Mediální pokrytí procesu s Miloševičem, který probíhá v Haagu je slabé až žádné. O to s větším zájmem jsem si dnes přečetl článek Lubomíra Hegera na iDnes.cz s názvem „Miloševič – předvolejte Clintona“. Hned v úvodu článku se Heger ptá: kam se vlastně proces za 26 měsíců od zahájení posunul?. Heger si vzápětí sám odpoví: Zdánlivě nikam, srbský prezident jen plní stránky novin velkohubými výroky a požadavky. Heger zjevně ignoruje skutečnost, že Miloševič usvědčil většinu „svědků“ ze lží a další řadu z nich naprosto zesměšnil. Některé Albánce, zejména při projednávání Kosova musel soudce May doslova zachránit, aby nezpůsobili debakl. Ani hlavní svědci, jako byl Rade Markovič /velitel policie/ od kterých se očekávalo, že konečně poskytnou skutečný důkaz obžalobě nepomohli. Další „svědek“ a „zasvěnec“ Radomir Tanic se zase ukázal jako muž placený britskou tajnou službou. Tohle všechno jsou zřejmě pro Hegera nedůležité /nevhodné?/ informace. Velkohubá byla spíše obvinění, proto nynější vrásky v Haagu. Proto raději o výsledcích výpovědí svědků napíše: „vyšetřovatelé zmapovali celý Miloševičův život z tisíců drobných fragmentů„. Trochu to připomíná jeden článek Matyáše Zrna, který asi před rokem psal o situaci v Kosovu a aby nemusel popisovat albánský teror, raději psal o tom, že kosovští Srbové, kteří přežívají v enklávách pod ochranou KFOR jsou většinou alkoholici.
Heger nám dále předkládá informaci o „důkazech“, které představují nahrávky bosenské /muslimské/ kontrarozvědky, které obsahují údajné rozhovory Miloševiče a Karaždiče. Heger o tom píše: „Vyšlo přitom najevo, že státníci plánovali etnické čistky, jako když se jiní chystají na dovolenou„. Bosensko-muslimská strana a její armáda měla přitom na svědomí řadu válečných zločinů a často také vypouštěla zavádějící propagandistické informace a dokonce využívala utrpení muslimských obyvatel Bosny k vyvolání ozbrojených akcí USA proti Srbům. Stačí připomenout dodnes nevyšetřené výbuchy v Sarajevu v roce 1994 a 1995. Sám Izetbegovič byl „vyšetřován“ ICTY kvůli válečným zločinům spáchaným na Srbech během občanské války v Bosně, ale tuto informaci se mluvčí ICTY rozhodla uvolnit až den po jeho smrti. Pokud hlavní tíha důkazu leží na nahrávkách od těchto lidí, pak je to opravdu smutné.
V závěru článku musí Heger neochotně přiznat, že důkazy pro genocidu neexistují, píše: „genocida je právně definována jako specifický úmysl při plánování likvidace etnické, či náboženské skupiny“, takový důkaz soudci nemají – Miloševič prostě žádný důkaz ke genocidě nepodepsal a bude proto nejspíše osvobozen“. Tedy nikoliv propuštěn na svobodu, protože kromě genocidy čelí 65 dalším obviněním, která bohatě stačí na doživotní trest“ . Zde je dobré si povšimnout, že Heger vůbec nepochybuje o tom, že se všechno ostatní podaří dokázat. Nikdy ho nenapadlo, že většina obvinění je napsána hlavně podle novinových článků a zpráv médií. V Bosně probíhala občanská válka, které se aktivně účastnila všechna etnika. To však nebrání Hegerovi aby napsal: „skutečnost /že bude zproštěn viny za genocidu/ bude pro bosenské oběti tragédie výsměch a zároveň to bude nebezpečný precedens do budoucna„.
V případě Kosova nezávislí pozorovatelé přitom upozorňují, že byla zpochybněna nejen Miloševičova velitelská odpovědnost, ale i samotná podstata a rozsah „zvěrstev“ vyvolávají pochyby. Chybou Hegera a řady dalších našich komentátorů je bezmezná víra v Miloševičovu vinu, jako i víra, že za vše na Balkáně mohou Srbové.
V příštích dnech přinesu rozsáhlý článek o tomto „procesu století“, jak nám ho na jeho začátku pojmenovala hlavní média.
/messin, 15.4.2004/