Média jsou v současné době plná nešťastného pádu vojenského letadla se slovenskými vojáky, kteří se nedávno vraceli z Kosova. Přežil jediný šťastlivec.
O podobném štěstí může mluvit i Vesna Vulovičová. Ta přežila pád letadla dokonce z více než 10ti kilometrové výšky! Stalo se to 26.ledna 1972 u obce Srbská Kamenice na území bývalé ČSSR, kde se tehdy zřítilo letadlo typu McDonnel Douglas jugoslávských aerolinií – (JAT – Jugoslovenski Aerotransport, let 364 Stockholm – Kodaň – Záhřeb – Bělehrad).
K explozi v předním zavazadlovém prostoru došlo ve výšce 10.160m nad německýmHermsdorfem a letoun se zřítil ve vývrtce do oblasti u Děčína. Zahynulo 29 lidí. Jediná Vesna volný pád přežila, byla však 27dní v kómatu a měla poškození mozku i páteře. Nejprve byla částečně ochrnutá, ale později se celkem slušně zotavila a může chodit.
Bombu do letadla umístili ustašovští emigranti – chorvatští nacionalističtí extremisté. Později se k útoku přihlásili. Tito extremisté měli v bývalé Jugoslávii na svědomí řadu teroristických útoků. Bomba v letadle měla zabít jugoslávského politika, který však tehdy letěl jiným spojem.
Secesionistické snahy Chorvatů a později i Slovinců celá léta všemožně podporovalo Německo, Rakousko a další. Dále je i nelegálně vyzbrojovali. Podpora nakonec vyvrcholila předčasným uznáním Chorvatska právě po nátlaku Německa v Maastrichtu 17.12.1991. Německá svazová zpravodajská služba (BND) úzce spolupracovala sustašovskou emigrací. Významně se na tom podílel i pozdější ministr zahraničí Německa Klaus Kinkel, jako ředitel BND během kritických čtyř let kolem Titovy smrti (1979-82). Tuto činnost BND v uvedených letech líčí bývalý důstojník bundeswehru E. Schmidt-Eenboom ve své knize Válečník ve stínu – Klaus Kinkel a BND (ECON, Düsseldorf, 1995, str. 211-37).
Česká televize se před několika lety pokusila do případu nasadit i další hypotézu, letadlo prý možná sestřelila naše armáda. Tato verze ovšem značně pokulhává, spíše měla odvést pozornost od v současné době „nevhodného“ připomínání ustašovců a jejich letité podpory od Německa.
Tato podpora přinesla německé zahraniční politice své ovoce. Jižní Slované, původně sjednocení ve světově široce respektované Jugoslávii, skončili v rozkrájených státečcích a protektorátech. Kdysi největší armáda v Evropě už neexistuje, a například v chorvatském parlamentu se bude nyní jednat o obrovském odškodnění rakouských občanů, kteří po roce 1945 opustili svůj majetek v bývalé Jugoslávii, který byl znárodněn. Rakušané v době druhé světové války vystupovali jako občané Hitlerova Německa a po porážce prchali s poraženou německou armádou.
Dopis z Vídně nedávno obdržel chorvatský premiér Ivo Sanader. Vznesené rakouské nároky mají zahrnovat různé památné budovy v Záhřebu i v dalších městech, pozemky a jiné nemovitosti. Odškodnění představuje takovou výši, že by to notně otřáslo již tak notně chatrnou ekonomikou země.
Krok Vídně vyvolal v Záhřebu nemilé překvapení také proto, že byla minulost považována za vyřízenou věc. V roce 1980 byla podepsána státní dohoda mezi Rakouskem a SFRJ (Jugoslávie), v níž se Rakousko zavázalo nenárokovat odškodnění svých občanů za majetek zanechaný v důsledku druhé světové války na území dnešního Chorvatska. Takový dokument se v rakouském státním archivu nemohl ztratit, ale mohlo se vytratit něco jiného. Uvidíme.
Ve zvrácené logice impéria například bývalá Jugoslávie existuje, pokud jde o dluhy, nebo je třeba jí zažalovat. Naopak zase přestává existovat, pokud vznáší nějaké nároky.
Že je to divná logika? Toto je prostě Abramowitzova doktrína v praxi. Je to „absence jakýchkoliv principů, kromě síly“. Chorvatsko, Bosnu, Kosovo i Makedonii spojuje neuvěřitelné množství podobných věcí, ale přesto jsou vystaveny politice dvojího metru, pokrytectví, porušování práv a principů. Proto musí imperialisté od Abramowitze, přesAshdowna, až k Solanovi naléhat, že Bosna a Kosovo, nebo Kosovo a Makedonie spolu vůbec nesouvisí, ba že jsou to úplně samostatné kauzy, něco jako oddělené vesmíry s odlišnou metafyzikou. Jedině tak totiž mohou zdůvodnit proč je etnicky vyčištěné Chorvatsko a Kosovo dobré, ale multi-etnické Srbsko špatné. Jedině tak můžou vysvětlit, proč Bosna potřebuje být centralizovaná, ale Srbsko musí být rozbito na kusy. Proč hranice Chorvatska, Bosny a Makedonie jsou posvátné, ale ty srbské nejsou. A znovu, proč Jugoslávie může existovat, pokud je třeba jí dát k soudu, ale když vznáší nějaké nároky, tak je rozhodnuto, že neexistuje.
Přidej komentář jako první k "Přesně před 34 lety poslala bomba chorvatských extremistů k zemi na území bývalé ČSSR jugoslávské letadlo"