Nico Varkevisser

V červnu tohoto roku odstoupil zástupce hlavní prokurátorky ICTY Graham Blewitt. Holandský deník NRC Handelsblat přinesl rozsáhlý článek o tomto muži, který pracoval pro tribunál od samého počátku jeho založení. Článek je založen na čtyřech rozhovorech a odhaluje mnoho zajímavého. Blewitt nejen, že vyjádřil veřejně jeho odpor k Carle del Ponte, ale také ji obvinil, že ho odstavila na vedlejší kolej, odepřela mu některé důležité materiály a obklopila se skupinkou francouzsky mluvících spolupracovníků. Blewitt dal také jasně nahlédnout do blízkého vztahu NATO a ICTY, a jak země NATO používají ICTY jako jejich nástroj.

 

„Lovec nacistů“

Blewitt se prezentuje jako muž velmi způsobilý pro práci žalobce ICTY díky jeho zkušenostem jako „lovce nacistů“. Nehledě na skutečnost, že má poněkud slabé skóre jako „lovec nacistů“ – připouští, že jeho práce jako šéfa australského oddělení vyšetřování zločinců z II. světové války byla těžce bržděna australskou vládou. Z 840 podezřelých byly jen 3 osoby předvedeny k soudu a žádný nebyl odsouzen. Použití titulu „Lovec nacistů“, jak se Blewitt sám pojmenoval, mělo také sloužit ke splnění hlavního a největšího úkolu ICTY: zobrazit Srby jako nové nacisty.

Kdo jsou ve skutečnosti opravdoví nacisté, vyjde najevo ze stejných úst tohoto „lovce nacistů“. „Z těch 840 podezřelých přišlo 24 z Jugoslávie. Když jsme vyslechli výpovědi podezřelých, většinou si stěžovali na pocity nespravedlnosti a že byli předvedeni před nezákonný soud. Mezi těmi 24 byla většina notoricky známých zločinců, kteří ještě před vypuknutím války v Jugoslávii pracovali v Austrálii pro „svobodné Chorvatsko“. řekl v rozhovoru Blewitt.

Blewitt uvedl, že staří chorvatští fašisté v Austrálii se účastnili nekalého plánu rozdělit bývalou Jugoslávii. Jiní vypověděli (Chorvati i Srbové), že by poslali své syny do Jugoslávie pokud by došlo k válce, aby pomstili některé zločiny z II. světové války. “ To je to, co dělali, Chorvati a Srbové z Austrálie byli spojeni s polovojenskými jednotkami v Bosně, které se dopustily hrozných zločinů“.

 

To je mírně jiný obraz, než nám obvykle dává ICTY. Naprostá většina obžalovaných v Haagu jsou Srbové a NATO a jeho média nepřetržitě zobrazují Srby jako nové nacisty a hlavní viníky za vypuknutí války. Proto je nezbytným cílem takzvaného „soudu“ se Slobodanem Miloševičem potrestat Srby na dlouhé roky. Blewitt, který musí znát jména těch chorvatských fašistů i jejich zločiny ale neříká nic o nějakém plánu ICTY na jejich potrestání. Můžeme předpokládat, že k tomu není vůle.

 

Ve spěchu

Blewitt jednal různě, pokud jde o Srby. Své první roky u ICTY charakterizuje jako málo organizované a málo vybavené personálem. Blewitt byl podle vlastních slov velmi znepokojen touto situací a byl „ve spěchu“ (in hurry). Obcházením procedur a pravidel OSN najímal nové pracovníky. Kontaktoval lidi, které znal ze sítě „lovců nacistů“ a žalobců a vyšetřovatelů z Austrálie, Skotska, Anglie, USA a Kanady a přivedl je do Haagu. Zajímavý seznam zemí nám napovídá, v jaké síti se Blewitt pohyboval. Na rozdíl od zemí bývalého SSSR a Izraele mají tyto země, stejně jako Austrálie špatnou pověst v přivádění nacistů k soudům. USA jsou pro nacisty zvláště bezpečným místem.

Se svými novými kolegy navrhl Blewitt strategii. Ta měla začít co nejdříve. „Museli jsme co nejdříve přijít s obviněním. Museli jsme co nejdříve zatýkat. Žádala to veřejnost i soudci, kteří neměli co dělat celé měsíce. Mašinérie se musela uvést do pohybu“. Naštěstí pro Blewitta mělo Německo ve vazbě podezřelého – bosenského Srba Duško Tadiče. Podle Blewitta nebyl Tadič žádný velký zločinec, který by normálně ani nebyl před mezinárodní tribunál předveden, potom už chtěli jen samé „velké ryby“. Bohužel pro Tadiče , se Blewitt rozhodl začít s jakoukoliv rybou, zvláště malou a tak byl přiveden do Haagu a dostal 20 let vězení. Na otázku, zda s tím nemá problém Blewitt odpověděl: „Ne, nemám s tím žádný problém. Tato instituce se musela stát důvěryhodnou. Duško Tadič byl hlavně symbolem“. Nicméně jeho odsouzení na 20 let symbolické nebylo.

