Tuto neděli narušil můj duchovní rituál v Grumpy Old Mens Clubu titulek listuWashington Post: „Zvýšené množství náletů USA v Afghánistánu kvůli intenzivnějším bojům.“ Výborně, pomyslel jsem si; tohle je pro Taliban nepochybně levnější, než financovat nový nábor a mnohem efektivnější pro vytváření nových partyzánů („guerrillas“).

Podrobnosti pod titulkem článku jen namalovaly ještě horší obrázek:

„Jelikož v posledních třech měsících boje v Afghánistánu zesílily, tak tam americká armáda provedla 340 náletů (vzdušných úderů), což více než 2x převyšuje počet náletů provedených za stejné období v daleko větším konfliktu v Iráku (tam jen 160), uvedly zdroje Central Command…

„Vzdušné údery se objevily zesíleně v nedávných dnech, když Spojené státy a jejich spojenci spustili ofensivu proti Talibanu na jihu a jihovýchodě, bombardováním pevnosti v Uzurganu a bušením do území poblíž Khostu 500 librovými bombami.“

Někdo by mohl dodat, „Taliban vyjádřil své díky americkému letectvu za skvělé zvýšení své podpory u veřejnosti v bombardovaných oblastech.“

Současné bombardování je úzce provázáno s něčím, co by se dalo nazvat „velký nápor“, operací Mountain Thrust (Horský úder), ve které se více než 10.000 vojáků jednotek pod velením Spojených států snaží o další neúspěšný pokus odstranit partyzány. Vůbec nepochybuji, že by mohli prolomit linie Mully Omara, to by ovšem nějaké takové linie musely existovat, tak tomu ale není. I Britové vypadají mírně opilí současnou akcí.Washington Post oznamoval 19.června, že „britští velitelé poprvé deklarovali, že jejich jednotky si vychutnaly úspěch na nervózním jihu Afghánistánu, když pronikly na území rebelů rychleji, než se očekávalo.“ Do září by měli být v Berlíně, člověče.

Samozřejmě, všechno tohle je doprovázené tvrzeními o množství mrtvých Talibanců, kteří jsou příhodně zaměnitelní s místními mrtvými, kteří Talibanem nebyli. Bombardování ze vzduchu je nejlepším způsob, jak zvýšit počet mrtvých osob, protože dokonce ani nemusíte počítat mrtvé; provedete jen odhady založené na účinnosti vašich zbraní a nakrmíte jimi vždy lehkověrné zpravodaje. Než operace „Horský úder“ dokončí údery do hor, měli bychom Taliban zabít několikrát za sebou.

Polevou na tomto zvláštním koláči je nesprávná/mylná strategie způsobu afghánské války, kterou mohou spolknout pouze američtí generálové. Ten samý článek z Postuvádí:

U.S. činitelé uvádí, že aktivita je odezvou na zvýšenou agresivitu Talibanu, jehož vůdcové si tak uvědomí, že dlouhodobý trend je proti nim, zatímco síla afghánské ústřední vlády stále roste.

„Domnívám se, že si Taliban uvědomí, že má zavřené dveře, řekl v nedávném rozhovoru gen. Benjamin Freakley, velitel 22.000 amerických vojáků v zemi. Nepřítel bojuje proti dveřím, o kterých ví, že jsou zavřené.“

Až na to, že síla Američany utvořené afghánské vlády ustupuje, nikoli roste a Talibanuse „dveře“ zavřou pouze v případě, že znovu přijde Kristus.

Naposledy, kdy se národní civilní a vojenské vedení nebylo schopné poučit ze zkušenosti, to bylo ještě v době dynastie Ching.

Možná je čas nabídnout krátký opakovací kurz v partyzánské válce:

– Vzdušná síla bojuje proti vám, nikoli pro vás. Zabije mnoho lidí, kteří nebyli nepřáteli. Rekrutuje jejich příbuzné, přátele a partnerské domorodce, aby se stali vašimi nepřáteli. V tomto druhu boje jsou bombardéry asi tak užitečné, jako obléhací minomety.

– Velké, hlučné ofensivy, zahajované množstvím upozornění, nedosáhnou ničeho. Nepřátelé se jen schovají do země, zatímco vy přes ně přejdete dál, a oni tam budou dál i po vašem odchodu.

– Dělat velkou ofensivu společně s bombardováním v afghánské zemi Paštúnů znamená, že boje

– neskončí, dokud je neskončí všichni z nich. V afghánských válkách vždycky nakonec zvítězí Paštúnové.

– Kolaborantské vlády propadnou, protože nemohou dosáhnout legitimity.

– Vy potřebujete zakončení, ale vaši partyzánští nepřátelé nikoliv. Nejenom, že můžou bojovat až do soudného dne, oni mají i právě tohle v úmyslu – jestli ne proti vám, potom proti někomu jinému.

– Do čím větších operací se pouštíte, tím je jistější, že je partyzánský nepřítel vyhraje.

19.června také Washington Post informoval, že

„Velvyslanec z Afghánistánu podniknul cestu do hospodářského srdce Ameriky, aby propagoval svou válkou roztrhanou zemi jako „srdce Asie“ a dobré místo pro byznys. …

„V jeho regionu, „všechny cesty vedou do Afghánistánu,“ řekl velvyslanec…“

Asie nemá žádné srdce a Afghánistán nemá žádné cesty, dokonce ani tu jednu, po které bychom mohli odejít.

Messin, 21.6. 2006 ZDROJ