Vysoký bezpečnostní činitel OSN v Kosovu odhalil, že KFOR „očekává rozsáhlé násilné akce a demonstrace uskutečněné agresivními srbskými a albánskými skupinami,“ až vyvrcholí jednání o plánované nezávislosti Kosova.

Agentura Makfax 22.září uvedla, že bylo zatčeno sedm kosovských Albánců, údajně zapojených do proti-srbské vzpoury z března 2004. Nicméně čtyři nedávné bombové útoky, po nichž bylo několik Srbů hospitalizováno, vyvolaly sice odsouzení OSN – ale tím to skončilo.

Itálie předala 1.září velení nad svými 2.500 KFOR vojáky spolehlivým Němcům. Německý generál Roland Kather převzal velení po generálu Giuseppe Valottovi a podle AKI bude velet během léta 2007. Od Němců, mstících se za jejich neúspěch ve 2. světové válce úsilím rozdrtit Srby v Kosovu, se očekává nekompromisní postup. Přítomnost KFOR se v posledních měsících rozšířila do severního Kosova, obydleného Srby. Uvedené zdůvodnění bylo chránit Srby, ale většině angažovaných pozorovatelů je zcela zřejmé, že skutečným cílem je prevence vyzbrojení, či posílení přicházejícího ze Srbska samotného v případě budoucích albánských útoků na sužovanou srbskou menšinu.

Správa OSN v Prištině ví už dlouho o možnosti propuknutí většího násilí v případě, že dvě etnické skupiny nedokážou dosáhnout dohody, která zůstává sporem, zatímco přichází konečný termín pro závěrečná jednání a mandát UNMIK se chýlí ke konci.

Vnitřní dokumenty prozrazují, že správa Kosova UNMIK dlouho diskutovala možné scénáře, které by se mohly zhmotnit koncem roku. Existence těchto zpráv ukazuje, že OSN a příbuzný personál mise UNMIK diskutovali a debatovali možné propuknutí násilí ve shodě s možným výsledkem rozhovorů o konečném statusu.

Nejvíce proslavenou zprávou byl interní dokument UNHCR o uprchlících. Na vědomí byl dán v lednu 2006 (ačkoli přesnější datum nebylo později dodáno) a způsobil rozruch v místních i cizích médiích, když byl citován později na jaře.

Zpráva ukazovala, že skupina pro uprchlíky dělá náhradní plán až pro 70.000 srbských uprchlíků (z celkových 100.000), kteří budou nuceni uprchnout v případě budoucích potíží. UNHCR nejprve nařčení odmítl, pak význam zprávy bagatelizoval tím, že jí vydával za „rutinní“ část diskutování a nikoli politiky. Nakonec po ustoupení počátečního rozhořčení, agentury jako Reuters odkazovaly na text v bizarním překroucení, jako téměř na nějaké opatření k vytváření důvěry, které neukazuje obavy, ale spíše promyšlenost a připravenost úřadů.

Avšak druhý interní dokument od civilní policie OSN byl balkanalysis.com zpřístupněn před několika měsíci. Neoficiální zpráva z února 2006 zvažuje pět různých scénářů, které by se mohly vyvinout ve sporné provincii během listopadu. Hypotézy zvažují následující:

1) rozhodnutí o plné nezávislosti v listopadu;

2) „více než samospráva, méně než nezávislost“;

3) prodloužení rozhovorů do roku 2007;

4) opakování jugoslávské zkušenosti z 90.let, kdy ozbrojení Albánci spustili na venkově útoky proti úřadům (v tomto případě by už šlo už o úřady mezinárodní)

Všechny tyto scénáře byly od té doby diskutovány v médiích a každý si našel zastánce i odpůrce u různých mezinárodních mocností a sil. Co je ovšem zajímavé na tomto dokumentu je skutečnost, že události roku 2006 prokázaly jeho správnost. Obecně řečeno, žádný z možných scénářů nevede ke šťastným výsledkům, přinejmenším pokud se týká bezpečnostní situace. Vezměte si výsledek možnosti 2:

„Po zdlouhavých jednáních a kyvadlové diplomacii zakončil pověřenec OSN Marti Ahtisaari jednání výsledkem, který je vyvážený vůči členům kontaktní skupiny. Kosovu je udělena více než samospráva, méně než nezávislost. Když je výsledek jednání oficiálně vyhlášen, extrémní frakce bývalé UCK se chápe zbraní a zahajuje strategii „udeř a uteč“ proti IC („mezinárodnímu společenství“). Toto je ovšem neochotno veřejně prohlásit, kdo je za útoky.

Kosovští Albánci prohlásili, že nechtějí nic méně, než úplnou nezávislost, které bělehradské autority neústupně oponují. Západ podporuje dříve jmenované, ale pokud bude poskytnuta nezávislost, interní zpráva předpokládá následující vývoj:

„Srbové nepřijímají úplnou nezávislost. Srbové ovládají část rozdělené Mitrovice severně od řeky Ibar. Mezinárodní a místní úřady jsou ohledně předejití rozdělení bezmocné, bývalí bojovníci UCK se připravují na otevřenou akci proti srbskému odporu na severu, bez ohledu na mírné albánské úsilí o přímý dialog. Zároveň s tím páchají extrémní frakce kosovských Albánců taktiku „udeř a uteč“ proti mezinárodnímu společenství. Toto útoky odsoudí, většinou s pokusem shodit vinu na vzbouřené Srby jižně od Ibaru, kteří jsou rozladěni rozhodnutím o nezávislosti.“

Třetí scénář – odložení rozhovorů – je také považován za alternativu zachování tváře. Několik nedávných článků následujících po návštěvě prezidenta Tadiče ve Washingtonu tvrdilo, že Bushova administrativa zdrží rozhodnutí o Kosovu dokud nebude po srbských volbách v naději, že radikální srbská strana nebude moci využít Kosovo k uchopení moci. V tomto kontextu vypadá zajímavě případný vývoj po třetí možnosti, jak ho také předvídá dokument OSN z února 2006:

„Koncem listopadu 2006 a začátkem prosince rozhovory o konečném stavu slábnou a kontaktní skupina navrhne přerušení až do Nového roku. Kosovští Albánci vykazují známky frustrace s tím, že požadují udělání dohody, nicméně nedávné bezpečnostní incidenty ovlivňující komunity menšin, svobodu pohybu a jiné záležitosti, stanovily překážku (úskalí/kámen úrazu) pro vládu většiny.“

S přibližujícím se listopadem uvidíme, který z těchto scénářů se zhmotní. V každém případě je poučné poznamenat, že OSN si jich byla už nějakou dobu vědoma. Větší politická rozhodnutí, která se objeví, by měla být analyzována ve světle tohoto uvědomění.

Překlad Messin, 27.9. 2006 ZDROJ