 

Kontroly Washingtonu

Blewittova strategie byla tvrdě kritizována. Soudci tribunálu chtěli obvinění politických a vojenských vůdců. Vést procesy proti ojedinělým policistům je nudilo. „Soudci se starali hlavně sami o sebe a svoji roli“, říká Blewitt. Tato kritika trvá do dneška. Blewitt řekl, že Američané vyjadřují více a více nespokojenosti. Tribunálu bylo řečeno, že obvinil příliš mnoho „malých“ zločinců, což stálo údajně mnoho peněz a času. Minulý rok OSN dala na tribunál okolo 20 miliónů dolarů. Blewitt uvedl, že Američané stejně jako Britové chtěli ICTY zavřít dveře (close the doors) „protože je příliš drahý“. Britové podle Blewitta chtějí budoucí procesy přesunout k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu (ICC).

Blewitt dále řekl, že v minulosti USA poskytly hlavní podporu pro ICTY a bezděčně prozradil příklady jak Američané řídili tribunál. Podle Blewitta Američané dlouho souhlasili s výběrem udělaným tribunálem. V roce 1994, kdy potřeboval nutně zaměstnance, mu vláda USA poslala do Haagu 20 pracovníků zdarma. Blewitt to potěšilo. Podle něj část těchto lidí věděla o Balkánu mnohé a dělala tam výzkumy. „Jenomže“ jak Blewitt řekl bez obalu, „oni nepřišli jen pomáhat, USA také chtěly vědět, co se děje uvnitř tribunálu“.

„Jednou jsem je vyzkoušel“ pokračuje Blewitt, „měli jsme reorganizaci a lidé se stěhovali do jiných místností. Dal jsem Američany až na konec chodby a oni protestovali říkajíc: Ale my teď už nemůžeme vidět kdo navštíví hlavní prokurátorku. Všichni jsme se začali smát. Američané nijak neskrývali, že často navštěvují jejich velvyslanectví.Někdy říkali: musím odejít dříve, protože jdu na velvyslanectví, ale my jsme jim nevypláceli plat, takže jsme nad nimi vlastně neměli žádnou kontrolu.“

 

NATO platí

 

Podle Blewitta také další země a organizace poslaly personál a materiál, jako počítače a eventuelně nařídily platby. Tribunál přijal peníze na „zvláštní projekty“, jako bylo hledání masových hrobů v Kosovu. Vyšetřovatelé ICTY prozradili holandskému deníku NRC Handelsblad, že NATO poskytlo finance na zvláštní projekt: vyšetřování možných válečných zločinů spáchaných v Makedonii v roce 2001. NATO chtělo, aby se nějaké obvinění objevila v době, kdy přebíralo kontrolu v Makedonii. Podle Blewitta nebyly zločiny příliš „působivé“, ale tribunál by je mohl vyšetřit. „Řekli jsme jim (NATU), že jsme velice zaneprázdnění a nemáme prostředky. Ty musí přijít od vás“.

Podle vyšetřovatelů tribunálu přišlo na 700.000 eur jako dar z několika NATO zemí. Graham Blewitt to nazývá „běžnou rozpočtovou procedurou“. Nakonec byl vyšetřovací tým pro Makedonii vytvořen a podle Blewitta udělá do konce tohoto roku nejméně jedno obvinění. Na otázku, zda to není divné – vyšetřovat válečné zločiny na žádost a zaplacení Blewitt odpověděl: „můžete mít tento názor, ale tohle vyšetřování je v rámci našeho mandátu a naše přítomnost tam má odrazující účinek“.

Blewitt se také zmínil o případech, kdy NATO země vědomě odmítly spolupracovat s tribunálem. Například holandská vláda odmítla přítomnost vyšetřovatelů ICTY při vyslechnutí svědectví holandských vojáků po pádu Srebrenice (!). „Bylo naprosto jasné, že Holanďané hráli roli při pádu a jejich názor byl ten, že nám do toho nic není“, řekl Blewitt. Graham Blewitt si není také stále jistý, jestli má tribunál všechny závažné informace. Blewitt: „materiál byl zničen, film i fotografie. Nikdy jsme nevěřili, že to byla nehoda. To by bylo velmi neprofesionální. Myslím, že to je součást krytí“.

Jakého krytí?? Že je celý příběh o 7000 Muslimech zabitých Srby lež? Skutečností je, že holandský velitel při hlášení mluvil velmi pozitivně o chování bosensko-srbských vojáků. „Chovali se korektně“. Ale po hlášení byl přinucen umlknout.

 

Frustrace

Mimo drbů o vnitřní kritice mohla být hlavní Blewittova frustrace čtena z titulku článku: „Politici nechali Karadžiče na svobodě“. Blewitt odmítl pracovat jako žalobce v Iráku. Chce se vrátit do Austrálie. Australská Labouristická strana slibovala, že pokud vyhraje volby tak bude vyšetřovat válečné zločince z nedávných konfliktů. Stejná Labouristická strana, která zastavila stíhání nacistických zločinců z II. světové války v roce 1994. Jenže tito zločinci měli plnit úkoly na bitevních polích bývalé Jugoslávie. Blewitt říká, že je velmi ochotný spolupracovat. Bohužel, skuteční viníci v pozadí těchto konfliktů, stejně jako staří i noví nacisté si mohou být jistí, že Blewittovo „rybaření“ se jich nedotkne.

 

Messin, 9.9.2004