V Libyi začíná samozvaný soud proti Kaddáfího synům

globe-32299_960_720

Jean Shaoul, Global Research

V Libyi začal minulý týden hromadný soud, zaměřený hlavně na dva sesazené syny vůdce plukovníka Muammara Kaddáfího, jeho údajné dědice Saifa al-Islama a Saadiho, který byl nedávno vydán z Nigeru, kde našel útočiště před USA vedenou válkou v roce 2011.
U soudu je dále obviněno 36 vrcholných představitelů, včetně Kaddáfího zpravodajského šéfa a také jeho pravé ruky Abdullaha el-Senussiho, deportovaného v roce 2012 z Mauretánie, bývalých předsedů vlády Al- Mahmudiho a Bouzida Dordy, a dále bývalého ministra zahraničí Abdula al-Obeidiho.
Všichni čelí obviněním vztahujícím se k jejich údajné roli v potlačení islámského hnutí v Benghází, které bylo využito NATO za účelem svržení Kaddáfího.  
To, co se právě rozbíhá, má všechny znaky jiného lynče, schváleného samozvaným soudem, jako byl ten s iráckým vůdcem Saddámem Husajnem v roce 2006.
Soud se koná ve vězení al-Hadba v Tripolisu. Když úřady sdělily rodinám obžalovaných, novinářům, právníkům a zástupcům veřejnosti, že soud by měl uzavřen pro veřejnost, vypukly rozlobené scény. Soud má být neveřejný i navzdory předchozímu prohlášení libyjského ministra spravedlnosti al-Merghaniho: „Nedovolím žádné šílené věci a zajistím splnění mezinárodních norem.. To je důvod, proč máme otevřené procesy.“
Nakonec bylo povoleno několik mezinárodních novinářů, pozorovatelů OSN a rodinných příslušníků. Ovšem po odevzdání mobilních telefonů.
V soudní místnosti bylo přítomno pouze 23 ze 38 obžalovaných. Všichni byli drženi v černých železných klecích. Kaddáfího synové chyběli. Saif al-Islam byl držen milicí v Zintánu, která ho odmítla předat orgánům v Tripolisu bez „řádné odměny“.
Soud rozhodl, že může být souzen prostřednictvím video přenosu do jeho vězení v Zintánu. Ale milice, která ho zadržuje, nedokázala v jeho případě přenos zajistit. Sedm dalších obžalovaných je zadržováno v Misurátě a požadují stejné právo, aby se mohli zúčastnit přes video přenos. Dalších devět obžalovaných, včetně Saadiho Kaddáfího, se neobjevilo vůbec, aniž byl udán důvod.
Obžalovaným byl odepřen přístup k právníkům. Pozorovatel Human Rights Watch na Blízkém východě Hanah Salah uvedl, že „mnozí z těch u soudu od začátku nemají právníka – základní kámen spravedlivého procesu.“
Dále také řekl: “měli jsme mnoho případů, kdy právníkům obžalovaných nebylo povoleno přezkoumat důkazy a získat přístup k soudním dokumentům ve fázi přípravného řízení“ a že „v některých jiných nesouvisejících případech byli soudci a právníci pronásledováni a existují obvinění z vynucených doznání.“
Al-Senussi řekl soudu, že teprve nyní dostal právníka, aby ho bránil proti obvinění z vraždy, mučení, únosů, falešných odnětí svobody, zpronevěry a podněcování ke znásilnění. Bývalý zpravodajský důstojník, hubenější a výrazně změněný, než v období své funkce, řekl soudu roztřeseným hlasem: „před pěti dny jsem podepsal papír s obhájcem“.
Soudci po hodině odročili jednání do 27. dubna. Rozhodli, že obhájci mohli prozkoumat kopie důkazů proti svým klientům, ale nesměli si je vzít sebou.
Hromadný proces odhaluje šikanu a naprostou zločinnost západních mocností. Ta vyplývá z obvinění z válečných zločinů vydaných proti Muammaru Kaddáfímu, Saifovi al-Islam Kaddáfímu a Abdulláhovi al-Senussimu Mezinárodním trestním soudem (ICC) na příkaz USA, Británie a Francie v roce 2011.
Tato obvinění byla zcela pokrytecká, ignorujíc tisíce trestných náletů sil NATO na Tripolis a další místa s civilním obyvatelstvem. Byl to surový pokus podpořit ilegální kampaň za změnu režimu, vedený americkou, britskou a francouzskou vládou.
