Dahr Jamail – americký nezávislý novinář původem z Aljašky píše pro server Globalresearch.ca. Zde je jeho článek „Stories from Fallujah“:
Tohle jsou příběhy, které se budou dále dlouhé roky vynořovat ze sutin Fallúdže.
Lékař, který se mnou sedí v hotelovém pokoji v Ammánu mluví ve stavu anonymity a je zde jako uprchlík. O tom, co viděl ve Fallúdže mluvil ve Velké Británii a nyní je pod hrozbou armády USA, pokud by se vrátil do Iráku. „Začal jsem mluvit o tom co se stalo ve Fallúdže během obou útoků na město, abych zvýšil povědomí o tom co se tam dělo a Američané třikrát zaútočili na můj dům“ říká lékař. Mluví tak rychle, že jen těžko stačím rozumět. Chce rychle říci čeho byl svědkem jako lékař pracující ve Fallúdže a má video i fotografie jako důkazy ke všemu co mi říká.
„Vstoupil jsem do Fallúdže s britským lékařským a humanitárním konvojem na konci prosince 2004 a zůstal tam až do konce ledna 2005“, vysvětluje. „Ale byl jsem ve Fallúdže už také dříve předtím – na začátku prosince a tak jsem věděl co lidé potřebují“. Když jsem se ho ptal, aby upřesnil co viděl, když poprvé vstoupil do města, tak řekl, že to bylo jako by na město udeřila tsunami. „Fallúdža je obklopená uprchlickými tábory, kde lidé bydlí ve stanech a starých autech“ vysvětluje. „Připomínalo mi to palestinské uprchlíky. Viděl jsem kašlající děti z chladu a nejsou tam žádné léky. Většina jich opustila své domovy a nemají vůbec nic. Jak mohou žít závislí pouze na libovůli humanitárních organizací?“
Doktoři říkají, že v jednom uprchlickém táboře v severní oblasti Fallúdže bydlí 1.200 studentů v sedmi stanech. „Katastrofa způsobená obléháním je ještě horší, když máte svědectví z první ruky“ říká lékař a použije jeden příběh jako příklad. „Je to příběh jedné šestnáctileté dívky“ vypráví jedno svědectví, které nedávno natočil. „Zůstala tři dny s těly její rodiny, která byla zabita u nich doma. Když vojáci vstoupili do domu, kde byla dívka doma s otcem, matkou. 12ti letým bratrem a dvěma sestrami. Sledovala vojáky, jak vstupují a střílí její matku a otce, bez řečí, bez ničeho“ dívka se zvládla s bratrem schovat za ledničku a je tak přímým svědkem válečného zločinu. Když zastřelili výstřely do hlavy také dvě sestry, bratr se rozzuřil a vrhl se s křikem na vojáky. Ti ho zastřelili také.
„Dívka zůstala schovaná v úkrytu i po odchodu vojáků a zůstala se svými sestrami, protože krvácely, ale byly ještě živé. Byla příliš vystrašená, aby volala o pomoc, protože se bála, že se vojáci vrátí a zabijí ji také. Zůstala tam tři dny bez vody a potravin. Nakonec si jí povšimnul jeden americký ostřelovač a vzal jí do nemocnice“. Lékař mi opět připomněl, že celé její svědectví má zdokumentováno na filmu. Stručně mi popsal další příběh, který zdokumentoval s jednou matkou, která zůstala během obléhání města doma. „Pátý den obležení byl její dům bombardován a na jejího syna se zřítila střecha, která mu oddělila nohy od těla. „Celé hodiny nemohla vyjít na ulici, protože oznámili že na všechny co se objeví bude zahájena palba. Vše, co mohla udělat bylo ho obvázat a sledovat ho jak umírá před jejíma očima“.
Zastaví se, aby se několikrát zhluboka nadechl a pokračuje: „jeden z mých starých kolegů dr. Saleh Alsawi byl v hlavní nemocnici, když došlo k útoku. Američané vstoupili na operační sál, kde Alsawi pracoval, protože je anesteziolog. Vpadli ve svých vysokých botách do místnosti a vyhnali doktory, kteří museli opustit pacienta na stole a nechat ho zemřít. Tento příběh byl již ohlášen v arabských médiích.
Lékař mi povídá o bombardování kliniky Hay Nazal během prvního týdne obležení města. „Byla tam veškerá zahraniční pomoc i lékařské přístroje co jsme měli. Všichni američtí vojenští velitelé to věděli, protože jsme jim o tom řekli, aby kliniku nebombardovali. Ale tohle byla jedna z klinik, kterou bombardovali a v prvním týdnu obležení bombardovali dokonce dvakrát.“ Potom dodává, „samozřejmě , že mířili na všechny naše ambulance a doktory. Každý to ví“. Lékař dále říká, že někteří lékaři se pokusí žalovat armádu USA za následující incident, pro který má jako důkaz svědeckou výpověď na pásce.
Je to příběh, který mu řeklo několik uprchlíků v Bagdádu, když ještě probíhalo listopadové obležení města. „Během druhého týdnu obležení oznámili rodinám, že všichni musí opustit své domovy a setkat se na křižovatce ulic, zatímco budou mávat bílým praporem. Dali jim 72 hodin na opuštění města jinak budou považováni za nepřátele“ říká lékař. „Zdokumentovali jsme tento příběh jedné rodiny na video. Rodina o 12ti členech, kdy nestaršímu dítěti bylo 7 let, poslechla příkazy Američanů a vydali se s bílou vlajkou, jídlem a všemi penězi co měli směrem ke křižovatce. Když dosáhli křižovatky, kde se již hromadily rodiny, tak zaslechli anglicky křik: „teď!“ (Now!) a vzápětí všude začala střelba.
Rodina mávala bílým praporem podle pokynů armády USA, uvedl ve svém svědectví přeživší mladík. Během střelby běžel za svou rodinou a byl přímým svědkem, když kulka zasáhla jeho matku do hlavy a otce do hrudi. Zastřeleny byly i jeho dvě tety a jeho bratr byl střelen do krku. Když se zvedl ze země s křičel o pomoc, tak byl znovu střelen ze strany. „Po několika hodinách zvedl ruku o pomoc a ihned byl střelen do ruky“, pokračuje lékař. Šestiletý plačící chlapec stál na mrtvolami rodičů byl rovněž zastřelen.
„Každý, kdo se zvedl byl zastřelen“ říká lékař a znovu dodává, že má fotografie mrtvých i fotografie střelných zranění přeživších.
Lékař opustil Fallúdžu na konci ledna 2005, tak se ho ptám na situaci ve městě. „Možná 25 procent lidí se vrátilo, ale nejsou tam žádní lékaři. Nenávist každého obyvatele Fallúdže k Američanům je neuvěřitelná a vy se jim nemůžete divit. Ponížení u kontrolních bodů vede k ještě větší nenávisti“ říká. „Byl jsem tam a viděl jsem, že jen otočení hlavy může člověku přivodit střelbu od Američanů či irácké armády“. Podle lékaře zadržují Američané lidi ve frontách po dlouhé hodiny, s výjimkou když natáčejí propagandistické záběry pro zpravodajství.
Například CNN tehdy přijela s vojáky a filmovala čističe ulic a natáčela záběry, na kterých dávali američtí vojáci dětem bonbóny.
„Musíte pochopit nenávist, která byla vyvolána…Pro Iráčany je nyní velmi těžké rozlišovat mezi americkou vládou a americkým lidem“ říká mi.
Jeho příběh je stejný jako bezpočet jiných. „Můj bratranec byl chudý obyvatel Fallúdže“, vysvětluje lékař. „Chodil ze svého domu do práce a zpět, když žil společně s manželkou a pěti dcerami. V červenci 2003 vstoupili během noci Američané do jeho domu a všechny vzbudili. Omámené je seřadili v hlavní místnosti a zastřelili mého bratrance před očima celé jeho rodiny. Potom prostě odešli.“ Zarazí se, zvedne ruce a zeptá se, „Co si nyní mohou tito lidé cítit k Američanům?“
Messin, 22.2.2005, ZDROJ: http://www.globalresearch.ca/articles/JAM502B.html
Dodatek:
Ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda 18.2.2005 ve Sněmovně odpovídal na interpelaci poslanců týkající se Fallúdže mimo jiné toto: „Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, tady byla mnohokrát zmiňována operace ve Faludže. Je potřeba říci, že tato operace byla provedena poté, co selhala jednání, protože ve Faludže bylo centrum terorismu, a se souhlasem irácké vlády. A mohli bychom opakovat znovu – a já to jenom mohu připomenout – že jednotlivá selhání potrestána byla, ale operace jakožto taková byla provedena v souladu s vládou v Iráku..“