Dalším z členů CFR a jedním z jejich prvních ředitelů byl geograf a prezident Americké geografické společnosti Isaiah Bowman, který krátce po první světové válce vedl tým expertů překreslujících mapy Střední Evropy. Byl pak velice činorodý v období závažných evropských nepokojů, které nakonec v roce 1939 vedly ke druhé světové válce. A byli to právníci CFR Owen D. Young (prezident General Electric) a Charles Dawes (přední právník J.P. Morgan Bank), kteří ve dvacátých letech navrhli a prosazovali „dluhové refinanční plány“ pro válečný dluh uvalený na Německo v rámci reparací podle Smlouvy z Versailles. A byli to výkonní ředitelé Federal Reserve Bank a členové CFR, kteří vytvořili monetární distorze, vedoucí v roce 1929 k finanční a následné hospodářské krizi. Byli to ředitelé CFR, kteří prostřednictvím mocných, jimi kontrolovaných médií jako NBC, ABC, CBS a novin, jako The Washington Post, The Wall Street Journal, Chicago Tribune a The New York Times, v roce 1939 vybízeli a tlačili veřejné mínění k přerušení americké izolacionistické neutrality, aby tak vehnali národ do další evropské války, o jejíž vyvolání usilovali již od počátku třicátých let.

Druhá světová válka

Na samotném počátku strašlivé evropské občanské války, které se Spojené státy v roce 1941 účastnily pouze formálně, založili členové CFR War and Peace Studies Group, která se stala doslova součástí Ministerstva zahraničí USA a navrhovala hlavní body zahraniční politiky ve vztahu k Německu, Itálii, Japonsku a jejich spojencům. Později začala s přípravami pro poválečný „Nový světový řád“ po předvídaném vítězství Spojenců. V tomto smyslu CFR rovněž navrhla a prosazovala vytvoření Spojených národů, aby bylo možné řídit světovou politiku atomového věku pod americkou hegemonií, a prostřednictvím členů jako Alger Hiss, John J. McCloy, W. Averell Harriman, Harry Dexter White, Henry Kissinger a mnoha jiných, zřízení některých klíčových ekonomických organizací, jako MMF a Světová banka.

Jakmile válka skončila vytvořil americký prezident Harry S. Truman dalekosáhlou národní bezpečnostní doktrínu založenou na „zadržování sovětského expansionismu“ , prosazovanou dalším členem CFR, tou dobou amerického velvyslance v Moskvě George Kennana (2), který v roce 1947 pod pseodonymem „X“ popsal své myšlenky v proslaveném klíčovém článku ve Foreign Affairs. Také takzavný „Marshallův plán“, který prezentoval světu amrický generál George C. Marshall, ve skutečnosti navrhly složky CFR. Implementoval ho W. Averell Harriman.(3)

Elitní mocenské struktury

Ačkoli je veřejnosti málo známý, CFR je velmi mocnou organizací s rostoucím vlivem, prestiží i škálou aktivit. Dnes můžeme dokonce říci, že nepochybně působí jako „šedá eminence světa“, v tichosti řídící mnoho komplexních a vysoce volatilních sociálních, politických, finančních, vojenských a ekonomických procesů po celém světě. Ať už si to připouštíme nebo ne, neexistují národy, regiony nebo aspekty lidského života nedotčené jeho vlivem a už samotný fakt, že dokázal zůstat „za oponou“ z něj dělá mimořádně mocnou a nepostižitelnou organizaci, skrytou i před americkou veřejností.

Dnes je CFR diskrétní organizací čítající více než 4 500 členů, nejlepších, nejschopnějších a nejbystřejších mozků kooperujících s velmi mocnými a vlivnými jedinci, tešícími se velkému vlivu ve svých profesích, korporacích, institucích, na vládních postech a v sociální struktuře. Takto CFR svádí dohromady vrcholové korporátní představitele z řad finančních institucí, průmyslových gigantů, médií, výzkumných organizací, akademiky a vedoucí vojenské představitele, vládní činitele, univerzitní děkany, šéfy odborů a studijních center. Jejich hlavním cílem je nalézání a využívání široké škály politických, ekonomických, finančních, sociálních, kulturních a vojenských faktorů, zahrnující libovolný myslitelný aspekt veřejného a soukromého života ve Spojených státech, jejich klíčových spojenců a zbytku světa. Díky mimořádné moci dosažené Spojenými státy se dnes škála aktivit CFR rozprostírá doslova po celé planetě. Jeho výzkumy a šetření provádějí rozličné účelové složky a studijní skupiny, které identifikují příležitosti a hrozby, hodnotí silné a slabé stránky a navrhují dalekosáhlé strategie k prosazování jejich zájmů po celém světě, přičemž každá z nich má své vlastní příslušné taktické a operační plány. Ačkoliv tyto intenzivní a dalekosáhlé záležitosti probíhají uvnitř CFR, klíčový bod k pochopení jeho mimořádné úspěšnosti spočívá v tom, že Koncil sám o sobě nikdy nekoná nic pod vlastním jménem. Spíše tak činí jeho individuální členové ze svých formálních postů předsedů, generálních ředitelů a prezidentů hlavních korporací, finančích institucí, mezinárodních multilaterálních institucí, médií, klíčových vládních postů, postavení na univerzitách, v ozbrojených složkách a odborových organizacích – nikdy ani sebemenším náznakem nedávaných do spojitosti s CFR jako centrálou pro plánování a koordinaci.(4)

Členy CFR můžeme najít na mnoha mocenských a rozhodujích postech. Abychom jmenovali aspoň hrstku z více než 4 500 členů, můžeme uvést nejznámější jména jako David Rockefeller, Henry Kissinger, Bill Clinton, Zbigniev Brzezinski, Samuel Huntington, Francis Fukuyama, Paul Wolfowitz, Collin Powell, Condoleeza Rice, Richard Perle, Robert Gates, James Baker III., Stephen Hadley, Douglas Feith, L. Paul Bremer III., John Bolton, John Negroponte, bývalá ministryně zahraničí Madelaine Albright, podloudný mezinárodní finančník George Soros, soudce vrchního soudu Stephen Breyer, generální ředitel Lowes/CBS Laurence A. Tisch, bývalý šéf General Electric Co. Jack Welsh, generální ředitel CNN W. Thomas Johnson, bývalý předseda a generální ředitel The Washington Post / Newsweek / International Herald Tribune Katerine Graham (dnes ji zastoupil její syn), americký viceprezident, bývalý ministr obrany a bývalý generální ředitel Halliburton Richard Cheney, bývalý prezident George H. W. Bush, bývalý poradce pro národní bezpečnost prezidenta Clintona Samuel „Sandy“ Berger, bývalí ředitelé CIA John M. Deutsch a George Tenet, bývalý guvernér Federal Reserve Bank Alan Greenspan a její současný guvernér Benjamin Shalom Bernanke, bývalý prezident Světové banky James D. Wolfensohn, generální ředitel CS First Boston Bank a bývalý guvernér Federal Reserve Bank Paul Volcker, reportéři Mike Wallace, Barbara Walters, Wolf Blitzer, top- ředitelé CitiGroup John Reed, William Rhodes, Stanford Weill a Stanley Fisher (dříve také č. 2 v IMF), ekonom Robert E. Rubin, bývalý ministr zahraničí a „zprostředkovatel“ během války o Falklandské/Malvinské ostrovy mezi Argentinou a Británií generál Alexander Haig, „zpostředkovatel“ za balkánského konfliktu Richard Holbrooke, gen. ředitel IBM Louis Gerstner, demokratický senátor George J. Mitchell, bývalý republikánský šéf Newt Gingrich, bývalý poradce pro národní bezpečnost staršího Bushe gen. letectva Brent Scowcroft, Kenneth Lay (v současnosti suspendovaný člen Trilateral Commission a gen. ředitel Enron) a mnoho, mnoho dalších (5)

Ve světě obchodu mají všechny korporace na špici Fortune 500 ředitele, kteří jsou členy CFR. Jejich společná tržní hodnota se rovná téměř dvojnásobku hrubého národního produktu Spojených států, koncentrují tak větší díl bohatství a moci této země a kontrolují klíčové zdroje a technologie po celém světě. Jen ve Spojených státech zaměstnávají přes 25 miliónů lidí a odpovídají za 80 procent jejich HDP. Stručně řečeno, mají v rukou obrovskou moc, patřičné páky a odpovídající vliv, jak ve Spojených státech, tak i v zahraničí.

Zde tedy máme klíč k enormní efektivitě a moci CFR: jeho rozhodnutí a plány jsou vytvářeny a odsouhlaseny na uzavřených schůzkách, ve studijních skupinách, na konferencích a při účelových akcích. Ale když nastane čas, jsou tyto plány realizovány jeho různými členy; každým z jeho formální pozice v mocných veřejných a soukromých organizacích. A jsou to mocné posty a organizace!

Když byl například navržen a odsouhlasen plán rozvoje globalizace ekonomiky a finančního systému, čili které země se budou těšit míru a prosperitě, a které postihne válka, invaze a hladomor, byly následně koordinovány akce osobností, jako prezidenta Spojených států, jeho ministrů zahraničí, obrany, obchodu a financí, řediteů CIA, NSA a FBI, klíčových mezinárodních bankéřů a finančníků, generálních ředitelů společností Fortune 500, magnátů vlastnících média, reportérů a spisovatelů, důstojníků, akedemiků, šéfů IMF, Světové banky a WTO, a všichni začali ve správnou dobu a správném pořadí společně pracovat na nepřeberném množství podrobností. Tímto způsobem mohou kdykoli a kdekoliv koordinovat konkrétní akci, proti níž téměř není efektivní obrany. Takto to funguje už více než 80 let. (pokračování)

Messin, 7.2.2007, Překlad článku vyšel v časopisu WM Magazín 59/60, původní zdroj: www.eltraductorradial.com.ar.

Argentinský autor Adrian Salbuchi je výzkumníkem, autorem a moderátorem talk-show :El Traductor Radial“ v Buenos Aires a zakladatelem Hnutí za Druhou Argentinskou Republiku. Je mimo jiné autorem knihy „Ele Cerebo del Mundo: la cara oculta de la Globalización“ (Šedá eminence světa: skrytá tvář globalizace).