Nový „demokratický“ prezident v Afghánistánu je nejdražším starostou na světě. Ovládá pouze střed Kábulu, přitom je chráněn 200 americkými osobními strážci, 17ti tisíci americkými vojáky a dalšími jednotkami NATO, včetně kanadských. Washington musí vydat 1,6 miliardy dolarů měsíčně, aby ho udržel u moci. Bez zahraničních vojsk a bajonetů by Karzáího loutková vláda nepřežila ani hodinu.
TORONTO SUN (Kanada) – Eric Margolis: USA chyceny v Kábulu
Skvělá zpráva z Afghánistánu. Právě složil slib nový prezident, zvolený v prvních svobodných volbách v zemi.
Slíbil podporovat v Afghánistánu demokracii, umožnit ženám vzdělání a „vymést poslední zbytky islámského terorismu“. Současně slíbil rozvíjet ekonomiku země a dbát na sociální potřeby obyvatel. Zahraniční jednotky podporující vládu v Kábulu, setrvají v zemi pouze dočasně, do doby, kdy bezpečnost země bude zaručena a terorismus bude vykořeněn.
Jenže tahle zpráva nepochází ze 7. prosince 2004, kdy Američany instalovaná vláda Harmida Karzáího složila slavnostní slib, za mocných fanfár západních médií a Washingtonu. Obě výše jmenované ohlašují – mylně ovšem – tyto volby jako „první afghánské volby“.
Oprava: První skutečné celonárodní volby v Afghánistánu proběhly v letech 1986 a 1987 pod ruskou okupací. Tehdy v roce 1985 zorganizovala KGB „velkou radu“, neboli národní shromáždění a pomocí úplatků vyhrůžek získala svůj první afghánský „kapitál“ – Najibullaha, muže dostatečně schopného nahradit neefektivní komunistické loutky.
V roce 2002 získala CIA svůj vlastní „kapitál“ v Afghánistánu v podobě Hamida Karzáího. Prezidenta nominovaného prostřednictvím své vlastní velké rady, muže, kterého mnozí považují za stejně zkorumpovaného, jako byl Najibullah.
Národní volby v letech 1986 a 1987 potvrdily Moskvou dosazeného Najibullaha prezidentem Afghánistánu. Tehdejší volby byly zmanipulovány, přesto lze tvrdit, že byly otevřenější a čestnější, než ty nedávné, které v americké režii proběhly v Afghánistánu.
Kmenoví vůdci byli uplaceni
Jak by to mohlo být? Afghánští komunisté dovolili původním opozičním stranám kandidaturu a dokonce uvažovali o koalici s antikomunistickými silami v zemi. Jenže tyhle skupiny – mudžahedinové, neboli – jak je rády nazývají západní média – bojovníci za svobodu (Kábul je označuje za islámské teroristy) – Najibullaha odmítly jako kolaboranta a zrádce.
V posledních Američany naaranžovaných volbách byly všechny skupiny či jednotlivci nesouhlasící s americkou okupací prostě z voleb vyloučeny. Zůstali pouze kandidáti etnických menšin (Tadžikové, Hazarové a Uzbekové) a figurky kolaborující s okupační moci.
Kmenoví vůdci, kteří ovládají 80 % národa, byli uplaceni desítkami milionů dolarů, aby vyjádřili alespoň vlažnou podporu Karzáímu. Afghánská většina, Puštúnové, byli prezentováni pouze několika drobnými kandidáty bez politické základny. Nejuznávanější paštúnský vůdce Gulbudín Hekmatjár byl v roce 2002 označkován za „teroristu“ protože nesouhlasil s americkou okupací, a samozřejmě z voleb byl vyloučen.
Je pravdou, že Afghánci podpořili volby rekordní účastí. Volby jsou pro tuto zemi stále určitou novinkou, dokonce i ty kašírované. Jen ve vyspělých společnostech jsou voliči buď tak líní nebo tak lhostejní, že k volbám nejdou. Jenže poslední afghánské volby nemají větší důvěryhodnost než volby v Sovětském svazu v osmdesátých letech minulého století. Je bolestně ironické, že Spojené státy požadují čestné volby na Ukrajině (což v této rubrice vítáme), přičemž současně předvádějí komedii voleb v Afghánistánu a příští rok budou totéž opakovat v Iráku. Co takhle skutečně svobodné volby v dalších Američany sponzorovaných zemích – Maroku, Tunisku, Egyptě a dalších?
Neobyčejně drahý starosta
Nový „demokratický“ prezident v Afghánistánu je nejdražším starostou na světě. Ovládá pouze střed Kábulu, přitom je chráněn 200 americkými bodyguards, 17 tisíci americkými vojáky a dalšími jednotkami z NATO, včetně kanadských. Washington stojí každý měsíc 1,6 miliardy dolaru udržet jej u moci. Nebýt zahraničních vojsk a bajonetů, Karzaiho loutková vláda by nepřežila ani hodinu.
Skutečnou mocí v zemi je Severní aliance – zbytky staré afghánské komunistické strany. Tvoří ji převážně Tadžikové a Uzbekové.
Bývalé afghánské vládě Talibanu se podařilo téměř úplně zastavit produkci opia a heroinu. Dnes místní proameričtí spolupracovníci s komunistickou Severní alianci obnovili mnohamiliardový obchod s narkotiky a říká se, že zajišťují 95 % světové spotřeby drog. Stejně jako v Indočíně, Američané zjišťují, že sdílejí lože s největšími drogovými dealery, přičemž ve stejné době vytrubují nesmiřitelné „křižácké tažení proti drogám“.
Mimo hlavní město vládne v Afghánistánu chaotický nepořádek. Vládnou tam kmenoví vůdci, drogové mafie a Taliban, kterému se daří dobře a jen čeká se svou legendární trpělivostí Paštunů, až Američané odejdou.
Američané v Afghánistánu strčili hlavu do hnízda sršňů. Zůstávat tam je strašlivě drahé a bolestivé. Ale jejich odchod by byl vnímán anti-americkými silami v islámském světě jako triumf Islámu. A tak jsou Američané chyceni v Afghánistánu na dlouhou dobu. Přesně jak Usáma bin Ládin chtěl.
Messin 16.10. 2004, článek vyšel přeložený na www.zvedavec.org a jeho originál je zde:
http://www.canoe.ca/NewsStand/Columnists/Toronto/Eric_Margolis/2004/12/12/778571.html