Matyáš Zrno opět vyplodil další z řady propagandistických článků o válce v bývalé Jugoslávii. Tentokrát se zaměřil na bosenskou Srebrenici. Článek má název „Sedm proti sedmi tisícům„. Zrno zde zcela ignoruje fakta svědčící proti zatčenému bývalému muslimskému veliteli Srebrenice Naseru Oričovi a připomíná zde zatčení plukovníka bosensko-srbské armády Ljubiša Beara, který je obviněn v souvislosti s masakrem ve Srebrenici v roce 1995. Za hlavní důkazy o Bearově vině Zrno nekriticky považuje „hovory odposlechnuté bosenskou (muslimskou) armádou“ , kde údajně v létě 1995 mluvil o zabitých Muslimech jako o balících. Zrno si všímá i dalšího „přiznání“ bosensko-srbské komise pro Srebrenicu. Podrobnosti o vzniku komise na nátlak protektora Bosny Paddyho Ashdowna i o vyhazování lidí poukazujících na skutečnosti odporující oficiální verzi o „masakru 8000 nezbrojených mužů a chlapců“ najdete zde:http://sweb.cz/messin/malic.html .
Orič podle Matyáše Zrna „téměř 4 roky bránil proti přesile malinkou enklávu přecpanou uprchlíky„. K tomu je třeba jen dodat, že před prvním masivním útokem bosensko-srbských sil, kterým došla trpělivost nad jeho vražednými výpady, Orič uprchnul z města vrtulníkem. Vypalování 50ti vesnic do základů je podle Zrna „přece logické – nepřítel je v zimě nemůže použít k odpočinku„. Zrno se chytil toho, že Orič je tribunálem obviněn pouze ze sedmi vražd a mučení devíti srbských zajatců. Vzhledem k níže uvedeným skutečnostem to něco vypovídá o nestrannosti tribunálu i Matyáše Zrna. Když uvážíme, že se Zrno nazývá „český balkanolog“, je těžké uvěřit, že nezná následující fakta:
Orić během obklíčení organizoval ozbrojené výpady do oblastí osídlených Srby. Při nájezdech připravily jeho oddíly o život nejméně dva tisíce srbských civilistů z vesnic kolem Srebrenice. Nejkrutější řež zorganizoval v lednu 1993, kdy jeho komando povraždilo ve vesnici Kravice několik desítek žen a dětí. (ČTK – 11.4.2003)
V Toronto Star můžeme 16.7. 1995 najít článek s názvem: „Hrůzostrašný muslimský válečník uniká bosensko-srbským silám“, který napsal Bill Schiller poté, co navštívil Oričův hlavní stan ve Srebrenici.
Schiller píše: Setkal jsem se s ním v lednu 1994. Orič… krvežíznivý bojovník, jako křižák na bojišti, unikl ze Srebrenice před jejím pádem. Byla chladná a zasněžená noc a seděl jsem v jeho obýváku a sledoval pohoršující video verzi toho, co by mohlo mít název „Greatest Hits of Naser Orič“. Byly tam hořící domy, oddělené hlavy, prchající lidé.. Šklebící se Orič říká: „přepadli jsme je ze zálohy“ když se na obrazovce objeví množství mrtvých těl. Potom si pochvaluje ruční práci /s nožem/. Na dalších záběrech jsou vidět těla roztrhaná granáty. „Vystřelili jsme ty lidi na měsíc“ dodává Orič. Když se na obrazovce objevuje prázdné město duchů, kde jsou všude jen stopy po kulkách a kde není vidět žádná mrtvola – Orič rychle vysvětluje: „tady jsme zabili 114 Srbů“. Později jsou na kazetě nahrány typicky muslimské písně, kde muži typicky rozviklanými hlasy oslavují svého „velitele“. Později se výpady mužů Nasera Oriče konaly už zásadně v noci. Z Mladičova pohledu byly tyto útoky příliš úspěšné a bylo nutné je potlačit. Srbové pohlíželi na Oriče jako na válečného zločince.
Messin, 18.10.2004