Manlio Dinucci, Global Research
V Jónském moři proběhlo ve dnech 22. února až 5. března protiponorkové vojenské cvičení NATO s názvem Dynamic Manta. Účastnily se jej lodě, ponorky a letadla ze Spojených států, Itálie, Francie, Německa, Řecka, Španělska, Belgie a Turecka. Dvěma hlavními součástmi zapojenými do tohoto cvičení byla americká ponorka třídy Los Angeles a francouzská letadlová loď s jaderným pohonem Charles de Gaulle spolu s její bojovou skupinou. Součástí byla také jaderná útočná ponorka.
Brzy po cvičení se letadlová loď Charles de Gaulle vydala do Perského zálivu. „Hostitelskou zemí“ celého cvičení byla Itálie, která se Dynamic Manta účastnila se svými loděmi a ponorkami: Itálie poskytla zúčastněným silám přístav v Katánii (Sicílie) a vrtulníkovou základnu taktéž v Katánii, leteckou základnu Sigonella (největší základna USA/NATO ve Středomoří) a Augusta (obě na Sicílii), jako logistické základny pro dodávky. Účelem tohoto cvičení byl hon na ruské ponorky ve Středomoří, které by podle NATO mohly ohrozit Evropu.
Letadlová loď Eisenhower a její bojová skupina současně provádějí operace v Atlantiku, aby „prokázaly trvalou americkou vojenskou podporu spojencům a závazek udržovat volné a otevřené moře“. Tyto operace – prováděné Šestou flotilou, jejíž velení je v Neapoli a základna v Gaetě – spadají do strategie stanovené zejména admirálem Foggem, dříve šéfem velení NATO v Neapoli: obviňující Rusko z úmyslu potopit svými ponorkami lodě spojující obě strany Atlantiku, aby tak izolovalo Evropu od USA. Podle Foggeho se NATO musí po dvou světových a jedné studené válce připravit na „čtvrtou bitvu o Atlantik“. Zatímco probíhají námořní cvičení, strategické bombardéry B-1 převezené z Texasu do Norska provádějí „mise“ blízko ruského území, společně s norskými stíhačkami F-35 za účelem „demonstrace prokázat připravenost a schopnost Spojených států podporovat spojence.“
Vojenské operace v Evropě a na přilehlých mořích probíhají pod velením generála amerického letectva Toda Wolterse, stojícího v čele evropského vedení USA a NATO, v pozici nejvyššího spojeneckého velitele v Evropě, která je vždy vyhrazena americkému generálovi.
Všechny tyto vojenské operace jsou oficiálně motivovány jako „obrana Evropy před ruskou agresí“, což převrací realitu: NATO expandovalo do Evropy se svými silami a dokonce i jadernými základnami blízko Ruska. Na zasedání Evropské rady dne 26. února generální tajemník NATO Stoltenberg prohlásil, že „hrozby, kterým jsme čelili před pandemií, stále existují,“ přičemž na prvním místě jsou „agresivní akce Ruska“ a v pozadí hrozivý „vzestup Číny.“ Poté zdůraznil potřebu posílit transatlantické vazby mezi USA a Evropou, jak si to velmi přeje nová Bidenova administrativa, a posunout spolupráci mezi EU a NATO na vyšší úroveň. Připomněl, že více než 90 procent obyvatel Evropské unie nyní žije v zemích NATO (včetně 21 z 27 zemí EU). Evropská rada opět potvrdila „závazek úzce spolupracovat s NATO a novou Bidenovou administrativou pro bezpečnost a obranu,“ což činí EU vojensky silnější. Jak zdůraznil italský premiér Mario Draghi ve svém projevu, toto posílení musí probíhat v rámci vzájemného doplňování se s NATO a v koordinaci s USA.
Proto musí být vojenské posílení EU doplňkem k posílení NATO a ke strategii USA. Tato strategie ve skutečnosti spočívá v provokování rostoucího napětí s Ruskem v Evropě, aby se zvýšil vliv USA v samotné Evropské unii. Stále nebezpečnější a nákladnější hra, protože tlačí Rusko k tomu, aby se vojensky posilovalo. Potvrzuje to skutečnost, že v roce 2020, za plné krize, se italské vojenské výdaje zrychlily ze 13. na 12. místo na celém světě a předběhly tak Austrálii.
Překlad Messin
Zdroj: https://www.globalresearch.ca/dangerous-us-nato-strategy-europe/5739039