Nebojsa Malic, Antiwar.com

Zvláštní pověřenec OSN pro Kosovo Martti Ahtisaari tento pátek přednesl svůj návrh pro řešení budoucího stavu Kosova vládě v Bělehradě a prozatímní albánské vládě v Prištině.

Kosovo, známé také jako Kosovo-Metohija, je srbskou provincií, která je od června 1999 okupována NATO a nachází se pod správou OSN, která následovala po 78 denní bombardovací kampani vedenou Spojenými státy. Bombardování začalo pod záminkou donutit Srbsko souhlasit s „mírovou dohodou“ představenou během fingovaných jednání mezi jugoslávskou vládou a kosovsko-albánskými separatisty (KLA/UCK, kterým radili američtí diplomaté) v Rambouillet. Po zahájení bombardování NATO použilo záběry prchajících uprchlíků k tvrzením o konajících se „etnických čistkách“ a „krutostech“ a využilo tak masmédia k výrobě ospravedlnění pro svůj útok.

Po stažení srbské policie a jugoslávských ozbrojených sil byly z provincie vyhnány stovky tisíc Srbů, Romů, Turků a dalších ne-Albánců a jejich majetek (včetně nemovitostí) byl vypleněn a zničen albánskými ozbrojenci, často pod namířenou hlavní zbraně. Tradiční západní tisk to omlouval jako „odvetné útoky“. Od roku 1999 bylo znesvěceno, nebo kompletně zničeno více než sto srbských pravoslavných kostelů, kaplí, klášterů a hřbitovů. K největšímu pogromu proti Srbům došlo v březnu 2004.

Od té doby obhájci nezávislého, Albánci ovládaného Kosova, vedou ofensivu v médiích, diplomatických a politických kruzích k zajištění „konečného řešení“ pro okupovanou provincii, které upřednostňuje jejich věc. Nejnápadnějším advokátem tohoto úsilí byla v Bruselu sídlící Mezinárodní krizová skupina (International Crisis Group, ICS), mající za sebou dlouhou historii intervenčního aktivismu na Balkáně. Zakladatel ICG, Morton Abramowitz byl jedním z poradců kosovsko-albánské UCK při jednání v Rambouillet. Wesley Clark, velitel jednotek NATO bombardujících Srbsko, následně sloužil ve správní radě ICG – jako Martti Ahtisaari, bývalý finský prezident, který přesvědčil Bělehrad podepsat dohodu ukončující válku. Ahtisaariho jmenování zvláštním zmocněncem OSN pro Kosovo naznačilo, jaké řešení pro okupovanou provincii Evropa a USA upřednostňují.

Soudě podle předloženého návrhu, který je možné vidět jako sérii souborů Wordu na internetové stránce UNOSEK, Fin nezklamal. I když extrémně mlhavě, objasňuje návrh to, že by se Kosovo mělo stát samostatným státem úplně ve všem kromě názvu, nikde s žádným náznakem srbské svrchovanosti. Aspektům Ahtisaariho plánu ohledně práv a ochrany Srbů zanechaných v provincii se dostalo minulý v tisku značného prostoru, ale i jen zběžné zkoumání dokumentu ukáže, že se jedná přinejlepším o plané sliby.

Téměř stát

Člověk by to mohl i omluvit za předpokladu, že Ahtisaari svůj návrh vypracoval na základě toho, co bylo vyjednáno minulý rok při rozhovorech mezi bělehradskými úřady a povstaleckými Albánci. Místo toho ale sestavil návrh podle seznamu požadavků obhájců nezávislosti, přestrojený za kompromis.

Kosovo je například představováno se všemi výsadami suverénního státu, kromě jména (nevyslovení je možností pro vládu vyhlásit nezávislost a požadovat uznání): má mít vlastní vlajku, znak a hymnu a má mít také oprávnění „uzavírat a rušit mezinárodní dohody, včetně práva ucházet se o členství v mezinárodních organizacích.“

Ahtisaari nicméně přidává prostor pro některé limity. Symboly „musí odrážet multi-etnický charakter Kosova“, provincie by měla mít zakázány územní požadavky na jiné státy, nebo případné spojení se s jinými státy, či jejich částmi. Politický systém by měl vestavěné kvóty pro ne-Albánce, včetně mechanismu „dvojitého většinového“ hlasování v záležitostech „týkajících se oblastí zvláštních zájmů“ těchto komunit. A ve všech směrech by zde byl imperiální dozor.

