Vrazi a pravda

Téměř dva týdny od odvysílání sporného a krutého videa, jehož dodavatelé prohlašují, že představuje důkaz srbských válečných zločinů proti srebrenickým Muslimům, zůstává ohledně hrůzného filmu stále řada otevřených otázek. To nezastavilo drtivou většinu médií hlavního proudu od označení videa za „nevyvratitelný důkaz“ vážných obvinění, a ukazující „genocidu“ ve Srebrenici.¨

Zastánci oficiální pravdy se rozhodli nenechat vstoupit fakta do cesty jejich příběhu.

Děsivá konstrukce lží

Pondělní článek v Los Angeles Times zvládnul zahrnout téměř každou část lživé informace o videu a událostech ve Srebrenici. Zpravodajka LAS Alyssa Rubinováprohlašuje, že Srbové byli šokovaní videem, když „slyšeli svého bývalého prezidentaSlobodana Miloševiče, jak celá léta popírá, že se vojáci ze Srbska dokonce vůbec účastnili války v sousední Bosně a Hercegovině, natož páchali válečné zločiny.“

Co, pokud vůbec, na videu prokazuje, že Miloševičovo tvrzení je lživé? Vůbec nic. Ve vlastních slovech Rubinové, páska „se zdá spojena se zločiny polovojenských jednotek, pravděpodobně řízených nejvyššími špičkami srbské vlády.“ Komu se zdá? Pravděpodobně řízena..podle koho?

Ale no samozřejmě, Nataša Kandic, „humanitární aktivistka“, která vede „výzkumnou organizaci v Bělehradě…, která sbírá podpůrné informace pro tribunál v Haagu.“ Agentka haagské inkvizice, vystupující jako ochránce lidských práv, autorka půl tuctustrašných obvinění srbských krutostí, ze kterých nebylo žádné ani v nejmenším prokázáno – to je ta osoba na jejíž dojmy a víru se LAT a zbytek médií spoléhá a na jejich základě pokládá Miloševičova zdokumentovaná tvrzení za lživá.

Podobné spoléhání na víru a dojmy se značí i v poznámce o Ratku Mladicovi, bosensko-srbskému generálovi, obviněnému z nařízení „genocidy“: „Všeobecně se předpokládá, že Mladič nařídil masakr ve Srebrenici, nebo jej nedokázal zastavit. Byl přítomen ve městě v době zabíjení.“ Dobře, buďto nařídil, nebo nezastavil něco, co nařídil někdo jiný – přece ale nemohl dělat obojí! A jak může něco dokazovat jeho pouhá přítomnost veSrebrenici?

V pokusu vyvolat dojem, že je případ uzavřen, Rubinová tvrdí, že „vládní ministři v srbské části Bosny připustili, že vojenské síly Srbska byly na bosenském území v době války aktivní.“ Ale oznámené přiznání bylo spekulací anonymních zdrojů, citovaných v bosensko-muslimských novinách a ve skutečnosti k němu nedošlo.

O den dříve otiskly San Francisco Chronicle příběh Pauly Mccrackerové, která vášnivě a nenávistně mluví o srbských krutostech s muslimských tlumočníkem, podle kterého Srbové „spáchali v Bosně ty nejhorší zločiny“. Zřetelně povzbuzena tímto výlevem nenávisti, Mccrackenová píše soucitně o ženách ze Srebrenice, které „ztratili 8.000 mužů a synů během hodin, zatímco holandští míroví dozorčí seděli naprázdno,“ a kteří „slyšeli 8.000 vypálených výstřelů na jejich milované.“ Problém je v tom, že se to nikdy nestalo. Holandští míroví dozorčí nebyli svědkem ani jedné popravy a opakovaně o tom svědčili. Nikdy nebyl žádný seriózní náznak – tím méně důkaz – že by muži ze Srebrenice byli zabiti způsobem, jaký popisuje Mccrackenová. No jo, jenomže takové články se dobře prodávají, ona nemohla odolat – a ani žádný z jejích editorů. Pornografie prodává a porno krutosti nejsou žádnou výjimkou.

Důkaz který není důkazem

V zásadě je video používáno k podpoře dvou různých tvrzení: toho, že Srbové zmasakrovali „až 8.000 neozbrojených mužů – civilistů ze Srebrenice (nevyhnutelně popisované jako „nejhorší zvěrstvo v Evropě od konce 2.světové války“) a toho, že srbská policie se účastnila zabíjení. Avšak zabíjení na videu se konalo pravděpodobně velmi daleko od Srebrenice, poblíž města Trnovo – a jasně nezahrnovalo tisíce mužů, ale šest. Co se týče „srbské policie“, tak se Reuters drží oficiální linie.

„Video ukazuje, jak se srbské síly účastnily války v Bosně během let 1992-1995, což Srbsko dosud popíralo. Záběry srbské polovojenské policie, náhodně zabíjející odzbrojené Muslimy ze Srebrenice šokovaly národ.“

Bohužel pro tuhle zmatenou agenturu, historka, ze které vychází tento odstavec, pochází od zatčeného bývalého člena „Škorpiónů“ v Chorvatsku. Několikero svědků v procesu sMiloševičem v Haagu potvrdilo, že „Škorpióni“ nebyli srbskou (tj. ze Srbska) jednotkou policie, ale krajinsko-srbskou jednotkou, loajální odtrženému srbskému vedení na území prohlášeném za Chorvatsko. Že tolik Srbů z bývalých „Škorpiónů“ je nyní v Srbsku, je způsobeno skutečností, že východní Slavonie, odkud pocházeli, se dostala v roce 1997 pod kontrolu Chorvatska (další území Krajiny byla zabrána v roce 1995 a jejich obyvatelé našli útočiště v Srbsku.) Škorpióni jasně nebyli srbskou jednotkou. Tolik kReuters a jejímu „důkazu.“

Prodej genocidy

Když v roce 1995 Daytonská mírová dohoda oficiálně ukončila v Bosně válečný stav, tak uváděla, že válka byla „tragickým konfliktem v regionu.“ Ale pro muslimské vůdce a jejich spojence v USA byla válka pouze srbskou agresí a genocidou. Jejich moc a reputace spočívala z větší části na tomto základě. Každý popis války, který nepovažoval Srby za zločinné agresory a Muslimy za nevinné oběti byl prostě pro Sarajevo nepřijatelný, stejně tak pro Washington. Mezitím byla Daytonská dohoda, která tohle dogma neodráží, systematicky porušována Američany podporovaným místodržícím po celé roky, až k bodu kdy téměř přestala existovat. Případ „genocidy“ byl mezitím zdokonalen a urychlen americkým právníky ve prospěch bosenských Muslimů, a stejně tak tribunálu v Haagu.

Během samotné války se tvrzení o „genocidě“ opírala o zlomyslně orámované fotografiepodvyživených uprchlíků, které měly být z „táborů smrti“. Dnes se o tom už stěží někdo zmiňuje, s výjimkou lidí, kteří tomu udělali jméno a původně tato obvinění sami rozšiřovali. Klíčovým argumentem dneška je Srebrenica. Ten má všechno potřebné pro agresi/argument genocidy: pravděpodobné srbské vojáky, muslimské oběti, zbytečné OSN jednotky, a vznešené (velkorysé) Spojené státy, které se odhodlaly k intervenci na obranu nevinných. Ale na každém kroku této cesty se objevují pozoruhodně opomíjené skutečnosti, které jsou rozhodně nepopiratelně odporující oficiálnímu příběhu.

„Škorpióni“, identifikovaní jako popravčí šesti mladých mužů na videu, nebyli srbskou jednotkou. „Bezpečná zóna“ Srebrenica nebyla odzbrojena, ale byla spíše základnou 28. pěchotní divize bosensko-muslimské armády, která pokračovala v útocích na okolní srbské vesnice i po příjezdu holandských mírových dozorčích, a páchala hrozná zvěrstva. Holanďané nesvědčili o žádných popravách na jejich umístění po srbském převzetíSrebrenice. Holanďané podali svědectví, že Srbové dodali potraviny a vodu muslimským ženám a dětem, kteří byli potom evakuováni na území držené Muslimy. Zatímco mužská část ze Srebrenice, vojáci 28. divize a připojené jednotky se rozhodli nevzdát a pokusili se prorazit k Muslimy drženému území. Zřejmě jich část byla zajatá a popravená. Kolik, za jakých okolností, a na jaký rozkaz, to je ještě otevřená otázka. Nejsou žádná fakta, pouze spekulace, tvrzení a žaloby. A zatímco tyto přispívají k mocné propagandě, jako důkazy nevypovídají o ničem jiném, než pouze o charakteru jejich autorů.

Zlomený svět

Ale co jiného můžeme čekat ve světě, který si libuje v televizní realitě, moci a násilí a úplné lhostejnosti ke zjevným lžím tak dlouho, dokud jsou uspokojivé, nebo utěšující? Náš je svět, který postupně opouští všechny známky civilizace, rozumu a humanity, plyne místo toho do oklamaného uctívání agrese a falešného náboženství politiků.

Popravčí ze „snuff“ videa Natasi Kandic jsou zajisté ohavnými lidskými bytostmi. Jenomže co můžeme říct o těch, kteří video používají k prezentování lží? Oni zavraždí pravdu a spravedlnost stejně zvráceným způsobem, jako ti střelci, když zavraždili šest mužů na zalesněném svahu kdesi v Bosně.

Je to zvrácený a zlomený svět, kde invaze je „osovobození“, okupace je „svoboda“ a někdo jako Natasa Kandic je považován za „respektovaného aktivistu lidských práv“ a ne za profesionálního patologického lháře. Sledování tohoto rozkladu je stejně tak odporné, jako sledování odporných obrazů exekucí, stínání hlav a mučení, které jsou konečným reality show všemocných Států.

Thomas Jefferson jednou řekl: „bojím se o svou zemi, když uvažuji o tom, že Bůh je spravedlivý, a že Jeho spravedlnost nemůže spát navždy.“ Ti kdo žijí z vraždění – lidí, či pravdy – by se měli začít bát.

Messin, 22.6. 2005 ZDROJ