Po hrůzné vraždě Kaddáfího a zadržení Saifa al-Islama libyjskými milicemi bylo brzy jasné, že západní mocnosti nechtějí riskovat opakování pětiletého procesu s bývalým jugoslávským vládcem Slobodanem Miloševičem, jehož sebeobrana odkryla jejich falešná tvrzení o „humanitární intervenci“ na Balkáně v devadesátých letech.
Dlouho se táhnoucí proces v Haagu by mohl prozradit trapné podrobnosti o vztazích mezi Kaddáfího režimem a západními mocnostmi v letech 2004 až 2011, kdy došlo k jejich oteplení, a země se otevřela mezinárodnímu obchodu. Al-Senussi byl nepochybně svědčil o globální mučící síti Washingtonu a Londýna, zatímco Saif al-Islam by mohl zavolat jako svědky bývalého britského premiéra Tonyho Blaira a další bývalé spolupracovníky.
Pohled na Tonyho Blaira jako svědka v Haagu pro zločiny proti lidskosti hrozil vyvolat mezinárodní pobouření a stíhání jeho samotného za podobné zločiny za jeho roli v ilegální invazi do Iráku.
S obviněními ICC, která sloužila jejich účelu, byli mocnosti NATO a jejich zástupci v Libyi rozhodnuti nedopravit dva zajatce do Haagu. Místo toho se snažili obejít zákonnou povinnost předáním dvou mužů jimi podporovanému soudu v Libyi, který by mohl být posvěcen ICC.
Proces probíhá v podmínkách naprostého bezpráví, dokonce i bez fungování alespoň zdánlivého politického a právního systému, ve kterém je Američany instalovaný stát na pokraji rozpadu a totální občanské války. Soupeřící pravicové teroristické milice, podporované USA, evropskými mocnostmi a státy Perského zálivu, plundrují zemi pro své vlastní obohacení.
Ropné nadnárodní společnosti zastavily výrobu kvůli chronické nestabilitě a řada významných mezinárodních leteckých společností zastavila lety do Tripolisu, který je pod kontrolou milic ze Zintánu a na jehož letištní dráhu dopadlo v posledním měsíci několik raket.
Podle mluvčího Parlamentu Abu Sahmaina, čelí Libye od loňského července bankrotu kvůli blokádě ropných zařízení ve východní provincii Cyrenaica ze strany milice. Nejzávažnější je nedávné odříznutí od jednoho z posledních libyjských potrubí na západě země.
To vedlo vládu k dosažení dohody s vůdcem rebelů, Ibrahimem Jathranem, který ovládá východní terminály. Dohoda umožnila ukončit blokádu za cenu stažení všech obvinění proti rebelům a placení jejich platů.
Chaos je takový, že v neděli odstoupil i prozatímní premiér Abdullah al-Thinni, když na jeho rodinu zaútočila jedna z milic. Podrobnosti o útoku jsou jen útržkovité, ale dá se věřit, že k němu došlo při cestě na letiště v Tripolisu, kde probíhají noční potyčky mezi znepřátelenými milicemi. Bývalý ministr obrany byl jmenován teprve před několika týdny poté, co islamisty ovládaný Kongres „vyrazil premiéra Ali Zeidana“.
Zeidan, který následně uprchl do Německa, vyzval k přímé zahraniční intervenci v zemi, říká CNN, „Veškeré prostředky k podpoře bezpečnosti budou v Libyi akceptovány. Měli bychom mít síly, které jsou součástí OSN, regionální nebo armád Středního východu. 
      
Není zdaleka jasné, jak Kongres, čelící opozici ropného bohatství provincie Cyrenaica na východě a Fezzan na jihu, které budou usilovat o autonomii v rámci federálního státu, bude schopen najít dostatek zákonodárců k dohodě na novém premiérovi. Všichni kromě 76 byli z Kongresu o 200 členech staženi, když se snažil rozšířit svůj mandát, jehož platnost skončila v únoru do konce roku.
Cílem bylo umožnit čas pro 60 členů ústavodárného shromáždění, aby schválili novou ústavu a vytvořil se výbor, reprezentující každou ze tří provincií Libye. Ale z celkového počtu 3,4 milionu voličů ve volbách 20. února hlasovalo jen 500.000 lidí. Zatím se nyní Kongres dohodl na uspořádání parlamentních voleb letos v létě, aniž by čekal na novou ústavu, což nechává Libyi bez fungujícího parlamentu.
Překlad Messin, 25.4. 2014
 
„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain