Ministerstvo zahraničních věcí USA dnes prohlásilo, že zatím neuznává výsledek venezuelského referenda, v němž se většina obyvatel země vyslovila pro setrvání prezidenta Huga Cháveze ve funkci. Washington se odvolal na prohlášení opozice, která tvrdí, že referendum bylo zmanipulováno.
Mezinárodní pozorovatelé přitom uznali referendum jako regulérní a právoplatné.
Vraťme se na chvíli do dubna 2002, kdy byl současný prezident sesazen na dva dny vojenským pučem. Bushova administrativa puč podpořila dost nekvalifikovaným způsobem: nejdříve se snažila popřít že se vůbec jednalo o převrat. To byl dost směšný postoj. Zvolený prezident země byl zadržován a jeho náhradník rozpustil zvolené Národní shromáždění a Nejvyšší soud. Není-li toto vojenský převrat, potom už nic. Vláda USA okamžitě uznala novou vládu podnikatele Pedro Carmony. Toto uznání křiklavě kontrastuje s nynějším neuznáním legálního referenda. Jenomže puč se za 48 hodin rozložil.
Jak uvedl v dubnu 2002 britský týdenník Observer, tento převrat byl „spojen“ s týmem George Bushe. Reportér listu Ed Vulliamy tu uvádí, že USA a mají dlouhou historii při zasahování do „špinavých válek“ z osmdesátých let, kdy spolupracovaly s popravčími četami, které tou dobou pracovaly ve střední Americe. Lidé, kteří se za vlády Reagana aktivně zapojili do těchto záležitostí dnes sedí v Bushově vládě. Je to například Eliot Abrams. Tento muž, který neformálně schválil puč ve Venezuele, byl v minulosti odsouzen za lhaní v americkém kongresu ohledně nechvalně známého skandálu Irán-Contra.
Návštěvy Venezuelanů plánujících puč, včetně samotného Carmony začaly již několik měsíců před převratem. V Bílém domě je přijímal muž, jehož Bush určil tvůrcem americké politiky v Jižní Americe. Jeho jméno je Otto Reich. Ten byl za Reaganovy vlády šéfem Úřadu pro veřejnou dipolmacii. Vyšetřování amerického Kongresu tehdy zjistilo, že byl Reich přímým podřízeným Reaganova poradce pro národní bezpečnost, plukovníka Olivera Northe.
North byl zostuzen a odsouzen za svou roli v aféře Irán-Contra. Reich se mnohokrát setkal s Carmonou a dalšími představiteli puče.
V den, kdy Carmona uchvátil moc, Reich svolal velvyslance jihoamerických zemí a zemí karibské oblasti a oznámil jim, že odstranění Cháveze nebylo porušením demokratické vlády, protože Chávez sám rezignoval. Reich uvedl, že USA budou podporovat Carmonovu vládu.
Avšak hlavní postavou kolem puče byl Abrams, který pracuje v Bílém domě jako vedoucí představitel Národní rady pro bezpečnost a je odpovědný za „demokracii, lidská práva a mezinárodní operace“. Abrams je čelným teoretikem školy, která je známá pod heslem „hemisferismus“, která usiluje o boj proti marxismu na jihoamerickém kontinentě.
Právě tato politika vedla v roce 1973 k puči v Chille a k podpoře režimů a popravčích čet v Argentině, El Salvadoru, Hondurasu či v Guatemale (200.000 mrtvých) a dalších zemích.
Třetím členem latinskoamerického týmu je John Negroponte (nyní v podstatě protektor Iráku po Bremerovi). Ten má nyní po loutkovém „předání moci“ rozhodující slovo o podstatných věcech v zemi. Negroponte byl Reaganovým velvyslancem v Hondurasu v letech 1981-85. Tehdy tam Američany vycvičená popravčí četa Battalion 3-16 mučila a vraždila desítky aktivistů. Jeden diplomatický zdroj uvedl, že Negroponte byl začátkem roku 2002 „informován, že ve Venezuele dojde ve věci Cháveze k nějakému pohybu“.
Messin, 17.8.2004, zdroje: blisty.cz, part.cz, + tiskové agentury na Internetu