Článek vyšel již 2.8.2002, přesto však obsahuje u nás nezveřejněné informace z procesu i celkový pohled na propagandu okolo.

Soud s bývalým jugoslávským prezidentem Slobodanem Miloševičem v Haagu měl být “procesem století”, měl být mezním případem prokazujícím fungování mezinárodní spravedlnosti. Miloševič byl obviněn z více než 60ti válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, genocidy v Kosovu, Chorvatsku/Krajině a bosenském konfliktu. NATO a USA měly ukázat, jak pracuje tzv. západní spravedlnost. Ale “proces století” se stal parodií století, parodií spravedlnosti, výsměchem právu i fair-play a útokem na zdravý rozum. Tribunál v Haagu /ICTY/ je mohutným útokem na lidskou slušnost, etiku a základní lidská práva. Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii se stal ukázkovým politickým procesem organizovaným a představeným USA a NATO. ICTY demonstruje hluboké opovržení mezinárodním právem, spravedlností a ztělesňuje politizaci mezinárodního práva.

Jenomže nemůžete kritizovat, nebo analyzovat něco, co nemůžete vidět. Na tomto “procesu století” je nejvíce nápadná skutečnost, že jej neprovází naprosto žádná publicita. Pokud má být proces mezníkem a tak důležitým soudem, proč je úplný zákaz jeho vysílání? Proč absence publicity v médiích? Kde jsou svobodný tisk a nezávislá média, o kterých stále dokola slyšíme ve “svobodném světě”? Proč jsou média umlčena? Proč cenzura? Proč propaganda? Proč jsou média potichu během “procesu století”? Proč proces s O.J.Simpsonem provázela ohromná publicita a proces s Miloševičem žádná? Proč žádné mediální šílenství? Proč žádný mediální kolotoč? Po tom všem, co jsme slyšeli o procesu před jeho začátkem, že bude průlomem a mezníkem, proč nikde žádné řvavé titulky bulváru o senzačním soudu jako v případu O.J.Simpsona? Kde jsou média při tom všem? Kde jsou naše svobodná a nezávislá média? Proč naprostý a celkový nezájem? Proč žádné reportáže a analýzy médií?

Soud se Slobodanem Miloševičem může být nazýván “procesem století” v US propagandě, ale zároveň je úplný zákaz jeho vysílání US médiích. Proč? Proč US vláda a média zvláště po tak masivní a nebývalé propagandě proti Miloševičovi a Srbsku nyní skrývají tento “proces století” před veřejností? To je opravdu stěžejní otázka. Kde jsou média? Proč ve státě posedlém pořady COURT TV /Soudní TV/ či JUDGE JUDY /Soudce Judy/ a estrádami ze soudní panuje kolem “procesu století” mlčení? Nepřítomnost médií je hodně nápadná a přímo bije do očí.

26.7.2002 si obžaloba vzala klíčového svědka proti Miloševičovi – Radomira Markoviče. Rade Markovič řídil oddělení státní bezpečnosti na srbském ministerstvu vnitra během kosovské krize v letech 1998-1999. Západní média popisovala Markoviče jako “bývalého bosse /šéfa/ srbské tajné policie” a člena Miloševičova “úzkého okruhu” a „zasvěcence“. Jeho svědectví mělo být stěžejní a mělo poskytnout skutečný důkaz, že Miloševič je válečný zločinec, jak ho obviňovala propaganda NATO. Byl to hlavní a nejdůležitější svědek před čtyřtýdenní pauzou, která následovala po 26. červenci. Obžaloba plánovala uzavřít řízení proti Miloševičem knokautem. Ale došlo k tomu?

“Tajná policie?” Termín “tajná policie” je anachronistický žurnalistický přežitek z dob Studené války. Demokratické/kapitalistické země nemají “tajnou policii” , tu mají jen totalitní komunistické/socialistické režimy. Tento termín je upozorněním že zpravodajství je součástí propagandistické kampaně. Dále se nám tu objevuje termín “boss” /šéf/ . Termín “boss” je další anachronický amerikanismus, který má negativní význam v americké hierarchické struktuře a rasistické minulosti USA. V minulosti, kdy nebyly ještě povolené odbory, byli tzv. bossové využíváni k řízení dělníků, černochů a otroků. To demonstruje neobvyklou povahu a kontext reportáže. Jinými slovy – propaganda na americké bázi.

