Bushova administrativa zaplatila 5 milionů dolarů odměny bývalému leteckému instruktorovi z Minnesoty, který poskytl úřadům informace a klíčové svědectví v procesu se Zacariasem Moussaouim, který měl být údajným 20. únoscem v kauze 11.září 2001. Dva kolegové se ptají, za co vlastně dostal zaplaceno.
Američtí úředníci sdělili agentuře Associated Press, že příjemce peněz Clarence Prevost byl ve čtvrtek poctěn při uzavřené ceremonii na ministerstvu zahraničí, i když platba byla tajně schválena už minulý podzim ministryní zahraničí Condoleezou Riceovou a ministerstvem spravedlnosti.
Odměna z programu „Rewards for Justice“ (něco jako „prémie za spravedlnost“) ministerstva zahraničí, je doposud první a jedinou udělenou americkému občanovi v souvislosti s teroristickými útoky z 11.září 2001, sdělili dále úředníci.
To je rovněž neobvyklé, protože Moussaoui, který byl v době útoků ve vězení, nebyl programem nikdy jmenován jako hledaný podezřelý. Program hlavně usiluje o informace o pachatelích, nebo plánovačích teroristických činů proti americkým zájmům a občanům v zahraničí.
Ministerstvo zahraničí nesděluje jména příjemců kvůli ochraně soukromí a bezpečnosti.
Dva vládní úředníci nicméně řekli, že odměna je pro Prevosta, klíčového svědka v případu Moussaoui, který předtím mluvil o jeho zapojení do případu. Úředníci hovořili ve stavu anonymity, protože nemají oprávnění o záležitosti veřejně mluvit.
Prevost (69) je bývalým pilotem NAVY, který později létal pro Northwest Airlines. Nechá si říkat přezdívkou „Clancy“. Právě on byl leteckým instruktorem Moussaouiho na Pan Am International Flight Academy poblíž Minneapolis.
V místě, kde má Clarence Prevost v současnosti bydlet (hotelový dům v Coral Gables, Miami, Florida) ale nikdo neodpovídá. Na telefonním čísle patřícím Prevostovi se také nikdo nehlásí.
Nikdo z přímých sousedů, kteří byli ve čtvrtek doma nezná jeho jméno, jenom správce hotelového domu, který odmítl sdělit své jméno řekl, že si někdy s leteckým instruktorem povídal. Správce ho popsal jako vysokého, štíhlého a nenáročného. Nikdy se prý také nezmiňoval o své účasti v případu Moussaoui.
Byl jedním z několika lidí, kteří pracovali v letecké škole, kam Moussaoui přišel v roce 2001, a kteří informovali FBI o jeho podezřelé touze pilotovat obří proudová letadla.
Zpráva o odměně překvapila další dva letecké instruktory Pan Am, Tima Nelsona a Hugha Simse, kteří byli také oceňováni za přispění k vytipování Moussaouiho a byli poctěni rezolucí senátu v roce 2005, chválící je za „statečnost“ a „hrdinství“.
Hugh Sims v telefonním rozhovoru z města Fort Myers (Florida) říká, že to nechce komentovat „dokud si nevyjasníme pár věcí“.
“Jistěže tam byl, ale on FBI nevolal. Nemám ponětí, proč tu odměnu dostal,“ říká Sims.
Prevost během procesu tvrdil, že vybízel úředníky letecké školy zavolat FBI a jednoho dne se objevil agent, aby mu položil otázky ohledně Moussaouiho.
Hugh Sims vylíčil setkání s Moussaouim na Pan Am v pondělí, a dále řekl, že o dva dny později on a Nelson každý zvlášť zavolali FBI.
„Clancy byl toho součástí. Jestli začal zvětšovat svůj podíl na tom, tak to je pěkné“, říká Sims. „Dnes to bylo pro mě velmi značné překvapení.“
Nelson nebyl k sehnání, ale hovořil už o tom se svou rodinou, jak sdělila jeho manželka Jodie Quinn-Nelsonová. Ta řekla, že odměna byla „vyplacena špatné osobě,“ a že manžel je velmi rozrušen.
„Jsme úplně ohromeni tím, co se tady stalo“, řekla Nelsonova žena.
Prevost a další říkali, že jim připadalo divné, že se Moussaoui chtěl učil létat s Boeingem 747, aniž by měl proto předpoklady.
Po svém zatčení byl zadržován 3 a půl týdne pro porušení migračního zákona, a do té doby, než došlo k atentátům na WTC se od něho vyšetřovatelé nedozvěděli téměř nic.
Vyšetřující agenti FBI nedokázali přesvědčit své nadřízené k vydání povolení prohledat Moussaouiho věci a laptop.
Tolik nová informace, ale nyní se vraťme k samotnému procesu.