Zahraniční vládci

Návrh předpokládá Zvláštního zástupce Evropské unie (European Union Special Representative – EUSR), který by byl rovněž Mezinárodním civilním zástupcem (International Civilian Representative – ICR), a který by byl „jmenován Mezinárodní řídící skupinou (International Steering Group – ISG) složenou z klíčových mezinárodních investorů.“

Tahle ISG zní stejně podezřele jako „Mírová implementační rada (PIC)“, která je v podstatě samozvanou, svévolnou kontaktní skupinou, která si sama sobě svěřila pravomoc jmenovat místodržícího v Bosně, kterého pravomoci se blíží absolutnímu diktátorství. Ani ISG ani PIC nemají co dělat s OSN, OSCE, EU či nějakým mezinárodně založeným orgánem, který by mohl být popohnán k odpovědnosti – přinejmenším teoreticky – za jejich jednání. Ani „Vysoký zástupce“ v Bosně ani EUSR/ICR v kosovském řešení se nezodpovídají nikomu kromě těchto pochybných samozvaných „investorů“ s neomezenou mocí.

Ahtisaariho návrh předkládá všechno v Kosovu pod konečnou pravomocí ICR.

Opatření a komise/výbory

Vše v novém Kosovu, od policie a soudnictví až po vládu a státní službu má být podřízeno kvótám. Na tento proces by dohlížela „Kosovská soudní rada“, výbor zahrnující cizince, který by radil prezidentovi. Ten by měl mimochodem „reprezentovat jednotu lidu Kosova“ ať už to znamená cokoliv.

Kosovský parlament – odvozený z nynějšího parlamentu podle dočasné ústavy vytvořené správou UNMIK – je pověřen přijmout skutečnou ústavu (s limity popsanými v návrhu) do 120 dnů od přijetí návrhu v platnost 2/3 většinou hlasů po „příslušných jednáních s nevětšinovými členy shromáždění.“ Kdo mají být tito „nevětšinoví“ členové zákonodárného sboru není v návrhu specifikováno.

Další komisí je „Implementační monitorovací rada“ (Implementation Monitoring Council), která by byla oprávněna dohlížet na bezpečnost srbských kulturních dědictví a památných míst.

Dědictví a decentralizace

Mnoho se nadělalo z Ahtisaariho údajného úsilí zahrnout do jeho návrhu silnou ochranu pro Srby a jiné ne-Albánce. Ale ve skutečnosti se jedná o spíše o lehkou mlhu.

Například Kosovským parlamentem by muselo projít právní ustanovení „o ochranných zónách kolem určených srbských náboženských a kulturních míst.“ Je tam 45 míst, která by byla takto určena; zbytek srbského dědictví v provincii je volně k dispozici („up for grabs“)

KFOR přejmenovaný na IMP (International Military Presence – Mezinárodní vojenská přítomnost) by „poskytoval bezpečnost množství předurčených míst… na začátku uskutečňování dohody.“ Poté ale hlavní zodpovědnost za základní ochranu vlastnictví srbské pravoslavné církve převezmou „Kosovské agentury pro vymáhání práva.“ („Kosovo law enforcement agencies“)

Toto bude předáno Kosovské policejní službě s ústředním velitelstvím v Prištině. Ano, dvakrát je zmíněno, že Srbové „budou hrát roli“ při výběru náčelníků místní policie, ale jen do té míry, do jaké sahá vliv ne-Albánců. Návrh předvídá během roku rozpuštěníKPC – Kosovského ochranného sboru (v podstatě přejmenovaná teroristická UCK) a jeho nahrazení sborem pod názvem KSF (Kosovo Security Force). Není těžké si představit, kdo by tvořil většinu kádrů KSF. Provincie by dostala také vlastní zpravodajskou službu.

Pokud jde o centralizaci, Ahtisaari navrhuje šest nových srbských magistrátů v oblastech se srbskou většinou. Jenomže systém kosovské vlády je natolik centralizovaný, že si lze těžko představit jejich životaschopnost. Návrh zmiňuje „zlepšení role při výběru místních policejních velitelů“ a „ochranu a podporu kulturních a náboženských věcí místní úrovně“. Přitom tato zvláštní magistrátní privilegia – dokonce i když jenom na papíře – by z nich udělaly nový terč nenávisti a závisti albánské populace, trvající na současné pozici.