Co se stalo během vystoupení klíčového svědka obžaloby? V USA se průběh soudu vysílat nesměl, ale BBC a CNN informovaly o procesu i když propagandisticky a s cenzurou.

26.července 2002 zpravodajství BBC v článku “Miloševič jednal v rámci práva” hlásilo, že nebyl předveden “skutečný důkaz” ani knokaut. BBC sdělila, že Rade Markovič “ dohromady řekl Mezinárodnímu tribunálu v Haagu, že bývalý prezident Miloševič nebyl zodpovědný za žádné válečné zločiny v Kosovu”. Zpráva zdůrazňovala skutečnost, že Markovič byl “soudně stíhaný svědek”.

Obžaloba došla pouze k tomu, že Miloševič dostával o Kosovu každodenní hlášení.

Soud se snažil ukázat, že Miloševič měl “velitelskou odpovědnost” za “kampaň etnických čistek” v Kosovu, a že dával příkazy k válečným zločinům v Kosovu. Ale toto nebylo u soudu nikdy prokázáno. Obžaloba nikdy neprokázala, že Miloševič věděl o jakýchkoliv trestných činech, natož že přikázal jejich páchání. V trestním právu je přitom vědomost nutným prvkem podstaty trestného činu. Bez vědomosti vám nemůže být prokázána trestní odpovědnost nebo úmysl. K založení trestní odpovědnosti je nutné prokázat úmysl zavinění a vědomost viny. V občanském právu je uplatňován princip odpovědnosti nadřízeného, zakládající objektivní odpovědnost osoby výše postavené v hierarchickém řetězu velení nebo kontroly. Tento princip však neplatí v trestním řízení. Pozorovatel Richard Dicker z  HRW – organizace financované mimo jiné organizací “George Soros Open Society Institute/Foundation” vysvětluje: “Nejtěžší část je najít spojení… mezi Miloševičem a těmito zločiny”. Minimálně alespoň vědomost o těchto zločinech musí být prokázána. Ale při jejím prokazování ICTY selhal.

Stíhání se snažilo dokázat, že Miloševič měl velitelskou odpovědnost za zločiny v Kosovu tím, že jej spojuje s mrazicím kamionem, který byl nalezen vhozený do Dunaje údajně s mrtvolami. Haagský tribunál přivedl policejního úředníka Bosko Radojkoviče jako svědka o mrazicím kamionu. Ten ukázal několik fotografií kamionu, ale nepředvedl žádnou fotografii, na které by byla těla. Navíc Radojkovič řekl, že neví kde těla byla, kdo je zabil, jak zemřeli, kde byli zabiti, nebo co se jim vlastně přihodilo. Také neznal totožnost ani národnost mrtvých. Byly tam spekulace, že by mohlo jít o kurdské nelegální přistěhovalce přecházející do Jugoslávie. Existovaly případy pašeráctví lidí, nebo obchodů v blízkosti hranic s Rumunskem. U těl nebyla zjištěna žádná totožnost a tak nemohla být identifikována.

Byla těla v mrazicím kamionu Srbové, Albánci, Kurdové, nebo někdo jiný? Radojkovič to nevěděl. Miloševič při výslechu Radojkoviče prokázal, že Radojkovič 5.dubna 1999 zprávu nezdokumentoval, což měl jako policejní úředník ze zákona za povinnost. Ten vysvětloval, že byl “traumatizován případem”. Byl dotazován a uveden Miloševičem do rozpaků, když se ho zeptal jak je to možné, a že u policejního úředníka, který se setkává rutinně s případy vražd by člověk očekával jistou citovou obrněnost vůči scénám zločinu. Soudu nebyly představeny žádné fotografie těl. Miloševič se ptal, jak je možné, že nebyly pořízeny žádné fotografie těl – což je normální rutinní postup policejních vyšetřováních. Radojkovič řekl, že protože “probíhala válka” a protože byl případ “traumatizující” nebyly pořízeny žádné fotografie. Uznal ovšem, že fotografování těl je rutinním postupem, ale toto nebylo zvláštně uděláno právě v tomto případu.

Miloševič konstatoval, že zpráva nebyla napsaná Radojkovičem, ale někým jiným. Někým, kdo nebyl z Balkánu ani ze Srbska. Miloševič poukázal na svou dobrou znalost oblasti, kterou Radojkovič popisoval ve zprávě. Jen někdo, kdo neznal nic z této oblasti by se totiž vyjadřoval tímto způsobem. Navíc se ve zprávě objevil termín “státní bezpečnostní zálohy”. Miloševič vysvětlil svědkovi, že žádní takoví lidé neexistovali, že termín byl zřejmě vyroben a vykonstruován někým jiným. Miloševič poukázal také na termín “explosives for production”, který se nacházel ve zprávě a je naprosto neužívaný na Balkáně. Radojkovič souhlasil, že termín je neznámý. Jen někdo, kdo nebyl z Balkánu by mohl tento termín použít – byl to cizí termín. Závěr z toho byl, že zprávu psal a připravoval někdo jiný.

Miloševič argumentoval, že případ mrazicího kamionu plného mrtvol Albánců z Kosova byl vyroben a vykonstruován, protože měl vytvořit podporu veřejnosti pro jeho nezákonné /v rozporu s ústavou Jugoslávie/ vydání do Haagu, ke kterému došlo 28.června 2001. Média se vysmívala obviněním proti Miloševičovi, která byla hlavně propagandou. Ale jak byla tato obvinění opodstatněná? V trestním právu se dodržuje doktrína “corpus delicti” – předmět doličný. V případu zabití nebo vraždy, jsou corpusem delicti těla/mrtvoly těch zavražděných. Čin a kriminální odpovědnost musí být dokázány. Křížový výslech svědka obžaloby Dragana Karleuse také neprokázal nic určitějšího. Karleusa neznal identitu těl, jak zemřeli, ani proč zemřeli. Nemohl nijak prokázat, že údajná těla patří etnickým Albáncům z mrazicího kamionu. Jinými slovy zde není žádný corpus delicti – předmět doličný. Jsou to jen spekulace a narážky.

Co se týče široce mediálně publikovaného případu mrazicího kamionu potvrdil svědek Karleusa, že není jednoznačný důkaz, že těla nalezená poblíž policejní výcvikové základny byla vzata z kamionu. Karleusa řekl:

“Stále se pokoušíme zjistit, co je to za těla, kdo je zabil a kde. Těla zatím nejsou identifikována”.

Těla byla nalezena již před rokem a půl, ale stále nejsou identifikována. Mohla to být těla Srbů zavražděných bojovníky UCK, etnických Albánců, nelegálních přistěhovalců, nebo nějaké další skupiny. Skutečností je, že si nikdo není jistý. V trestním řízení ale nemůže být vina dokázána spekulativním důkazem s odpovídajícími pochybami. Radojkovic neudělal fotografie těl, jak to vyžaduje normální policejní procedura. Není žádný způsob jak určit jak byli zabiti a kým. Navíc Karleusa pod přísahou připustil, že si není jistý, zda exhumovaná těla jsou ta z mrazicího kamionu. Není si jistý, zda jsou to těla etnických Albánců? Nemůže zjistit jak zemřeli? Zemřeli při bombardování NATO, jako “vedlejší škoda”? Byli popraveni jugoslávskou armádou, polovojenskými, nebo policejními oddíly? Nic z toho Karleusa ani Radojkovic nevěděli. Jsou to všechno spekulace a pověsti. A i kdyby se obžalobě podařilo prokázat všechna tato obvinění, což se nestalo, budou muset dokázat také trestní odpovědnost Miloševiče a také prokázat nějakou souvislost případu s ním. Avšak neexistuje žádný důkaz, který by Miloševiče spojoval s případem “mrazicího kamionu”.

Miloševič prokázal, že zpráva byla založená na pověstech. Miloševič citoval ze zprávy. Ta začínala frázemi typu: “Povídá se /jdou zvěsti/”… Dále poukázal na to, že policejní zprávy většinou nebývají založeny na pověstech a byl zmatený z tohoto pojmu. Radojkovic řekl, že jako policista byl povinen ohlásit všechno co slyšel, bez ohledu na zdroje a jejich důvěryhodnost, a všechno to vyšetřovat. Miloševič poukázal na skutečnost, že prohlášení a obvinění ve zprávě byla založena na “pověstech” a dokonce na “pověstech až z třetí ruky”. Výpovědi byly co lidé slyšeli, nebo říkal někdo jiný a nikoliv žádná prohlášení z vlastního postřehu, nebo svědectví.

Ve zprávě CNN “Miloševičův svědek: “Žádné srbské hrozby”, 26.7.2002 CNN hlásila, že podle svědectví Rade Markoviče u soudu v Haagu, je za 800.000 albánských uprchlíků, kteří prchali během bombardování, odpovědné NATO, které začalo shazovat bomby. Vše to mělo vyvolat propagandistický scénář “humanitární katastrofy” a “humanitární pohromy” , která měla zpětně ospravedlnit právě toto hrozné bombardování, které by bylo jinak nezákonné podle mezinárodního práva a charty OSN. CNN pokračuje:

“Kosovští Albánci prchali z oblasti spíše před bombami NATO, než před nějakou hrozbou představovanou jugoslávskými silami” řekl vysoký důstojník jugoslávské armády u soudu s Miloševičem.

Zpráva CNN úplně změnila roli Markoviče v Kosovu. Ten byl zaměstnán potlačováním a bojem proti UCK/KLA – teroristické separatistické skupině, která chtěla vytvořit Velkou Albánii a dokonce i samo US ministerstvo zahraničí ji označilo za “teroristickou organizaci”. Ale zpráva CNN úplně zcenzurovala a vymazala teroristickou roli UCK a namísto toho úplně zfalšovala logickou realitu. Markovič se podle CNN měl zabývat “tajnými operacemi” proti “etnické albánské populaci Kosova”. Nebylo tam nic o UCK. Nic o řečené teroristické/separatistické kampani UCK, nic o vraždách jugoslávských policistů, srbských civilistů včetně vražd albánských civilistů, kteří neuznávali separatistickou ideologii “Velké Albánie” teroristické organizace UCK.

Nic o ozbrojených útocích UCK, o útocích z “rodné země” Albánie, před kterými byla jugoslávská armáda povinna chránit své občany. Místo toho CNN charakterizuje Markovičovy akce jako akce proti albánské populaci Kosova, mluví o útlaku/represích – jsou to propagandistické termíny bez žádného reálného významu. CNN popsala Markovičovu roli následovně:

Byl to efektivní šéf operací státní bezpečnosti proti etnické albánské populaci Kosova.

Opět se objevuje termín “boss” /šéf/. Tento termín je v tomto kontextu debilní a idiotský. Proč byl použit? V propagandě a informační válce se nic neobjeví náhodně. Vše je důkladně promyšleno. Termín boss je amerikanismus specifický pro americkou otrokářskou společnost, rozdělenou na bílé a černé, vlastníky průmyslu a chátru a podřadné dělníky utiskované v USA. Na rozdíl od většiny světa byly odbory v USA nezákonné. Podřízení dělníci byli v USA kontrolování tzv. “bossem”. Existoval případ “bosse” Williama Tweeda v New Yorku, který řídil na konci roku 1800 Tammany Hall. Něco takového nenalezneme v jiných kulturách či společnostech. Termín “boss” tak v USA má záporný význam, který naznačuje podřízenost a hierarchii, pána a sluhu. Neuctivý a nepatřičný termín “boss” v kontextu Jugoslávie měl ukázat opovržení novinářů k jugoslávskému politickému systému. To je praxe, která byla během rozpadu Jugoslávie běžná. Američtí a západní představitelé a analytici nebyli schopní vyslovit správně jméno Slobodana Miloševiče. Je to kvůli hlouposti, nebo jen pouhé neznalosti? Pouze částečně. Oni mají prostředky a peníze k zjištění správné výslovnosti jména. Vyslovovat špatně jméno jeho jméno znamenalo jeho odlidštění a ukázat opovržení nad ním, nebo obojí. Je to důvtipná forma propagandy. Nikdo se neobtěžoval analyzovat, proč rozumové elity nemohou vyslovit správně jméno Miloševič. Není to náhoda, protože ta v propagandě neexistuje. Dokazuje to, jak je naše vnímání již narušené a degradované a otupělé médii Nového světového pořádku. Náš mozek je jako kyt v jejich rukou. Je to nová éra informací, ve které fakta ztrácí význam. Pouze hluk a hřmot. Zatížení hlukem. To je to, co jsou nyní média v USA. Naopak vzpomeňte jak tito stejní západní představitelé, média a novináři zvláštně a najednou jakoby zázračně uměli vyslovit jména jako “Alija Izetbegovič”, “Sarajevo”a jiné uvážlivé termíny. To není náhoda. Nic v propagandě a vymývání mozku není použito náhodou. Termín “boss” je použit účelově k dosažení určitého cíle. Proč nebyl použit správný a vhodný termín podle právní terminologie a analýzy? Proč byl použit debilní a hloupý termín “boss”? Když vyslovujete špatně jméno vůdce tak tím de-legitimizujete politický systém Jugoslávie. Tím je zakrývána skutečnost, že jugoslávští politici, vojáci a policejní důstojníci uskutečnili vhodné a legální kroky. Každý svrchovaný a nezávislý stát uznaný OSN má dovoleno bránit svoje hranice a chránit obyvatele před ozbrojenými a nepřátelskými vpády. Národ může bojovat proti separatistické/teroristické partyzánské kampani, takové jakou vedla UCK/KLA v Kosovu. Takové kroky jugoslávské armády, bezpečnosti a policie jsou legitimní a na místě. Proto se nás US propagandistická informační technologie snaží zmást a ovlivnit pojmy jako “boss” nebo “tajná policie”.

Žaloba se snažila prokázat, že Miloševič měl velitelskou odpovědnost za jugoslávskou armádu, bezpečnostní a policejní síly v Kosovu. Žaloba prokázala, že Miloševič přijímal denně zprávy o událostech v Kosovu a tak věděl co se tam děje. Markovič řekl soudu, že ministr vnitra Vlajko Stojkovič byl “morálně zavázán” informovat Miloševiče denně o činnosti ministerstva. Markovič svědčil, že nedostával žádné rozkazy od Miloševiče, ale přímo z ministerstva vnitra. Tato fakta byla nesprávně ohlášena západními médii. Některé zprávy informovaly přesně, jiné zase ne. Některé mediální zprávy nesprávně uváděly, že Miloševič měl přímou velitelskou odpovědnost a kontrolu nad bezpečnostními silami v Kosovu.

Byl “klíčový svědek obžaloby” Rade Markovič schopen dokázat “velitelskou odpovědnost” Miloševiče a to jak vědomost o zločinech, tak z nařízení válečných zločinů a etnických čistek, popřípadě útisk/útlak etnických Albánců? To, co se stalo u soudu byla bomba. Celý případ obžaloby se zhroutil jako domek z karet. Soud století byl fiasko a propadák. Hvězdný svědek, “klíčový” svědek obžaloby totálně a úplně Miloševiče očistil.

Informoval o tom takzvaně nezávislý a svobodný tisk a média v USA? Zaplavilo tohle fiasko hlavní titulky a televizi? Samozřejmě, že ne. Byl naprostý zákaz to vysílat. Jistě, byly některé novinové zprávy, která byly vydány, aby vytvořily iluzi, že soud je sledován a že se o něm informuje objektivně. Ale nebylo tomu tak. Výjimka se ukázala být pravidlem.

Proč americká a západní média neinformovala o tomto dramatickém rozuzlení procesu a fiasku? Je to zvláštní, divné, ale vysvětlitelné. Americká média jsou závislá na vládě USA a mezi oběma existuje symbióza. Pentagon měl armádu spolupracovníků a “psyops” v největší zpravodajské síti – CNN během kosovské krize. Je ještě potřeba další důkaz? Americká média jsou pod kontrolou státní moci a vlády. Vláda USA si nepřeje, aby média informovala o “procesu století”. To je důvod, proč US vláda/média cenzurují a potlačují zpravodajský z procesu století. Proč?

Někdo uvidí právě probíhající proces v Haagu a bude znechucen. Nějaký americký občan bude pobouřen tím, co se tam děje. To je důvod, proč vláda USA a její nohsledi v jiných státech nepřináší zprávy o procesu století. Co by mohlo lidi znechutit a rozzuřit? Že není ICTY vzorem mezinárodního práva a spravedlnosti?

Co byla šokující zpráva? O čem svědčil “klíčový” svědek obžaloby Rade Markovič? Rade Markovič potvrdil, že jugoslávská armáda a policie měla přísné rozkazy chránit albánské civilisty v Kosovu. Markovič vypověděl:

“ Jugoslávská armáda a srbská policie měla přísné rozkazy chránit albánské civilisty během bombardování NATO… Nikdy jsem nedostal žádný rozkaz ani jsem neslyšel o nějaké objednávce, nebo plánu vyhnat Albánce”.

Markovič řekl, že dostával rozkazy od Vlajko Stojiljkovice – ministra vnitra a ne od Miloševiče. Dále tvrdil, že se Miloševič snažil potrestat některé zločiny, které byly provedeny armádou. Miloševič mu řekl, “ že každý zločin musí být ihned potrestán” . Navíc bylo kolem 200 případů stíhání členů jugoslávské armády a policie. Takové kroky jsou neslučitelné s politikou plánování, páchání válečných zločinů a etnických čistek v Kosovu. Miloševič zvlášť nařídil, že žádné krutosti vůči etnickým albánských civilistům nejsou přípustné. Markovič dosvědčil, že byla zakázána střelba na domy civilistů. Naše úloha byla zabezpečit životy a bezpečnost civilistů v Kosovu – Srbů i Albánců. Řekl jsem místním důstojníkům, že rozkaz prezidenta zní zastavit proudy uprchlíků.

Markovič potvrdil, že nebyl žádný plán vyhnat Albánce z Kosova. Na 800.000 kosovsko-albánských uprchlíků bylo nuceno opustit své domovy kvůli masivnímu bombardování NATO a ne kvůli jugoslávské vládní politice či kampani. (Při střetu s Rugovou v Haagu Miloševič dokonce ukazoval podezřelé letáky, které vybízely Albánce k opuštění Kosova, pozn. Messin) . CNN hlásila, že “Markovič podpořil svého bývalého šéfa, když dosvědčil, že jednal podle práva”. Média byla absolutně překvapena, že svědek neposkytl “kouřící zbraň” neboli hlavní a drtivý důkaz. Ve skutečnosti prokázal pravý opak. Markovič očistil Miloševiče. Jak to bylo možné? Neschopnost části žaloby ICTY? Špatná kalkulace v právní strategii? Jak tohle mohl udělat “klíčový” svědek? Jak to bylo možné? Média se ptala tzv. právních odborníků, kteří dedukovali, že Markovič zůstal “loajální” ke svému bývalému šéfovi a že to byla loajalita, která ho přesvědčila, aby říkal pravdu a nelhal u nezákonného soudu. CNN ještě hlásila, že Markovič obvinil vyšetřovatele z manipulace a překroucení jeho výroků a zničení některých důkazů. Navíc CNN hlásila, že Markovič uvedl že “mu byla učiněna nabídka dát falešné svědectví” a “falešně svědčit proti Miloševičovi”. Tuto informaci CNN ohlásila bez komentáře. V trestním zákoně je ovlivňování a přesvědčování ke křivé výpovědi zločinem. Je to vážné obvinění. Takové obvinění by mělo přinést otázky na procedury a zákonnosti ICTY. Přece už při Miloševičově vydání do Haagu byla porušena ústava Jugoslávie. A ICTY k tomu naváděl a podporoval toto porušení ústavy Jugoslávie. Miloševič tak má právní základ k popírání jurisdikce ICTY a neznávání tohoto soudu. ICTY může porušovat zákon a zabývat se ilegálními aktivitami tak dlouho, dokud bude sloužit. To by nikdy nebylo možné v USA a podle americké ústavy. Ale u ICTY je to dokonale přijatelné. Účel světí prostředky. Taková doktrína je nenáviděná ve Spojených státech kde určuje právo lid a ne jednotlivci. Je to hluboce zakořeněná americká tradice/hodnota, která je tak opovržlivě porušována v Haagu.