Když došlo 11.září 2001 k útokům na WTC, FBI si vzpomněla na jeho letecký výcvik a začala ho v té věci vyšetřovat. Moussaoui nejprve své zapojení do útoků popřel, ale připustil spojení s Al-Kajdou. Později chtěl předvolat jako svědky členy Al-Kajdy, které Američané zadržovali na základnách v zahraničí. Toto mu bylo odmítnuto s klasickým argumentem o „ohrožení národní bezpečnosti“. To rozzlobilo nejen soudkyni Brinkemovou, ale i řadu pozorovatelů a komentátorů amerického tisku. Vrhlo to další stín na teroristické procesy, které nejsou často řešeny s dodržením zákona.
Potom najednou Moussaoui přiznal všechny body obvinění, jen s tím rozdílem, že jeho cílem nebyl masakr 11.září, ale že chtěl dosáhnout osvobození vězněného islámského duchovního Umara Abdar Rahmána. Pilotní průkaz měl sloužit k tomu, aby mohl Rahmána odvézt do Afghánistánu.
V dalším průběhu procesu si začali novináři klepat na čelo. Důkazy, které by Moussaouiho spojovaly s atentátníky z 11.září, obžaloba prakticky neměla, sám Moussaoui využíval svých vystoupení k propagaci radikálního islámu a za nesčetné výkřiky „já jsem Al-Kajda“ ho soudkyně nechala bezpočtukrát vyvést ze soudní síně.
V březnu 2006 vyplynula z jednání pozoruhodná fakta – FBI připustila, že už před 11.zářím věděla o chystaných náletech na důležité budovy, a soudkyně Brinkemová začala uvažovat, že z konečného verdiktu vyloučí trest smrti. Stalo se tak poté, co bezpečnostní orgány dopředu instruovaly svědky, jak a co mají u soudu vypovídat., přičemž je seznámily i s vyšetřovacími spisy. „ Za dlouhé roky u soudu jsem se nesetkala s tak závažným porušením pravidel pro svědky“ prohlásila soudkyně Brinkemová. Všemu pak nasadil korunu znovu Mossaoui , který 27.března prohlásil, že byl ve spojení s uvězněným atentátníkem Richardem Reidem, s nímž prý chtěl zaútočit na Bílý dům.
„Je to blábol,“ konstatoval pro britský deník The Times nejmenovaný zdroj CIA. „Kdybychom měli jakýkoli náznak, že se na tom všem Reid podílel, už bychom na něj dávno vlítli.“ Toho chtěli využít obhájci a požádali o zrušení všech obvinění z důvodu duševní poruchy. Obviněný to ale odmítl a dál skandoval, že je Al-Kajdá, že je nepřítelem všech Američanů a že celý soud je cirkus“. „Když jsou blázni jediní, kdo u soudu říkají pravdu a nazývají proces pravým jménem, pak jsme buď v Shakespearově tragédii nebo v Říši divů,“ konstatoval k tomu ironicky magazín Slate.
Moussaoui už potom zcela ovládl improvizované pódium a podal soudu vysvětlení, že pravověrný muslim sice lhát nesmí, ale existují výjimky. Smí se prý lhát, když je ve hře svatá válka, a také když se ho šedesátiletá manželka zeptá: „Jsem stále ještě krásná?“ Tímto výstupem prý vyloudil zatím první úsměv i na tváři soudkyně Brinkemanové. Představitelé vlády, kteří neměli žádný důkaz pro někdejší tvrzení, že Moussaoui je oním hypotetickým 20. atentátníkem, se mezitím začali hádat s tiskem, kdo že takové „nepředloženosti“ do světa vůbec vypustil. Přes vyjádření svých zadržených radikálních kolegů, že byl vždy obyčejná nula, dál přiznával kdejakou vinu, která ho napadla a podle mnohých se snažil dosáhnout trestu smrti a stát se tak oslavovaným a uctívaným mučedníkem tak nějak „bez práce“.
Matka obviněného prohlásila ve francouzských médiích: „Můj syn je radikál, za to ho potrestejte, ale nesuďte ho za něco, co neprovedl“.
Fraškovitý soud skončil v květnu 2006 odsouzením na doživotí, po kterém se Moussaoui neúspěšně odvolal s tím, že si všechno vymyslel. Letos v lednu ale Moussaouiho obhájci podali nové odvolání proti rozsudku. Bude se prošetřovat, zda soud nevykázal procesní chyby. Pokud budou nalezeny, celý rozsudek by se zrušil a soud by se musel konat nanovo.
Milionová odměna „klíčovému svědkovi“, provázená údivem jeho kolegů dává tušit, kam mířily rozhořčené a udivené poznámky hlavní soudkyně Brinkemanové o instruování svědků obžalobou a závažných porušeních pravidel pro svědky.
Messin, 30.1.2008 Zdroje: