Michael Werbovski, Global Research

 

Mainstreamová média líčí německou kancléřku jako strážkyni principů západní liberální demokracie.

Evropané se přiklánějí k názoru, že německá vůdkyně následuje kroky osvícených myslitelů, jako byli Thomas Paine, Jefferson nebo její krajan Wilhelm von Humboldt. A že rozhodně nepřináší tyranskou tradici bývalých východoněmeckých vládců, jako byli Walter Ulbricht nebo Erich Honecker.  Nebo je tomu jinak?

 

Merkel über alles

 

Přesto po jejím oficiálním oznámení zápasu o čtvrté volební období kancléře se člověk musí ptát, kde je myšlenka té německé takzvané „liberální demokracie.“. Merkelová čelí ve své vlastní CDU zdánlivě malé opozici. Kromě toho je zbytek Německa roztříštěný a příliš uvězněný v debatě, do jaké míry může být země milosrdná ohledně pokračujícího přílivu migrantů a uprchlíků (pravých i falešných, z nichž někteří mají vazby na islámské radikální skupiny). Její přilnavost k moci je nezpochybnitelná. Merkelová nikdy oficiálně neoznačila svého oficiálního zástupce, ale její budoucí následníci budou většinou souhlasící muži, či ženy, pocházející z jejího vnitřního okruhu poradců a obchodníků s mocí. Jedinou výjimkou, či „outsiderem“ je o dost mladší paní Frauke Pefry, šéfka strany AFD. Vede pravicové proti-imigrantské politické uskupení, jehož členové ještě musí být zvoleni a nejpravděpodobněji v roce 2017 budou poprvé od 2. světové války sedět v Bundestagu.

Trumplandia versus Merkenland

 

Se zvolením Donalda Trumpa prezidentem USA v tomto roce se Merkelové hlavní humanitární doktrína, včetně politického principu „otevřených hranic“ ocitá v ohrožení. Zatímco jeden vůdce vyzval k budování zdí kvůli zadržení migrantů do Ameriky, druhý přehnaně trvá na nekompromisní politice „volného pohybu“ masové migrace. Pokud bude znovu zvolena kancléřkou, tření na přední politické frontě bude nevyhnutelné. Další ideologické střety mezi Trumpem a Merkelovou nutně musí nastat ohledně postoje vůči vedení v Kremlu. Přestože ostatní to vidí jinak, „matička“ Merkelová je věrná ideologii nebránění migraci.

Tato slova svého času pronesla k nyní odcházejícímu americkému prezidentovi:

„Historie nám často ukázala mohutnou sílu, která se uvolnila při touze po svobodě. Ta přiměla lidi k překonání svého strachu a otevřeně se postavit diktátorům jak tomu bylo před 22 lety v NDR a východní Evropě. (…) Touha po svobodě nemůže být dlouho obklopena zdmi. Byla to tato touha, co přinesla pád železné opony, která rozdělovala Německo a Evropu a vlastně i svět do dvou bloků.“  (Zdroj)

Toto prohlášení odráží její neochvějné přesvědčení v otázce volného pohybu osob, bez ohledu na to, odkud mohou pocházet, nebo bez ohledu na skutečné motivy jejich příchodu do Německa. Takové přesvědčení z její strany je v přímém rozporu s názory vedení jiných, méně mocných, ale přesto velmi přímočarých/otevřených národů. Členské státy EU, jako například Maďarsko, Česká republika, Rakousko, Francie, jakož samozřejmě i Velká Británie po brexitu, jsou v otázce nechráněných hranic hluboce skeptické.

V oblasti ekonomiky má Merkelová vysoká hodnocení. Dokázala udržet německý průmysl v roli tahouna, i když trochu funícího. Nezaměstnanost je jedna z nejnižších v EU. Její věrnost slábnoucímu post-krizovému euru je vyrovnaná. Jak sama říká: „Euro je náš společný osud a Evropa naší společnou budoucností.“

Ale potíže a trápení z pádu do hluboké recese, který způsobila Berlínem diktovaná úsporná opatření v jižní Evropě, zůstávají bolestně patrné dodnes. A konečně, nedávný rozmach teroristických útoků v Německu za poslední rok a šokující zpráva o islámských špionech infiltrujících německé proti-špionážní sítě bude pochopitelně narušovat uprchlickou politiku Merkelové a zpochybní dobrou vůli a velkorysost Německa k cizincům a dalším nově příchozím. Merkelová bude v roce 2017 muset ve výsledku upevnit vládu moci. Pokud se stane příští rok kancléřkou na další funkční období, pak je „benigní diktatura“ téměř jistotou.

Překlad Messin

 

 

Zdroj: http://www.globalresearch.ca/angela-merkels-benign-dictatorship/5560379