismem. Uvádíte Turecko, Španělsko, Řecko a Německo, ale říkáte, že někteří další zůstali věrní původnímu záměru a v tichosti se připravovali na sovětskou invazi.

DG: To je pravda. Například žádné teroristické útoky nebyly v Norsku, Švýcarsku nebo Rakousku. K jednomu nicméně došlo v roce 1980 v Mnichově (Německo). Ve skutečnosti tam právě teď v roce 2015 probíhá o tom velká debata. Hlavní státní žalobce případ přezkoumává; znovu otevřel případ, který byl neočekávaně uzavřen smrtí takzvaného „osamoceného ozbrojence“, když se sám vyhodil do povětří.

JC: (zasměje se) To zní povědomě.

DG: Opravdu povědomě. Kde jsme to už slyšeli předtím?  Je to třeba trochu jako ti dva šílení chlapi, co spáchali zločin v Paříži, ale kteří jsou nyní mrtví, takže nemohou být vyslechnuti. Cokoliv. K tomu útoku v Mnichově z roku 1980 jsem chtěl říci toto. Jméno toho osamělého střelce, co se vyhodil do vzduchu, bylo Gundolf Köhler. A zajímavé je, že Německo také mělo v té době tajnou armádu. Nicméně v roce 1981 byla objevena obrovská skrýš armádní výzbroje a někteří pravicoví extremisté tvrdili, že výbušniny použité k útoku v Mnichově získali z této armádní skrýše. (Výbušniny byly nezbytnou součástí arzenálu tajných armád, potřebné pro partyzánskou válku, vyhození klíčových zařízení a tak podobně.)

JC: Pravděpodobně je museli mít někde ukryté, ale takovým způsobem, aby k nim měli možnost rychlého přístupu. Ale kde je nad tím nějaká kontrola?

DC: To je ono; v tom je ta podstata. V rámci demokratického systému nechcete záhadné a nevypočitatelné skrýše zbraní a střeliva, přesto byly nezbytnou součástí tajných sítí. Kromě toho je v Německu zajímavé to, že CIA a NATO přijali do jednotek tajné armády bývalé nacisty. Byli totiž považováni za vhodné pro práci v důsledku jejich nenávisti k Rusku. Myslím, že to bylo docela běžné.

JC: Ano, neuvěřitelné. Všiml jsem si toho v dokumentu od Francoviche. A byl jsem ohromen tím, jak člověk ve filmu dosvědčil, že se to skutečně stalo.

DG: Moji studenti jsou tím často zmatení. Zjistí, že je těžké pochopit, že jsme nejprve bojovali s fašisty, pak je soudili v Norimberku, některé pověsili a přesvědčovali tak ostatní, aby viděli jejich špatnou cestu, a následně je použili v této nové válce proti komunismu. Musím souhlasit.

JC: A odpověď zní, protože byli užiteční.

DG: Ano, to je nejnižší úroveň; byli užiteční. Jedním z nejzajímavějších bývalých nacistů je generál Reinhard Gehlen. Bojoval za Hitlera, ale když si na konci války uvědomil, že Hitler prohrává, přešel Gehlen k Američanům. Ti ho znali a věděli, že je důležitý. Letecky ho dopravili do Washingtonu, kde se setkal s americkým prezidentem Trumanem.  Tam si byl Gehlen schopen nejen získat přízeň tlačením na protiruskou kartu, ale dokázal se i prezentovat jako nezbytná osoba, kvůli své dobré znalosti Německa. Ve skutečnosti na Američany tak zapůsobil, že byl jmenován ředitelem poválečné německé tajné služby. Když se nad tím zamyslíte, je to šílené. Jako student, co se to všechno učí, vás začne zajímat, jak to jde všechno dohromady. Nejdříve spojenci porazili nacisty, a poté je prosadili do nejvyšších míst jako je šéf tajné služby. Jak jste správně podotknul, byli pouze strategicky užiteční.

JC: Je to hrozné, ale zvláštním způsobem i zábavné. Připomíná mi to ty filmy s Jamesem Bondem, kde někdo řekne: „Ne, nezabíjejte ho, mohl by být pro nás užitečný.“ Je ironií, že se to ukazuje být pravdivé!

DG: Ano, jako dítě jsem se díval na bondovky; zdály se mi úžasné. (myslím tu fascinaci ze speciálních sil a tajných služeb) Když sledujete Bonda a pak přejdete na vysílání BBC, myslíte si, že jde o dva oddělené světy. Ve skutečnosti ale všechno v bondovce čerpá z reality. I když existují rozdíly; za prvé, příběh je v rozporu s reálnou politickou analýzou; za druhé, představa, že NATO je vždy „hodné“ není nutně pravdou, navzdory tomu, co bychom si rádi mysleli. Příběh nás láká k myšlení, že my jsme ti „dobří“ a že Sověti, nebo muslimové, jsou „špatní“, jenže někdy je to přesně naopak; ale lidé to neradi slyší.

JC: Hodně z toho co, říkáte, zdá se připomíná operaci Paperclip . Popisujete tady podobnou politiku?

DG: O tom moc nevím, takže to nemohu komentovat.

JC: Rád bych se vás konečně zeptal na podivnou organizaci Propaganda Due Lodge, nebo P2 Lodge a toho muže jménem Licio Gelli.  Toto zdá se poskytuje pohled do některých z kontrolních mechanismů, které byly v té době zavedeny.