Předstíraná lidská práva

Ahtisaariho návrh říká, že jsou garantována všechna lidská práva, ale ručitelem by byla nevyhnutelně kosovská vláda – ovládaná kosovskými Albánci. Návrh údajně „poskytuje právo všem uprchlíkům a vnitřně přemístěným osobám na návrat do Kosova a znovuzískání vlastnictví a osobního majetku „v souladu s kosovským a mezinárodním právem“. To nicméně znamená, že parlament může přijmout zákon zakazující návrat uprchlíkům, dokud neprokážou svou nevinu při obvinění z válečných zločinů. Byl by aplikován „chorvatský model“, kdy by vracející se ne-Albánci byli zatýkáni na základě tajných obvinění a dáni k soudu za válečné zločiny. Tak by ani nebylo třeba nějakých usvědčení (ne, že by nešly zajistit Albánci ovládanou justicí) a zadržení by sloužilo k odstrašení potenciálních navrátilců.

Prázdné řeči

Při četbě Ahtisaariho návrhu by se mělo několik věcí ozřejmit. Ten se hemží tvrzeními, které nemají vztah k realitě: například, prohlašuje Kosovo za „různorodé“ multi-etnické a demokratické, i když je zřejmé, že neexistuje žádný mechanismus, který by toho docílil. Návrh jednoduše prohlašuje, že Albánci ovládané úřady by chránily lidská a vlastnická práva a svobody, když k tomu přitom neprojevily absolutně žádnou inklinaci během minulých osmi let, ani někdy předtím.

Jestliže NATO a UNMIK s tisíci vojáků a byrokratů nebyli schopni zastavit neustálé násilí a ničení namířené zvláště proti Srbům, co by mohla nezkušená a zchudlá albánská vláda udělat lepšího? Pokud by samozřejmě nebyla ochotná se postavit násilným elementům ve své vlastní společnosti, kteří se takových činů dopustili.

Albánský prozatímní předseda vlády Agim Ceku řekl v pondělí srbským novinám, že se nikdy nedopustil žádných válečných zločinů; zvěrstva vojáků v Chorvatsku pod jeho velením prý byly „normální věci, dějící se ve válce“ a sama UCK se nikdy nedopustila žádných krutostí. Agim Ceku – a organizace stojící za ním – by chtěli, aby Srbové a celý svět uvěřili tomu, že stovky tisíc Srbů, Rómů, a Turků etnicky vyčištěných z provincie, zničení jejich vlastnictví a dědictví, a neustálé útoky na zbylé členy těchto společenství za minulých osm let, jsou pouze „izolované incidenty“ jednotlivých extremistů.

Takových, jako bylo těch 50.000 zvláštních „jednotlivců“, kteří se zapojili do pogromu v březnu 2004?

Falešné vítězství impéria

Ceku a jeho následovníci jsou z návrhu potěšeni, zřejmě protože vědí, že se jedná o zadní vrátka k nezávislosti, která se vyhne ruskému vetu v OSN. Možná také proto, že si na rozdíl od jiných pamatují, že práva mohou být ignorována a smlouvy porušovány pro něčí výhodu, pokud se dotyčný těší podpoře impéria. Opravdu, mohou očekávat, že impérium bude ochotným spolupachatelem v pošlapávání části Ahtisaariho plánu – pokud bude někdy přijat – podobně jako podporovalo jejich úsilí v roce 1999. Ale nakonec, i kdyby dostali všechno co chtějí, budou mít kosovští Albánci nad sebou cizího vládce, a někoho – zbylé Srby – k obviňování z jejich problémů.

To je důvodem, proč Ahtisaariho plán není „konečným řešením“ pro okupované Kosovo; ledaže by samozřejmě představoval pro Srby takový problém, že se zabalí a odejdou, což je něco, na co „západní diplomaté“ toužící po nezávislosti čekají a tajně po tom touží.

Dalším klíčovým předpokladem Ahtisaariho a jeho sponzorů je, že nově vytvořená pro-imperiální vláda v Srbsku buď schválí tohle uchvácení země, nebo to s bezmocnou rezignací přijme. Ať se tak stane, nebo ne, je to hypotéza, kterou by nikdo neměl brát na lehkou váhu.

Na Balkáně není nikdy nic jisté. Obzvláště ne „konečné řešení.“

Messin, 9.2.2007 Zdroj