Dalším svědkem Miloševičovy obhajoby byla v Haagu 23.3.2005 ctihodná soudkyněDanica Marenkovic, etnická Makedonka, která byla do funkce vybrána kosovským shromážděním už v roce 1984. Pracovala na okresním soudě v Prištině a byla vyšetřující soudkyní, která měla vyšetřit údajný masakr v Račaku, ke kterému mělo dojít 15.ledna 1999.
Své svědectví začala soudkyně odpověďmi na otázky ohledně postavení albánských a jiných ne-Srbských soudců v Kosovu. Obžaloba Miloševiče totiž obviňuje, že soudci byli propouštěni kvůli své národnosti. Soudkyně Marenkovicová vysvětlovala, že tvrzení obsažená v obvinění jsou nepravdivá. Svědkyně řekla, že žádní soudci nebyli propouštěni a že by to bylo nelegální. Jediná možnost, jak může soudce ukončit vykonávání své funkce je například skutečnost, že spáchá zločin, skončí, nebo odejde (např.do penze). Soudkyně svědčila, že nikdo v soudnictví nebyl diskriminován kvůli své osobě, či národnosti. Poukázala dokonce na fakt, že v inkriminované době, uvedené v obvinění, seděli albánští soudci na srbském nejvyšším soudu a na ústavním soudu.
Soudkyně Marenkovicová svědčila, že UCK byla právně klasifikována jako teroristická organizace, která vznikla už na začátku roku 1992. Dále řekla, že srbské úřady nepodnikly proti UCK žádnou rozsáhlejší akci až do roku března 1998, kdy zabily AdemaJasariho a jeho muže. Svědkyně řekla, že Jasari byl obviněn z vraždy a když se jej policie pokusila zatknout, tak Jasari a jeho spojenci spustili na policii palbu. Policie palbu opětovala a zabila Jasariho a část jeho mužů.
Soudkyně popisovala operace UCK. Řekla, že UCK uskutečňovala přepady ze zálohy a pirátské útoky proti policistům, civilistům a stejně tak i proti uprchlíkům z Bosny a Chorvatska, kteří byli ubytováni v táborech na území Kosova.
15. ledna 1999 kolem 9. hodiny ranní, dostala soudkyně Marenkovicová zprávu, že se policie časně ráno střetla s UCK v obci Račak. Vzala s sebou odborníka na ohledávání míst zločinů – etnického Turka Ismeta Sufu, aby s ním provedla vyšetření událostí vRačaku.
Slobodan Miloševič v soudní síni pustil videokazetu z policejní akce. Na pásce bylo vidět, jak policie ráno 15.ledna vstoupila do Račaku. Na záběrech bylo jasně vidět oranžové dodávky (vozy) OSCE, jak sledují policejní akci z okolních kopců. Ze záběrů bylo jasné, že policie byla pod palbou. Bylo by naprosto nemožné obklíčit vesničany a odvést je do rokle, bez toho, aniž by to jasně neviděli pozorovatelé OSCE a novináři.
Soudkyně Marenkovicová poprvé přijela do Račaku přibližně ve 14. hodin 15.ledna. Neviděla zde žádné důkazy ostřelování z děl. Žádný z domů nebyl poškozen ani minometnou palbou. To je velmi důležité, protože v obvinění proti Miloševičovi je uvedeno, že jugoslávská armáda ostřelovala Račak. Svědkyně řekla, že nebyl žádný důkaz o přítomnosti armády kdekoliv u Račaku.
Když její tým začal hledat lidi, kteří mohli být zabiti v bojích, tak se dostali pod palbu z automatických zbraní a museli opustit vesnici.
Když se tým pokoušel na místo proniknout následující den (16.1.1999) tak byli opět vyhnáni střelbou. Soudkyně svědčila, že její tým byl zahnán střelbou ve stejnou dobu, kdy Američan William Walker v rokli prohlašoval, že zde došlo k masakru.
Soudkyně Marenkovicová řekla, že Walkerovo chování (vedení, řízení) bylo nepatřičné (nesprávné, podvodné). KVM (Kosovská pozorovací mise) měla v Kosovu sledovat práci policie a armády, nikoli vyšetřovat zločiny a činit závěry.
Svědkyně se opět snažila do Račaku se svým týmem dostat 17.ledna, ale opět byli zahnáni střelbou. V soudní síni byla přehrána videokazeta s nahrávkou tohoto incidentu. Video zachytilo soudkyni a její kolegy, jak se schovávají za autem před střelbou z automatických zbraní.
Dále svědčila, že generál Drewienkiewicz – britský generál, který měl na starosti plánování pro OSCE a KVM, se pokoušel jí zabránit ve vyšetřování v Račaku. Generál jí 18.ledna řekl, že si sebou nemůže vzít do Račaku členy svého vyšetřovacího týmu. Také jí říkal, že si nemůže sebou vzít policisty, protože vesničané (které prohlásil za neozbrojené) by začali na vyšetřovatele střílet, pokud by byla policie přítomna. V jednu chvíli jí dokonce britský generál hrozil, že soudkyni nahlásí tribunálu v Haagu, pokud se bude pokoušet se svým týmem vyšetřovat.
I přes agresivitu britského generála šla soudkyně do Račaku a byla schopna 18. ledna uskutečnit vyšetřování.
Když přišla do Račaku, nalezla tam našla příkopy (zákopy) a bunkry, které postavila UCK. Tyto bunkry a zákopy byly také ihned přehrány na videokazetě přímo v soudní síni. Bylo jasné, že zákopy byly používány, byly totiž plné krytů od nábojnic a v jednom případě zde zbyla pušková trojnožka po použití v kulometném hnízdě, které bylo opevněno pytli s pískem. Její vyšetřovatelé také ve vesnici nalezli zbraně a dokumenty UCK. Byly tam UCK uniformy, velké množství zbraní, rozpisy služeb (stráží) atd…. vše toto bylo zapsáno a natočeno na video. Tato videokazeta byla také toho dne (23.3.2005) u soudu v Haagu přehrána.
Na konec soudkyně svědčila, že nalezených 40 těl bylo přepraveno do ústavu soudního lékařství v Prištině. Vysvětlila v Haagu také složení týmu, který měl provádět pitvy. Byli to nejlepší experti se Srbska, Běloruska a byl zavolán i tým z Finska (vedený HelenouRanta) který se připojil později.
Svědkyně řekla, že soudní vyšetřování ukázalo, že oběti byly zabity střelbou, která přišla z velké vzdálenosti. (pokračování)
Messin, 1.4.2005 ZDROJ: http://www.slobodan-milosevic.org/news/smorg032305.htm