Petice, kterou podepsal mimo jiné i bývalý ministr spravedlnosti USA Ramsey Clark, je adresovaná generálnímu tajemníku OSN Kofi Annanovi, dalším nejvyšším činitelům OSN a samotnému ICTY. Týká se upírání práv na spravedlivý proces a hlavně alarmující snahy ICTY přidělit obžalovanému obhájce proti jeho vůli.
Jak známo, bývalý jugoslávský prezident se od počátku hájí sám, na což má nezadatelné právo i potřebnou kvalifikaci. Dosavadní průběh procesu ukázal, že Miloševič je ve své obraně nedostižný. Tribunálu tak hrozí blamáž. Médiím se zatím podařilo mlčením zakrývat skutečnost, že nebylo řádně prokázáno žádné obvinění. Vývoj procesu zatím vede ke zhroucení scénáře USA, kterým bylo zdůvodňováno bombardování Jugoslávie v roce 1999. Tribunál se nyní snaží o to, aby byl Miloševič zbaven možnosti se hájit sám a chystá se mu přidělit vnuceného obhájce, který nemůže dosahovat kvalit obhajoby samotného Miloševiče. Touto intervencí se ICTY pokouší oslabit Miloševičovu pozici při obhajobě, kterou bude nyní proces pokračovat.
Právo, aby se jedna osoba sama bránila v trestní řízení, je ústředním právem v každém mezinárodním právu, konstatuje se v textu petice. Jestliže Slobodan Miloševič nezvratně odmítá své zastupování advokátem, má právo, aby se obhajoval sám, což zbavuje soud i obžalobu možnosti ustanovit mu advokáta. Petice poukazuje na další právní ustanovení: Jestliže obžalovaný nepřistoupil na to, aby jej obhajoval advokát, taková obhajoba není obhajobou, kterou garantuje Ústava a není v právním smyslu vůbec obhajobou.
Jestliže ze zdravotních důvodů se obžalovaný nemůže osobně zúčastnit soudného přelíčení, neexistují podmínky k tomu, aby se přelíčení konalo. Tato zásada je zakotvena přímo ve statutu samotného ICTY, kde se praví (paragraf 21): „Obžalovaný má garantované právo, aby byl souzen ve své přítomnosti a aby se osobně obhajoval“.
Porušení práva je očividné a záměrné. Neexistuje advokát, který by se v tak složitém případu, jaký se zde odehrává, mohl svojí erudicí vyrovnat Miloševičovi a ani neexistuje génius, který by mohl ovládnout horu materiálů, které se za dva roky soudního jednání nahromadily a mohl roli obhájce vykonávat. Tribunál již tuto funkci navrhl zatím dvěma advokátům. Oba jsou členy tzv. „přátel soudu“ (skupina právníků, která má dohlížet na proces) Brit Steven Key i bělehradský Branislav Tapuškovič však právě z těchto zásadních důvodů nabídku odmítli. Vyjádřili se, že něco takového je porušením práva a že si netroufají plnohodnotně takovou roli vykonávat.
V petici se připomíná rovněž případ Nelsona Mandely, kterému rasistický režim nevnucoval advokáta ve snaze ho umlčet, jak se o to nyní snaží ICTY.
Petici, které dal podnět kanadský advokát Tiphanie Dickson, mimo jiné podepsali: Ramsey Clark, bývalý ministr spravedlnosti USA, prof. doktor Peter Erlinder, bývalý prezident Národní advokátské komory, New York, prof. doktor Aldo Bernandini, profesor mezinárodního práva, Řím, prof. doktor Pajanotis G. Haritos, prof. mezinárodního práva, advokát Vrchního soudu Řecka a řada dalších právníků s celkem 19ti zemí světa. Text petice i signatáři jsou uvedeni na www.icdsm.org/Lawappeal.htm
Nerovný souboj
Miloševič se nijak netajil, že je odhodlán obhajobu proměnit v obžalobu „druhé strany“ – strůjců agrese a bezpráví v podobě inscenovaného tribunálu. Vynaložil všechny své síly, aby se na úkol všestranně připravil. Ocitl se však v nerovnoprávném postavení. Zatímco obžalobu připravovala ohromná „armáda“ nejrůznějších aktérů soudních i mimosoudních, vybavená nejmodernější technikou a neomezenými informacemi, Miloševič byl na vše sám s nevelkou skupinou pomocníků, omezenými prostředky a možnostmi. Při procesu docházelo často k vypínání mikrofonu, přerušování výslechu ve chvíli, kdy svědkovi hrozila blamáž apod. Toto vše média úspěšně po celou dobu kryjí, aby se udržel Miloševič v myslích lidí jako démon a zaručený zločinec. Nezůstalo jen u toho. Proti Miloševičovi pracuje také podlomené zdraví. Lékaři mu nařizují, aby pracoval jen s polovičním nasazením, což zřejmě ani na chvíli neuposlechl. V dosavadním průběhu procesu se stávalo, že ho zdravotní stav vyřadil, a tím v jednání nastala pauza. Obžaloba nezahálela a připravila pro druhý poločas ještě větší diskriminaci obžalovaného. Kromě neúprosného odmítnutí léčebných podmínek, diskriminace v podmínkách obhajoby (materiálních, technických, finančních, časových, komunikačních atd.), striktně byl stanoven časový limit, seškrtán počet svědků, ale také byl nově „nastaven“ procesní řád – má být ustoupeno od průkazného doložení viny obžalovaného na trestném skutku, soud se ve svém rozhodování může spokojit s domněnkou o spojitosti obviněného a trestného činu. Mělo by stačit podezření, že obviněný byl ve spojení s osobou, která je obviněna ze spáchání zločinu.
Tyto všechny zbraně má ICTY k dispozici, aby odvrátil debakl hrozící této frašce, kterou média svého času označovala jako „proces století“.
Messin, 31.8.2004, zdroje Internet, www.icdsm.org