Tento týden měla původně začít „jednání“ o budoucím stavu okupované srbské provincie Kosovo. Jak uvádí International Herald Tribune , nějaká forma nezávislosti byla nevyhnutelná. Rozhovory ve Vídni nezačaly a proces byl odložen do půlky února. Důvodem odložení byla smrt Ibrahima Rugovy, dlouholetého vůdce separatistických kosovských Albánců a „prezidenta“ provincie pod okupační správou.

Ale i když Rugovova smrt vídeňské rozhovory odložila, je více než pravděpodobné, že albánská separatistická kauza se žene ke svému konečnému cíli: nezávislému státu „Republika Kosovo.“

Rugova zemřel v sobotu, ve věku 61let, obklopený rodinou, asistenty a americkými lékaři, kteří dohlíželi na léčbu jeho plicní rakoviny. Jeho smrt vyvolala erupci chvály a soucitu, která mohla být naposledy slyšena na pohřbu Aliji Izetbegoviče: Rugova byl odvážný a ušlechtilý ochránce lidských práv svého lidu, demokracie, svobody, míru…

Je spousta důkazů, že Rugova nebyl nic z toho. Nicméně byl přijatelný jak pro kosovské Albánce, tak pro impérium jako symbolická loutka v úsilí pro oddělení Kosova od Srbska. Jeho smrt vyvolala kondolence z hlavních měst Západu, ale také obavy, že by mohla vést ke zlým albánským rvačkám, které by mohly ohrozit imperiální program pro okupované srbské území.

Komentujíc Rugovovu smrt Economist píše, že „OSN a diplomaté“ pracují na urovnání rozhádaných albánských vůdců ještě před získáním kosovské samostatnosti – výsledku, který je předem rozhodnutou záležitostí zdržených „jednání.“

To bylo potvrzeno i současným místodržícím OSN Sorenem Jessen-Petersenem v „kosovském parlamentu“ v neděli, kdy „požadoval uklidnění místních politických vůdců, protože Rugova zasvětil svůj život osvobození Kosova.“ Petersen ještě dodal, že „je to vize, k jejímuž dokončení schází jen kousky, které jsou nyní ve vašich rukou, kosovských politických vůdců, jejichž jednota a odpovědnost k Rugovově misi budou zásadní v nadcházejících měsících.“ (IPS)

Mýtus míru

Politici i média používají Rugovovu smrt k uspíšení albánské separatistické kauzy a za tímto účelem charakterizují zesnulého jako historickou postavu „větší než život.“ Například představitel EU pro zahraniční politiku Javier Solana chválil Rugovu jako „historického vůdce, který věnoval svůj život ochraně a podpoře práv pro lidi v Kosovu… muže míru, tvrdě čelícího útlaku, ale hluboce oddaného ideálům „nenásilí.“

Nuže, Javier Solana byl generálním tajemníkem NATO v roce 1999, kdy probíhala válka s Jugoslávií na podporu albánských separatistů, proto není nic neobvyklého vidět ho při „napravování“ historie a chrlení nehorázných nesmyslů. Jeho sdělení by mělo nějaký smysl pouze v případě, že by „lidem Kosova“ byli pouze a výhradně Albánci. Srbové, Romové, Turci a ostatní národy v obsazené provincii, kteří byli terčem albánského terorupřed i po roce 1999, můžou stěží považovat vraždy, znásilňování, rabování a etnické čištění za „ochranu a podporu“ svých „práv.“

Představa Rugovy jako „muže míru… hluboce oddaného ideálům nenásilí“ byla úmyslně a lstivě sestrojena PR manipulátory najatými kosovskými Albánci na začátku 90tých let. Stejní lidé podporovali představu Rugovy jako – vzdělaného spisovatele, bohéma (ozdobeného obtěžující šálou, která jak říká symbolizuje „srbský útlak“) – jako albánského Havla, nebo Gándhího. Jenomže Havel a Gándhí původně čerpali z nenásilných prvků svých rodných kultur a tradic, z něčeho naprosto cizího pro Albánce – kteří do současnosti žijí, v dobrém i ve zlém, v klanové společnosti, která vychvaluje/velebí násilí a praktikuje krevní mstu (vendetu).

Další závažný důvod k představování albánského separatistického hnutí v Kosovu pouze přes PR filtr a antireflexní vrstvou Rugova je skutečnost, že příhodně ignoruje události před rokem 1989, a zůstává pohodlně ve vymyšleném příběhu o „zlém Miloševičovi a jeho nevinných balkánských obětech.“ Z historie je tak vymazán albánský útlak Srbů a dalších mezi roky 1974 a 1989, separatistické vzpoury v letech 1968 a 1981, masová emigrace z Albánie po roce 1945, masakry spáchané úřady „Velké Albánie“ během druhé světové války a mnoho dalšího.

Nakonec, ale ne naposled dovoluje líčení Rugovy jako „muže míru“ impériu ospravedlnit terorismus UCK (KLA), který je představován jako lidová vzpoura Albánců unavenýchRugovovou „neúčinnou“ taktikou, s níž čelil „srbskému útlaku“.

Prázdný muž

Kdo byl skutečně Ibrahim Rugova? Podle osobních výpovědí těch, co ho znali, to byl autokratický, sobecký, domýšlivý pozér, postižen bludem velikášství a netolerantní k námitkám/jiným názorům – ale jen pouze k jeho albánským kolegům. Jeden americký úředník, který se s ním často setkával, popisoval Rugovu jako „líného a slizkého/úlisného…vždy servilní a pochleboval nám jak věřil, že vazelína bude nejlepším prostředkem k získání nezávislosti.“ (Cirjakovic)

Zdá se, že jedinou zásadou, které se Rugova vždycky držel, byl neoblomný oportunismus. Ve dnech předcházejících jeho smrti začaly obíhat pověsti, že konvertovalke katolicismu. Protože odpadnutí od víry je v islámu docela smrtelný hřích a Rugova byl přinejmenším po formální stránce muslim, tak není překvapující, že tyto pověsti nebyly nikdy oficiálně potvrzeny – ale byl to způsob, jak udělat politické body u Svaté stolice.Rugova bude pohřben na UCK „hřbitově mučedníků.“

Nemálo zpráv ohlašujících Rugovovu smrt se zmiňuje o tom, že byl „nazýván kosovský Gándhí“, až na skutečnost, že tahle přezdívka je čistým výmyslem PR, spíše než současným názorem odpovědných pozorovatelů a je těžkou urážkou Gándhího.

Fait Accompli

Ve výlevech soucitu za pro „otce kosovského národa“ téměř ujde pozornosti, že oddělení Kosova od Srbska – něco, co se vždy formulovalo v eufemismech a oficiálně bylo popřeno naposledy minulý pátek – je nyní zmiňováno zcela otevřeně, a jako accomplifait.

Vypadá to, že Rugova bude pro albánskou separatistickou kauzu daleko více užitečný jako mrtvý, než v živý. Jak Bělehrad posílá kondolence a dobře mluví o Rugovovi, tak má impérium dokonalou příležitost hnát situaci k nezávislosti pro srbskou provincii a uskutečnit sto let starý sen o albánské „Kosova.“

Ibrahim Rugova však v rozporu se všemi prohlášeními nebude ta hlavní osoba v tomto velkém historickém dramatu, ale pouze něco jako pestrý/barevný komparz/statista.

Messin, 27.1. 2006 ZDROJ