ICTY byl vytvořen, založen, zaveden, financován a kontrolován vládou USA. Krátce řečeno je ICTY nástrojem z USA. Madaleine Albrightová “matka tribunálu” zosnovala ICTY jako propagandistický nástroj , jako zvláštní zbraň proti Srbsku a pouze pro účel propagandy. USA samy nemají zájem podřizovat se nějakému podobnému tribunálu. ICTY je pouze pro propagandistické účely a pro ty, kteří si dovolí se vzepřít, nebo oponovat americké politice. Velké množství peněz pro ICTY pochází od v USA sídlících krycích organizací jako je Sorosův Open Society Institute Found a Human Rights Watch v New Yorku. Tyto organizace jsou krycími organizacemi pro zájmy americké vlády. Jinými slovy, ICTY není žádný mezinárodní, nebo mnohonárodnostní tribunál, ale pouze tribunál USA, který USA také samy založily. To je důvod, proč by byli američtí občané pobouřeni. Stali by se svědky zneužití a manipulace mezinárodního práva u selektivního a svévolného válečného soudu zřízeného a financovaného jejich vlastní vládou – vládou USA. Byli by šokováni pokrytectvím a etikou výběru a zneužitím právního systému. Začali by se ptát. Zeptali by se: proč není “řezník z Bejrútu” Ariel Sharon u soudu za masakry v Sabře a Shatile, kde zahynuly tisíce palestinských uprchlíků? A kde jsou zprávy Human Rights Watch? Kde je Sorosem založený Open Society Institute Found? Kde je vyšetřování masakru v Džanínu? Kde jsou Susan Sontagová a Anthony Lewis? Kde jsou americká média? Jestliže je Srebrenica válečným zločinem, proč jím není Sabra a Shatila? Co Sharonova politika vraždění? Není to podle mezinárodního práva ilegální? Není válečným zločinem? Co nezákonné židovské osady na Západním břehu a  Gaze? Nejsou podle mezinárodního práva a rezolucí OSN nezákonné? Co politika demolice domů a domů Palestinců? Je to legální? Je to genocida? Není to zločin proti lidskosti? Co prezident Bill Clinton, generál Wesley Clark a Madaleine Albrightová? NATO bombardovalo srbské nemocnice, sanatoria, srbské pravoslavné kostely, mosty, vlaky, auta, autobusy a televizní stanice. Bombardování NATO zabíjelo srbské i albánské civilisty. Vedlejší škody, nebo válečné zločiny? ICTY vyvolává nepříjemné a znepokojivé otázky a námitky. Tyto námitky jsou zamítány prohlášením, že ICTY a ICC platí jen pro bývalou Jugoslávii a jen pro země, které nejsou spojenci/klienti USA. USA – jediný globální hegemon jsou imunní proti stíhání a imunní vůči takovému mezinárodnímu soudu. Jenže to zní prázdně a neuspokojivě. Američtí občané by mohli být uraženi mravní selektivitou a mravním pokrytectvím. Navíc podobné procesy připomínají éru pronásledování za senátora Josepha McCarthyho, na kterou se nyní dívají v USA s opovržením. Divadlo u soudu připomíná divadla u soudů za éry moskevských procesů za Stalina v roce 1938. ICTY je unikátní právě pro svou propagandistickou roli. Soudy v Norimberku z roku 1946-48 nemohou sloužit jako příklad, protože Jugoslávie nenapadla žádnou cizí zemi, ale naopak sama byla napadena a zaútočilo na ní a obsadila ji skupina států NATO. Jediným přirovnáním se jeví soudy McCarthyho a Stalina. Divadlo u soudu otráví a rozzuří americké občany. Američtí občané nejsou stupidní a hloupý dobytek, nebo stádo, jak by si vláda s médii přála. To je důvod zákazu vysílání procesu s Miloševičem u ICTY. Procesu, který měl být přelomovým soudem století a průlomem v mezinárodní spravedlnosti. Americká vláda a média pouze očekávají odsuzující rozsudek. To je celá situace. To je všechno, co je potřeba ohlásit v médiích. Jednoznačně vinen.

Proces století? Nebo parodie století. Je ICTY politickým divadlem po vzoru Stalinských/McCarthyovských soudů a výsměchem spravedlnosti? Nebo je přelomovým bodem v mezinárodním právu a zajišťuje spravedlnost a trest za genocidu a válečné zločiny? Když není žádná publicita a analýza, tak je těžké to určit. Americká vláda a tisk zcenzurovali zprávy z procesu a potlačili a zmanipulovali vývoj procesu selekcí zpravodajství a propagandou. Proces století? Pokud jím je, tak rozhodně není provázen žádnou publicitou a to málo, co se zveřejní je propagandisticky manipulované. Tak jak můžeme vědět?

 

Překlad Messin, 13.9.2004 ORIGINÁL ČLÁNKU ZDE