Americké podnikatele a dodavatele, kteří přišli do Iráku včas, zřejmě najdete v bagdádské místní zelené zóně, tedy místní obdobě Berverly Hills. Je to silně střežený prostor, v němž jsou luxusní vily bývalých členů Saddámovy rodiny. V jedné z nich sídlí americká firma Bechtel a nedaleko je také sídlo civilní správy. Kdo přišel později, zakotví zřejmě v hotelu Palestine nebo Sheraton, jediné, které Američané střeží 24 hodin denně, píše časopis Newsweek.
Dovnitř se dostane jediným vjezdem a po několikerém prohledání a vláčení svých zavazadel úzkými průchody mezi ostnatými dráty, které zřejmě potrhají jeho khaki košili. Jak ukázal nedělní raketový útok na hotel, v němž bydlel náměstek amerického minstra obrany Paul Wolfowitz, v bezpečí nebude ani tam. Za současné situace je běžné, že hlavní firmy účtují při kontraktech navíc 45 procent za nebezpečí, kterému čelí jejich zaměstnanci. Na podnikatele zatím sice žádný z útoků v Iráku namířen nebyl, ale většina se ven nevydává bez ochranky, která žádá pro dva muže 1200 dolarů na den. Irácký ministr spojů Hajdar Abbadí řekl, že Američané běžně zatýkají techniky, kteří se snaží opravit telefonickou síť, a že nedávno dokonce bez vysvětlení zajali jeho osobní stráž. Abbadí upozornil, že tím Američané sympatie mezi Iráčany rozhodně nezískají. Americký zákon zakazuje podnikům brát úplatky, ale jak poznamenal jeden z přítomných Britů, v Iráku zákony nejsou vymáhány, a to mění situaci. Jeden z amerických dodavatelů prý nedávno naznačil iráckému podnikateli, aby zvýšil nabídku o 750.000 dolarů. Iráčan za nic nechtěl jméno prozradit, ale řekl, že by si žádný jeho spoluobčan o tak velký úplatek nikdy neřekl. Z Iráku začínají prosakovat také informace o nepřiměřeném navyšování cen. Největší společnost působící v Iráku – Halliburton, která je těsně spjatá s viceprezidentem USA Dickem Cheneym, žádá za galon benzínu, který musí Irák zatím ještě dovážet, 1,59 dolaru. Importní irácká společnost SOMO podotýká, že je schopna pohonné hmoty získat jinde za 98 centů za galon. Ministr dopravy Bahnam Búlus tvrdí, že americká firma Stevedoring Services žádá po vládě za vyložení tuny nákladu v přístavu Umm Kasr 12 dolarů, zatímco v přístavech v Dubaji či Kuvajtu se běžně platí tři dolary. Zástupce firmy tvrdí, že vysokou cenu společnost původně nasadila, by začal být přístav soběstačný. Teď prý už o poplatcích rozhoduje Búlusovo ministerstvo, které poplatek nesnížilo. Abbadí poukázal také na další problém: Lukrativní kontrakty se podezřele často dostávají k lidem z vládní rady. Kontrakt pro operátory mobilních telefonů získal nejbližší spolupracovník člena irácké vládní rady Ahmada Šalabího. Bývalá disidentka Tamara Dagestáníová nemilosrdně kritizovala svrženou vládu a teď je neméně nesmiřitelná vůči civilní správě. Rozčiluje ji, že navzdory penězům, které do Iráku proudí, není práce pro místní kvalifikované dělníky. Podle správy dosahuje míra nezaměstnanosti 75 procent. „Po válce v Perském zálivu sem nesměli zahraniční dělníci, nebyly náhradní díly, a přesto byly všechny mosty opraveny a dodávka elektřiny obnovena v krátkém čase. Bylo to dokonce rychleji než v Kuvajtu,“ říká Dagestáníová. Je možné, že hlavní chyba Američanů v Iráku je neschopnost rozlišit, v čem Iráčané potřebují pomoc a čeho jsou schopni sami. Pomoc je jistě na místě v otázce bezpečnosti či učení demokracii. Ale proč je třeba v zemi s tolika kvalifikovanými lidmi zapotřebí tolik zahraničních firem? I ministr obrany Donald Rumsfeld přiznal, že Iráčané jsou mnohem vzdělanější než například Afghánci a že jsou zřejmě schopni postavit svou ekonomiku na nohy sami. Převaha Američanů i v takových oblastech, jako je bankovnictví, odporuje výrokům George Bushe, který prý chce v Iráku co nejdříve volný trh. Přibývající davy Američanů v zemi jsou stále snadnějším terče ozbrojenců a iráčtí inženýři, kteří by pracovali za mnohem menší mzdy než američtí, jsou bez práce. USA tvrdohlavě odmítají požadavek západních zemí na co nejrychlejší předání moci Iráčanům a brání se zveřejnit detaily svých budoucích plánů v Iráku. Mezi Iráčany proti nim nezadržitelně vzrůstá odpor. Neměla by se k Bushovi donést věta, kterou nedávno pronesla třináctiletá irácká školačka, která chodí do jedné ze škol opravených firmou Bechtel a vybavenou americkým nábytkem? „Kdysi jsem musela nosit tašku, na které byla fotografie Saddáma Husajna, teď musím nosit brašnu s americkou vlajkou,“ řekla. Jestli Spojené státy opravdu chtějí osvobodit Irák, měly by Iráčany nechat dělat to, co umějí i bez cizí pomoci, uzavírá Newsweek.

/zdroj ČTK, Newsweek/