Antiwar.com: Návrat ke Srebrenici – Zprávy, doznání a nepolapitelná pravda

globe-32299_960_720

Vyhlášení 42 stránkové zprávy Srebrenické komise bosenskosrbské vlády okomentovala světová média v titulcích následovně: „Bosenští Srbové přiznali masakr ve Srebrenici“. Mnozí to vidí, jako poslední a nepopiratelný důkaz, že to co se stalo ve Srebrenici , byla plánovaná a systematická genocida bosenských Muslimů – stejně jako v Sarajevu, jak to tvrdila západní média.

Jako v mnoha dalších věcích týkajících se Balkánu, tak i nyní média opět informují špatně. Zpráva byla podvodem, vynuceným přiznáním s příchutí stalinismu. Je to výsledek fixace místodržícího Paddyho Ashdowna a velká část zprávy prostě jen opakovala nedokázaná obvinění haagského tribunálu. Jediná hmatatelná nová skutečnost byla existence několika nových, předtím neznámých hrobů srebrenických mrtvých. To ale nepřineslo žádné nové světlo do událostí z července 1995 – pouze jen těm, kteří dál mávají kolem sebe krvavou košilí.

Zde je zpráva BBC z 11.června – typická pro obecný tón zpravodajství o „nálezech“ komise:

„Oficiální bosenskosrbské vyšetřování událostí ve Srebrenici 1995 shledalo, že několik tisíc muslimů bylo zavražděno místními srbskými silami“

„Je to poprvé, kdy bosenskosrbské úřady připustily zabíjení, které tribunál v Haagu označil jako akt genocidy“

Takové formulace znění jasně: mnoho Muslimů bylo zabito, bylo to nazváno genocidou, Srbové se přiznali – toto měl nepochybně místokrál Ashdown na mysli, když sestavil tuto „vládní“ komisi a nařídil jí produkovat závěry, které budou pro něho akceptovatelné, „nebo!“. Pokud se někdo potřebuje dopátrat pravdy, tak to už je úplně jiná záležitost.

Úplný text zprávy není zatím dostupný, ačkoliv značné výňatky byly již publikovány místními médii. Západní tisk zůstal spokojen a nabídnul vlastní výklad, většinou podobný titulkům z BBC. Jediná významnou výjimku představuje Nicholas Wood v New York Times, který poskytnul nejvýznamnější citaci ze zprávy:

„Několik tisíc bosenských Muslimů bylo likvidováno způsobem, který reprezentuje těžké porušení mezinárodních lidských práv“

To je jasné doznání, že Srbové popravili válečné zajatce, tedy nic proti čemu Srbové skutečně protestovali. To není přiznání ke genocidě ani potvrzení neslavného čísla „8.000“. Ti kdo oboje prohlašovali minulých deset let ve svém zájmu tento rozdíl nezaznamenali, ale on tam je.

 

Ashdownova soukromá válka

Rozhodující pro pochopení zprávy z 11.června je role, jako hrál Ashdown v jejím vytvoření. Komise byla sestavena Ashdownem v říjnu 2003, poté co byla Republika Srbská přinucena financovat Muslimům výstavbu „památníku genocidy“ v Potočari. Památník byl otevřen Billem Clintonem v září a vybízel k omílání celé propagandy o Srebrenici. O měsíc později Paddy Ashdown na pohřbu muslimského vůdce Aliji Izetbegoviče na něj pěl chvalozpěvy a netajil s kým v Bosně sympatizuje. V dubnu tohoto roku Ashdown ventiloval svůj hněv kvůli zřejmé neschopnosti komise řídit se jeho jednoduchými příkazy a vyhodil bosenského Srba – hlavního z klíčových členů komise Dejana Miletice. Jenže Ashdownova krevní msta dopadla na špatné místo.