DG: Ano, to nás přivádí zpátky k italské politice. Licio Gelli stál v čele Propaganda Due a podivné bylo, že členové byli lidé z italského parlamentu, médií, bankovnictví a průmyslu. Setkávali se v utajení a v podstatě fungovali jako paralelní vláda, kontrolující události takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že komunisté nikdy nepřijdou k moci. Vyhrožovali novinářům ztrátou pracovních míst, pokud by psali zprávy v rozporu s agendou P2, nebo se spojovali s kriminálníky, nebo mafií, které přiměli, aby provedli jejich špinavou práci. Součástí P2 byl dokonce i Berlusconi. Oni mají jiné učebnice demokracie, nežli my. My se učíme, že zvolení lidé plní přání lidí, exekutiva provádí zákony parlamentu a všechno by mělo být v pořádku. Tisk by měl o tom především informovat a předložit holá fakta, dříve než lidé. Říkám „Sni dál; to je pro ptáky“. Pokud se podíváme na historii – skutečnou historii – velmi často zjistíme, že moc je zneužívána jen velmi malou menšinou, která vykresluje iluzi, že lidé mají svobodu tisku a podíl na mocenské struktuře, zatímco ve skutečnosti máte co dělat s oligarchií. Oligoi je řecký výraz pro „jen pár/několik“ a myslím, že to platí dodnes. Těch, co řídí mezinárodní mocenskou hru, je jen pár; a mnozí – vy, já a posluchači – se mohou pokoušet znovu a znovu nahlédnout za oponu, ale těch pár diktujících tu bude vždy.

JC: Tahle organizace – kterou chápu jako zednářskou lóži, i když si nejsem jistý, jak to bylo se zbytkem zednářů – byla pravděpodobně v některých ohledech stejná jako mafie. Manipulací lidí, vydíráním a tak podobně.

DG: Ano, velice korupční.

JC: Dovolte mi citovat z vaší knihy. Gladio představujete jako „US financovanou antikomunistickou paralelní vládu“. Jaké máte důkazy, že byla financována Američany?

DG: Víme, že Propaganda Due byla financována Američany, víme, že operace Gladio obdržela finanční prostředky z USA. Z těchto italských dokumentů je také zřejmá jedna legrační věc. Britové se totiž nabídli k výcviku těchto partyzánských sil ve stylu Jamese Bonda pod podmínkou, že Italové zakoupí britské zbraně. A mazaní Italové, kteří se snažili profitovat z obou stran, pak uvedli, že zbraně budou mít od Američanů, protože jsou zdarma, ale výcvik zajistí Britové, protože jeho kvalita je lepší. Mnoho dokumentů dokládá, že Washington a Londýn byli během studené války odhodláni pevně udržet Itálii v táboře NATO. To znamenalo držet vedení komunistické strany – které bylo velmi silné a které kontrolovalo spravedlivý podíl v italském parlamentu – mimo vládu.  Takže když italský premiér Aldo Moro navrhl přivedení italských komunistů do vlády, byl zavražděn.

Takže celá ta představa, že Evropa byla kdysi nestabilní a násilná, ale od roku 1945 je všude klid a všechno je transparentní, není tak docela pravdivá. Během studené války došlo v Evropě k řadě teroristických incidentů: zavraždění politici; pravicové diktatury ve Španělsku a Portugalsku; vojenský převrat v Řecku; tři vojenské převraty v Turecku; teroristické útoky v Německu, Itálii, Francii a Belgii. Takže je spíše povrchní vidět Evropskou unii jako na naprosto klidné území od roku 1945.

JC: Ano, dovolte, abych se vrátil k Propaganda Due a tomu zajímavému člověku jménem Licio Gelli. Ve své knize říkáte, že byl velmi respektován establishmentem, samozřejmě v USA; přestože měl také nacistickou minulost.

DG: Ano, byl jako Gehlen: užitečný. Pokud se nad tím zamyslíte, Německo a Itálie neměly jen Hitlera a Mussoliniho jako vůdce, každý měl za sebou miliony podporovatelů. Takže tam po roce 1945 samozřejmě byla spousta lidí, kteří byli pořád přesvědčeni, že Hitler a Mussolini měli pravdu, a někteří z nich byli považováni za užitečné a pozváni do USA a Anglie k boji proti komunistům v Itálii, Německu a dalších zemích. Licio Gelli byl pozván americkými prezidenty, včetně Raegana; hrál na velmi vysoké úrovni a nikoho nenapadlo říci: „Historie ukazuje přímé spojení tohoto muže s nacismem.“

JC: Ano, máte několik odstavců, kde o něm uvádíte úžasná fakta. Říkáte, že bojoval za Franca ve španělské občanské válce; stal se rotným SS pod Hermannem Gőringem; a přesto (podle prezentovaných důkazů) se zdá, že generál Hague a Henry Kissinger v roce 1969 schválili, aby rekrutoval 400 vysoce postavených Italů a důstojníků NATO do této P2 Lodge.

DG: Ano, pokud si stále myslíte, že Washington by nikdy nespolupracoval s nacisty, potom je samozřejmě těžké srovnat s tím svoji mysl. Ale jakmile svou víru opustíte, je lehčí vidět realitu: klíčovou úlohu hrály geostrategické zájmy, a s komunismem jako novým nepřítelem bylo pro americké a britské tajné služby považováno za nezbytné spolupracovat po roce 1945 s fašisty v Německu, Itálii a dalších zemích. To jsou v podstatě data, která jsem shromáždil při svém výzkumu tajných armád NATO. Máte naprostou pravdu, i když. Pokud dneska řeknete NATO, „mám na vás několik otázek: Už jste někdy spolupracovali s nacisty? Byli jste spojeni s terorismem? Proč jste postavili tajné armády bez vědomí obyvatel?“ mluvčí NATO by prostě jen řekl: „to je všechno konspirační teorie; nebudeme na to reagovat. NATO není transparentní organizací.“

(pokračování)

Překlad Messin

 

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/natos-secret-armies-operation-gladio-and-the-strategy-of-tension/5500132

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich