Běsnící Paddy Ashdown

 

Na summitu v Istanbulu, který se konal minulý týden, odmítlo NATO pozvat Bosnu a Hercegovinu, aby se připojila k programu „Partnerství pro mír“. I když NATO původně podmiňovalo pozvání založením spojené armády, ministerstva obrany a zpravodajské služby, což všechno bylo splněno, zamítnutí bylo vysvětleno „opomenutím mezinárodních závazků“. Těmi je míněno zatčení podezřelých válečných zločinců hledaných haagským tribunálem.

Toto záminku použil místodržící Ashdown pro masivní čistku v Republice Srbské (RS) pro jak řekl „selhání“ a vyhodil 60 srbských politiků a úředníků z jejich funkcí. Ashdown ospravedlnil čistku tím, že obvinil srbské vedení ze zkaženosti, neschopnosti a napomáhání „válečným zločincům“. Neposkytl ale naprosto žádný důkaz mimo jeho vlastní tvrzení. Jenomže tohle poslední cvičení diktátorské síly ohrožuje samu podstatu mírové dohody, která drží Bosnu jemně pohromadě od roku 1995.

Nejen, že Ashdown vyhodil 60 nejlepších RS úředníků, včetně policejního ministra Zoran Djerice a šéfa parlamentu Dragana Kaliniče (strana SDS), ale také zmrazil celé jmění strany SDS téměř milion bosenských marek (okolo 600.000 dolarů) a ty předal ústřední vládě. Také oznámil reformu vymáhání práva a spojil ji pod bosenskou centrální vládu.

To je poslední z řady brutálních útoků na Republiku Srbskou, která začala vyhozením lidmi zvoleného prezidenta místokrálem Westendorpem v předvečer útoku NATO na Srbsko v roce 1999. Každá čistka, každá „reforma“ a každý nový program pro „euro-atlantickou spolupráci“ přináší více moci ústřední vládě a nahlodává uspořádání, které ukončilo v roce 1995 válku.

Zajímavé je, že čistka nebyla překvapením pro většinu vnějších pozorovatelů. IWPR psal o její možnosti už v půlce června a stěží ukrýval radost. Stejně tak ve Švýcarsku sídlící ISN – propagandistický nástroj Partnerství pro mír. Novinkou byl jen rozsah čistky.

Stejně jako každý jiný tyran Ashdown prohlásil, že jeho akce byly pro Srby dobrem, velkým dobrem. „Srbská republika byla již příliš dlouho ovládaná malou skupinou zkorumpovaných politiků a kriminálníků“ řekl zpravodajům.

 

Lživá obvinění, lživé výmluvy

Pokud by Ashdown opravdu chtěl vykořenit zkaženost, neschopnost a zločiny, musel by vyhodit téměř všechny funkcionáře v Bosně. Místo toho jsou však Srbové perzekuovaní stále, Chorvaté příležitostně a Muslimové dostali volnou vstupenku. Je křiklavě zřejmé, že všechny řeči o demokracii, reformách, válečných zločinech, zkaženosti atd. jsou jen výmluvy, používané k zastrašení lidí a k další centralizaci Bosny.

„Partnerství pro mír“, je toho dokonalým příkladem. Nejprve bylo tento rok členství v programu podmíněno založením jednoho společného ministerstva obrany a začlenění srbské a muslimsko-chorvatské armády pod jednotné velení. To bylo dokončeno v březnu a nový minstr obrany měl rozhodně sympatie NATO. Pak Ashdown pohnul brankovými tyčemi a donutil RS vyprodukovat doznání z „genocidy“ ve Srebrenici. Když to bylo hotovo, pohnul tyčemi znovu. Hlavní žalobkyně ICTY Carla Del Ponte samolibě slíbila, že dostane hlavu Radovana Karadžiče na den sv. Víta. Podmínkou se tedy tentokrát stalo zadržení a vydání Karadžiče. Tento úkol, který NATO nedokázalo ani za 9 let často okázalými akcemi samozřejmě RS nesplnila a nakonec nedokázala uklidnit velkého diktátora.

Není náhoda, že se Ashdown a jeho spojenci rozhodli potrestat Srby za vnímanou „překážku“ na cestě Bosny k NATO. Členství v imperiální alianci a nakonec v EU je považované za nepochybný vrchol politického úspěchu a každý kdo ho napadá je označen za „ultranacionalistu“ a „překážku míru“.

 

Odpor

Bylo jen otázkou času, kdy předtím zastrašení a poslušní bosenští Srbové řeknou dost. První reakce na čistku ukazují, že dosáhla opačného účinku, než bylo zamýšleno. Obecná populace je více rozzlobená na místokrále a haagské vyšetřovatele, než kdy předtím a parlamentní opozice, vedený někdejším „miláčkem západu“ Miloradem Dodikem, odmítla využít volného politického místa a místo toho slibuje chránit instituce Republiky Srbské.

Není pochyb, že čistka zasáhla vládní stranu SDS a celou vládní síť. Předseda Národního shromáždění a předseda SDS Dragan Kalinic oznámil svoje vyhození Ashdownem ve vášnivém projevu, kde sliboval triumfální návrat. Varoval také, že „lidé vytrvají a tohle bude opět jednou jejich země.“

Sarajevský deník Dnevni avaz – hlásná trouba muslimských nacionalistů, uvedl v pondělí, že Karadžič a Mladič vedli jednání s britskou tajnou službou o svém vydání k ICTY, když došlo k čistce. To vedlo ke krachu jednání. Pokud by to byla pravda, potom by to znamenalo, že Ashdownovy čistky zabránily událostem, kvůli kterým byly údajně provedeny.

 

Muž, který by mohl být králem

Umístění Paddyho Ashdowna jako místodržícího Bosny bylo od začátku neuvážené. Podle washingtonského bezpečnostního bulletinu: „jeho arogance byla všeobecně známá už před jeho selháním ve funkci předsedy British Liberal Party a způsobila jeho přesun do kanceláře Vysokého zástupce v Bosně“. Byl otevřeným zastáncem Izetbegovičova režimu a vychvalováním na jeho pohřbu v říjnu podpořil všechny Izetbegovičovy politické kroky. Vzhledem k Izetbegovičově posedlosti centralizovanou Bosnou, která byla u kořenů krvavé občanské války, by takové názory měly stát Ashdowna funkci. Místo toho se stal ještě drzejším v jeho procvičování diktátorské moci.

I když impérium není znepokojeno běsněním místokrále, které zvyšuje etnickou nevraživost a ohrožuje křehký bosenský mír, mělo by si alespoň uvědomit, že jeho soukromá válka proti bosenským Srbům už neblaze zasáhla do úsilí boje proti islámským teroristům – kteří jsou navzdory jeho opakovaným popřením v Bosně významně přítomni. Jeho osobní zášť k Srbům jej tak zaslepuje, že zůstává slepý k tvrdým faktům, jako například:

• Izetbegovičův důvěrník zpronevěří 4 miliony USD
• muslimsko-chorvatská federace je oteklým byrokratickým monstrem
• tolik muslimských charit je zástěrkou pro financování terorismu
• federální armáda je tak špatně řízena, že vojáci nemají co jíst

 

Jediné co vidí jako býk v aréně, je červený hadr Republiky Srbské, která ho uráží svou pouhou existencí.

Kromě podpory turistiky, vynucování přiznání a nařizování čistek se Paddy Ashdown chová jako král Bosny, jako král Kiplingova typu v 19.století na indické hranici. Ale jeho panování by mělo být nazváno tím, čím je : tyranií.

 

Destrukce Daytonských dohod

Mimo ohnivého odporu místokrále k bosenským Srbům, nebo jeho náklonnosti k Muslimům, četných etických, politických a soudních důsledků jeho diktátorských demonstrací síly je tu ještě jedna věc, kterou dělá více a usilovněji, než kterýkoliv z jeho předchůdců a tou je rozklad Daytonské dohody.

Ashdown řekl IWPR v polovině června, že „Republika Srbská oslabuje svoji legitimitu tím, že nedokáže plnit její mezinárodní závazky, protože na tom je založená samotná její existence“.

Samo toto sdělení je udivující a nutí nás přemýšlet o tom, zda čte Ashdown stejnou Daytonskou dohodu jako zbytek světa. Nikde v ní není ani slovo o tom, že by existence Republiky Srbské, nebo Muslimsko-chorvatské federace závisela na něčem, nejméně pak na podrobení se požadavkům schovávajícím se za eufemismus „plnění mezinárodních závazků“. Přesto Ashdown realizoval sérii, kterou IWPR popsal jako „změny ústavy které…mají posílit státní instituce a vydání entit“.

Zda Ashdown a jeho zaměstnavatelé nemají odvahu otevřeně deklarovat jejich touhu revidovat Daytonskou dohodu násilím, a nebo Srby tak opovrhují , že nepovažují za povinnost dodržovat dohodu s „vrahy“ a „assholes“ (R.Hoolbroke, 1995) respektovat – postrkují tím Bosnu a Hercegovinu zpět do situace, která podnítila válku před dvanácti lety.

Když se naposled velmoci vmísily do Balkánu a zvláště v Bosně – způsobilo to zpětný náraz, odpor a začátek kolektivní sebevraždy evropské civilizace. Je jasné, že toto odumírání dosáhlo stádia, kdy je vměšování do Balkánu opět na pořadu dne. Jaká byla míra selhání Západu, nám může demonstrovat chování Paddyho Ashdowna, který si hraje na boha v balkánském sudu střelného prachu.

Pokud není příčina na Balkáně – který jako to vypadá Bůh opustil, ale v samotné evropské civilizaci , potom toto šílenství a jeho umožňování musí být zastaveno, předtím než tato duševní choroba může rozpoutat něco, co Západ opět přivede k hořké lítosti.

 

překlad mess, 28.7.2004 ZDROJ: http://www.antiwar.com/malic/?articleid=2956