Podle washingtonského informačního bulletinu Defense and Foreign Affairs zasáhli SFOR úředníci s prohlášením, že vyhazov Miletice „zasadil protiteroristickému oddělení v kritické době ránu“. Výsledkem byl Mileticův návrat a on byl ve skutečnosti podpořen – poprvé se něco podobného přihodilo někomu, kdo byl odsouzen a zavržen místokrálem. Komentář jednoho představitele SFOR:

„Ashdown se stará jen o svojí pověst a jeho staré muslimské přátele, kteří se ukázali jako radikální islamisté a žádní umírnění demokraté, jak si myslel“

Ashdown dokončil své „Srebrenické přiznání“ a už měl na skladě další požadavek: zatknout Radovana Karadžiče ! A zatímco koktající bosenskosrbští úředníci se jej pokoušejí uklidnit a stěžují si, jak je Karadžiče těžké najít (okupační jednotky NATO se ho nepodařilo dopadnout ani za celých za celých osm let). Ashdown se chystá tento nemožný požadavek použít jako záminku pro podporu plánu centralizované Bosny. Zprávy z centra bosenských Muslimů Sarajeva napovídají, že Izetbegovičův dědic Sulejman Tihic požaduje zrušení Republiky Srbské jako takové.

 

Ozvěny průzkumu

Kvůli Ashdownovi nemohla komise prakticky vyprodukovat objektivní zprávu. Proto museli učinit další krok a prostě okopírovat nejdůležitější části haagského obvinění. Zde je část zprávy otištěné v bělehradském deníku Vecernje Novosti z 12.června:

„Kvůli časové tísni a z důvodů soudního řízení komise opsala historický kontext a prohlášení faktů z verdiktu „Žaloba vs. Radislav Krtic“, ve kterém byl obžalovaný odsouzen ICTY z napomáhání a navádění ke genocidě spáchané ve Srebrenici“

Od 28.dubna 2004, kdy byl soud s Krstičem, je tu hlavní problém s „fakty“. Pro-tribunální tisk sice označoval soud za historický, ale už povrchní analýza ukáže, že Krstič nikdy neměl spravedlivý proces a že rozsudek byl založen na předpokladech které byly (mimo jiné skutečnosti) rozporuplné. Kromě toho rozsudek „prokázal“ genocidu ve Srebrenici jen skrz trik: pojetí genocidy bylo definováno značně volně a tak mohlo obsahovat jakékoliv množství lidí, jenže:

„V první řadě nebyl představen žádný důkaz, který by podložil tvrzení obžaloby, že bylo popraveno 7.000 až 8.000 muslimských mužů. Opomenutí obhájců Krstiče je v tom, že dostatečně neprosadili prošetření, zda je toto tvrzení pravdivé“

Bylo by zajímavé porovnat Krstičův rozsudek s textem červnové zprávy, a zjistit, do jaké míry je zpráva komise originálem.

Nedokončená práce

Na konci roku 2002 významný badatel Alex Dragnich shromáždil veškeré dostupné informace o Srebrenici a varoval v South Slav Journal , že „než vyneseme konečný verdikt o Srebrenici, musíme vykonat ještě mnoho namáhavé práce“. Dragnich argumentoval, že „neustálé bušení“ propagandy přehlušilo skutečné zkoumání tématu.“

 

V kauze Srebrenica je ještě mnoho neznámých věcí, která by měly být osloveny. Holanďané udělali několik zkoumání, které šly do hloubky a týkaly se přítomnosti jejich vojáků, jako mírových dozorčích. Jejich zpráva z roku 2002 zachází s tvrzeními, že Srbové masakrovali, jako s dokázanými fakty, ale jinak je solidní. Jeden z hlavních problémů, které vyzdvihují je nesrovnalost s tzv. „bezpečnou zónou“, která nikdy nebyla demilitarizována a ve skutečnosti byla domovem pro kompletní divizi bosensko-muslimské armády.

Jak je možné, že skoro všichni velitelé 28.divize byli evakuováni vládou v Sarajevu před červencem 1995? Kdo rozhodl o rozkazu ustoupit za boje do Tuzly, místo vzdání se a umožnit tím výměnu zajatců? Proč zůstal 2.sbor muslimské armády v naprosté nečinnosti, když mohl zahájit protiútok? Umožnil Izetbegovič pád Srebrenice a utrpení jeho lidí, aby získal propagandistické body? To jsou otázky, které si pokládá několik bosenských týdeníků, politiků i váleční veteráni.

Jsou i otázky, na které se neptá nikdo. Co Srbové ze Srebrenice, kteří byli etnicky vyčištěni v roce 1992? Co velká muslimská ofensiva, která se zhroutila v dubnu 1993? Co zvěrstva, které si natáčel na video muslimský velitel Srebrenice Naser Orič? Jedna zpráva, která byla vydaná bosensko-srbskou komisí v září 2002, byla krutě odsouzena Ashdownem i Muslimy. Tak musela být vydaná jiná.

 

Tak co se vlastně stalo?

Bylo dokázáno mimo jakoukoliv pochybnost, že v červenci 1995 zemřelo mezi Srebrenicí a Tuzlou množství Muslimů. Ale zatímco většina médií předkládá obraz neozbrojených civilistů – zastřelených nebo masakrovaných, většina mrtvých patřila k 28.divizi bosensko-muslimské armády a nebyli proto civilisty. Ačkoliv mezi exhumovanými těly identifikovaní i někteří civilisté, byli to ti, kteří se rozhodli připojit k 28.divizi při jejím nešťastném bojovém ústupu. Podle většiny zdrojů někde mezi čtyřmi až šesti tisíci mužů dosáhlo města Tuzla, další podlehli přestřelkám, dělostřelectvu, nášlapným minám, vyčerpání a hladovění (byla to cesta dlouhá 50 mil skrz špatný terén) – a ano, někteří byli zajati a popraveni bosenskými Srby. Skutečná otázka zní, kolik? Soudní znalci by měli být schopni snadno určit příčinu smrti – jenomže jejich hlas zatím viditelně chybí.

Bosenští Srbové nikdy nepopírali, že jejich síly zabily mnoho bosenských Muslimů. Skutečně přiznali, že jich zabili v boji několik tisíc. Vždy ale bojovali za to a stále to dělají, dokonce i ve zprávě z 11. června ( i když ne výslovně) proti tvrzení, že masakrovali nejméně 8.000 neozbrojených civilistů v záměru genocidy.

Zatím se obvinění z genocidy opírají o tvrzení a dohady od vlády v Sarajevu a žalobu ICTY. Tak závažná obvinění také žádají silný a ohromující důkaz a ten zde prostě není. Pokud by byl, proč by se Ashdown pokoušel vynutit přiznání?

I když jsou dohady o identitě ( zda váleční zajatci či civilisté) plně legitimní, dohadovat se zda 14ti letý chlapec byl bojující, jsou jednoduše nechutné. Faktem je, že mnoho rodin zakouší žalostné ztráty a tragédie, které jsou krutě manipulovány k dosažení politických cílů. Pravda sice může být první obětí války, ale tito lidé jsou skutečnými obětmi také.

Muslimové věří, že jsou ctnostnými obětmi „agrese“ a „genocidy“a slepě věřili Izetbegovičově nenávistné ideologii nadvlády, která rozdělila Bosnu. Srbové, kteří jsou drceni propagandou, která je viní z téměř nacistického zla, odmítají uznat jakoukoli krutost které se skutečně dopustili s oprávněnou obavou, že by to mohlo být považováno za přiznání i všech ostatních výmyslů. Populace impéria, oklamaná lhaním svých vlád věří „humanitárním“ a jiným zásahům, ve kterých stále více lidí ztrácí svoje životy, svobodu i majetek, od Bosny ke Kosovu, Afghánistánu, Iráku a Bůh ví kam ještě dál. Všichni jsou obětí války a politiky.

Jediná pravda o Srebrenici je ta, že nikdo nemůže vyhrát válku zločiny proti lidskosti. Pokus vydávat státem organizovanou vraždu za boj proti „zlu“ tím, že své nepřátele soudíme pro „válečné zločiny“ je jen snahou tento fakt zamaskovat.

Autor Nebojsa Malic opustil svůj domov v Bosně po Daytonských dohodách v roce 1995 a nyní žije v USA. V čase války přispíval do The Independent. Je to historik specializující se na otázky Balkánu. Malic napsal několik esejí o válce v Kosovu a o srbské a bosenské politice. Každý týden vydává svůj příspěvek pro Antiwar.com

(překlad Messin, 25.6.2004) Zdroj: http://www.antiwar.com/malic 

„Proti blbosti i bohové bojují marně.“ Jan Werich