Soudkyně Danica Marenkovicová pokračovala ve čtvrtek 24.3.2005 ve svém svědectví při obhajobě Miloševiče v Haagu. Byla totiž v té době vyšetřující soudkyní na okresním soudu v Prištině a měla tak ve své kompetenci vyšetřovat údajný masakr v Račaku.
Račak je důležitou událostí, protože je to jediný válečný zločin, ze kterého bylo Srbsko obviněno před začátkem bombardování NATO. Obvinění, že Srbové spáchali masakr vRačaku, pomohlo poskytnout politické ospravedlnění agresi NATO, která byla proti Jugoslávii zahájena před šesti lety.
V předchozím dni už Marenkovicová svědčila, že skupina mezinárodních soudních vyšetřovatelů ze Srbska, Běloruska a Finska určila, že 40 mrtvol nalezených ve vesniciRačak bylo zastřeleno při střelbě z dálky. Nebyli tedy zastřeleni z blízkosti, jak prohlašovali někteří západní politici a média.
Soudkyně svědčila, že soudní tým identifikoval všech 40 těl. Jména 36ti z nich lze nalézt v obvinění tribunálu proti Miloševičovi. 9 jmen v obvinění tribunálu zase nebylo mezi 40ti, které identifikoval lékařský mezinárodní tým. 4 lidé, které identifikoval lékařský tým, zase chybí v obvinění tribunálu.
Soudní analýza prokázala, že 37 ze 40ti těl, mělo na rukou zbytky střelného prachu, což ukazuje, že stříleli krátce před svou smrtí ze střelných zbraní. Soudkyně Marenkovicovářekla, že mnoho těl mělo na sobě vojenskou obuv, různé vrstvy oděvu, někteří dokonce měli těžké vlněné armádní kalhoty. Poznamenala také, že většina mrtvol měla stejné kožené opasky.
Je zřejmé, že to nebyli prostí vesničané, kteří byli chladnokrevně zmasakrováni. Tito lidé byli oblečeni na pobyt venku a měli střelný prach na rukou. Nebyli to žádní nevinní civilisté, ale jasně ozbrojení bojovníci.
Na základě dalších skutečností se oprávněně domnívat, že to byli členové UCK. SoudkyněMarenkovicová si přinesla k soudu řadu policejních zpráv a oficiálních svědeckých výpovědí. Tyto dokumenty ukázaly, že 7 ze 40ti mrtvých bylo přesvědčivě identifikováno jako členové UCK, kteří byli známí již před 15. lednem 1999, kdy došlo k incidentu vRačaku.
Policejní zprávy, které byly naprosto shodné s místopřísežnými prohlášeními svědků, jasně dokazovaly, že Račak byl před 15.lednem pevností UCK.
Dokumenty doplňovaly svědectví soudkyně dokonale. Kulometná hnízda, zákopy, nábojnice, velké množství zbraní nalezené ve vesnici – to vše bylo nahráno na videokazetě a promítnuto v soudní síni. Videokazeta dokonce ukazovala UCK velitelství vRačaku, doplněné uniformami, zbraněmi i rozpisem služeb. Z nahrávek bylo jasné, že ve vesnici probíhala přestřelka. Policie, která byla nahrávána médii a pozorována pozorovateli OSCE, byla pod palbou od okamžiku, kdy vstoupila do vesnice. V žádném případě nemohla shromáždit lidi a masakrovat je. Policisté pouze mohli opětovat palbu, když na ně bylo stříleno.
Kromě toho, podle svědectví soudkyně Marenkovicové, všichni civilisté opustili Račakpřed operací. Jediný, kdo byl vesnici, když přišla policie, byla UCK.
Lidé, kteří byli zabiti, byli jasně členy UCK. Byli oblečeni tak, aby mohli pobývat delší období venku, nosili vojenskou obuv, měli střelných prach na rukou. Věci už nemohli být více jasnější.
William Walker, Bill Clinton a řada dalších západních politiků jasně lhali, když obvinili srbskou policii z masakrování civilistů v Račaku. Jedinou věcí, kterou mohla policie dělat bylo opětovat střelbu na lidi, kteří na ně stříleli.
Soudkyně Marenkovicová tak uvedla na pravou míru Walkerovo prohlášení, že byl spáchán masakr, což bylo obvinění, pro něž Walker neměl žádné důkazy. Nebyla tam žádná krev, ani pozůstatky, které by signalizovaly, že nastal masakr.
Kromě Račaku soudkyně Marenkovicová svědčila o skutečném masakru, který spáchala UCK v roce 1998 u vesnice Klečka, kde množství srbských a albánských civilistů, část z nich byli i děti 9 až 12 let, bylo znásilněno, zabito a roztrháno (dismembered). Videokazetu, která obsahovala záběry týkající se tohoto masakru, nedovolil tribunál přehrát.
Obžaloba proti Miloševičovi také viní srbskou policii z popravení albánských vězňů ve vězení v Istoku. Marenkovicová vyšetřovala smrt těchto vězňů, protože to patřilo k jejím povinnostem vyšetřujícího soudce na okresním soudu v Prištině.
K soudu přišla se všemi potřebnými soudními zprávami a výpověďmi očitých svědků, ze kterých jasně vyplývalo, že vězně zabilo bombardování NATO a nikoliv srbská policie. Očití svědci viděli, jak bylo vězení bombardováno válečnými letadly NATO a soudní výzkum obětí ukázal, že vězně usmrtily detonace bomb a nikoliv poprava střelnými zbraněmi, jak prohlašuje obvinění. (pokračování)
Messin, 4.4.2005 ZDROJ: http://www.slobodan-milosevic.org/news/smorg032405.htm