Pokračující fraškovité „rozhovory“ mezi Srbskem a vzbouřenými Albánci z Kosova dosáhly minulé pondělí své absurdity, když byli srbský prezident a premiér přivedeni ke stejnému stolu jako „prezident“ a „premiér“ jejich okupované provincie. Dosažení toho, aby „zákonný“ premiér Vojislav Koštunica akceptoval Agima Ceku, obviněného z terorismu a válečných zločinů jako svůj legitimní protějšek, bylo úmyslnou fackou do tváře Bělehradu od hlavního vyjednavače Martti Ahtisaariho.

Editoři pro-imperiálního časopisu Transitions Online udělali ve svém komentáři k setkání dobrý postřeh: že jednání „porušuje základní zásadu diplomacie: mluvit pouze tehdy, pokud je o čem.“ Albánci už dávno objasnili, že je pro ně jediným přijatelným výsledkem nezávislost. Vláda v Bělehradě řekla, že přijme skoro všechno kromě nezávislosti.

Bělehrad netrvá na zatčení a souzení albánských teroristů obviněných z hrůzných zločinů proti civilistům – Albáncům, stejně jako Srbům, Rómům, Turkům a jiným. Nepožaduje ani plnou a nekvalifikovanou „reintegraci“ Kosova do srbského ústavního pořádku, tedy cestu použitou Chorvatskem Franja Tudjmana v Daytonu při likvidaci poslední srbské enklávy, kterou jeho vojska nezvládla etnicky očistit. Dokonce ani nežádá plné uskutečnění rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z roku 1999, která obsahovala také budoucí rozmístění srbské policie a armády na vnějších okrajích Kosova – něco, co se okupanti provincie nikdy neobtěžovali uvést v platnost, společně s jinými vážnými povinnostmi výslovně požadovanými v tomto dokumentu, takovými jako je ochrana životů a vlastnictví ne-Albánců. Koštunica a Tadič pouze požadují po „mezinárodním společenství“, aby se řídilo vlastními zákony a upustilo od jeho úsilí dobýt si 15 procent srbského území.

Neústupnost !

Den před začátkem rozhovorů otiskl Washington Post úvodník nazvaný „Srbská neústupnost“, obviňující Tadiče a Koštunicu z „hluchoty“ vůči „pevné západní shodě“ ohledně Kosova, a „výhledové vizi“ mírového Balkánu v rámci EU. Podle tohotoidiotského článku je balkánský mír konečně na dosah, ale je ohrožen zpátečnickými Srby a oblíbenými nepřáteli Postu – Rusy.

Zatímco Koštunica byl dlouho oblíbeným terčem srbofóbů doma i v zahraničí kvůli obviňování z „pokračování v Miloševičově dědictví“ – i když je nanejvýš váhavým kolaborantem, Post tentokrát nazývá jeho a Tadiče jako vůdce „závislé na.. jedovatém nacionalismu.“ Všechna ta podlézavost tedy mladému Borisovi (Tadičovi) nepřinesla nic; editoři Postu končí své chvástání doufáním, že poněvadž je Srbsko demokracií, tak „pokud se jejich vůdci nemohou přizpůsobit, jejich lidé si nakonec vyberou lepší vůdce.“

Nebo by měli zvolením nových lidí spíše ušetřit potíží Post?

Podvolte se, nebo zhyňte

Morton Abramowitz, zakladatel intervencionistické skupiny ICG (International Crisis Group) a bývalý poradce kosovsko-albánské UCK/KLA, napsal v podobném tónu společně s viceprezidentem ICG Markem Schneiderem komentář, který se objevil se 25.června ve Wall Street Journal.

„Srbsko si může vybrat minulost, nebo budoucnost. Nemůže mít oboje, „ říkají Abramowitz a Schneider. „Koštunica přináší pozdní sdělení od Slobodana Miloševiče, že Kosovo musí zůstat podřízenou provincií Srbska. Ale Miloševič je mrtvý, hodiny nejdou přetočit zpět do roku 1999 a Srbsko bude muset přijmout mezinárodní konsensus o konečném stavu Kosova.“

Doposud, a to je docela zřetelné, to byly žvásty ICG. Ale Abramowitz a Schneider se z nějakého nevyzpytatelného důvodu rozhodli „podepřít“ jejich „argument“ odpornými a falešnými tvrzeními, jakoby byly z podobného ranku jako například ZHN v Iráku. Například říkají, že kosovští Albánci (v jazyce jejich přívrženců „Kosovci“) „se dost přiblížili standardům zadaným Radou bezpečnosti OSN pro jednání o konečném stavu.“ Zástupce OSN, který dal minulý rok jednáním zelenou, učinil pouze jednu křivou zmínku, maskujíc tak naprosté selhání Albánců přiblížit se alespoň jednomu ze standardů požadovaných OSN, když se vyjádřil, že „realizace standardů byla nerovnoměrná/rozdílná.“ („standard implementation has been uneven“)

Abramowitz se Schneiderem se potom vytasili se starou ICG/albánskou novinářskou kachnou o bělehradském sponzoringu „paralelních institucích“ na severu Kosova, nucení kosovských Srbů bojkotovat albánskou vládu, a dokonce zakládání polovojenských jednotek a tajné policie, v rozporu s rezolucí OSN č.1244. Skutečnost, že tohle všechno jsou ubohé nesmysly, ale skupinu ICG nikdy nezastavila. 28.července skupina dokonce publikovala zprávu obhajující „armádu pro Kosovo“ – pravděpodobně KLA/UCK.

Království nebeské

Jeden turecký analytik komentoval jednání o Kosovu tím, že vyvolává paralelu s „Lazarovou volbou“ („Lazars choice“). Podle tohoto starého srbského eposu byla poslednímu středověkému vládci Srbska nabídnuta prorokem Eliášem volba; pokud zvolí království pozemské, Turci budou poraženi, ale jeho království nakonec zahyne, stejně jako všechny lidské/pozemské věci. Pokud bude jeho volbou království nebeské, cenou bude oběť jeho vlastního života a jeho rytířů, ale odměnou pro Srby by bylo místo v nebi.

Není pochyb, že legenda vznikla v dlouhých temných letech okupace tureckou říší, kdy přeživší Srbové bojovali, aby zachránili svou identitu a víru a připisovala význam jejich utrpení, které následovalo po porážce v roce 1389. Legenda vysvětluje, proč Srbové nahlížejí na Kosovo jako na své duchovní srdce, svůj Jeruzalém. A i když Saladin vefilmovém eposu Riddleyho Scotta tak hovořil o Jeruzalému, Kosovo má cenu „nothing…everything.“

Analytik neměl pravdu, přestože je mezi „Lazaros choice“ a možnostmi nabízenými dnes Srbům určitá analogie. Imperiální „nabídka“ případného členství v NATO a EU je rozhodně pozemská: přijměte náš požadavek a bude vám dovoleno sloužit, dostanete o něco více zbytků ze stolu a možná budete i méně biti. Alternativa – odmítnutí síly, která sama sebe prezentuje jako právo, uplatnění víry ve vyšší morálku, než je ta vyjadřovaná bombami a CNN, trvání na nezcizitelném právu na život, svobodu a vlastnictví proti těm, kteří je nelítostně uráží – má mnohem více společného s těmi, kdo věří ve „společenství svatých, vzkříšení mrtvých a život věčný.“

Překlad Messin, 3.8. 2006 ZDROJ