S blížícím se podzimem se náhle začíná vynořovat obrat ve světovém politickém dění, který by mohl znamenat, že se Balkán už potřetí během posledních 100 let opět stane místem „kde začaly všechny ty hloupé věci.“

Březen 2007 byl zdá se rozhodujícím mezníkem pro vznik „pravoslavné energetické osy“, kdy Rusko, Řecko a Bulharsko podepsaly smlouvu o stavbě ropovodu Burgas-Alexandropolis. Poprvé v historii tak Rusko obešlo Bosporský průliv a to s pomocí dvou zemí NATO – Bulharska a Řecka. Obě země byly odměněny stavbou velkokapacitních ropných skladů o celkové kapacitě 1,5 milionu tun ropy ve svých přístavech. Řecko navíc právě zakoupilo špičkovou ruskou zbrojní techniku, která by mohla znamenat skutečnou změnu v rovnováhy sil v širší oblasti. O tři měsíce později Rusko, Bulharsko, Řecko a Itálie podepisují velký obchod ohledně zemního plynu, který ještě více posunuje Balkán právě do samého středu světového dění. Moskva sleduje Černou Horu, kam investovala opravdu hodně v sektoru nemovitostí a nepřetržitě ukazuje svou geopolitickou roli ve všech státech oblasti, prozatím s výjimkou Albánie.

Současně jsou hlavní města Západu šokována neústupným postojem Moskvy v otázce případného uznání nezávislosti Kosova, která zároveň Bělehradu nabídla všechnu možnou pomoc, aby vydržel tlak. Nakonec se Francie a Německo začaly opatrně neutrálně stavět mezi USA a Rusko, a odhadujíc vyčerpání amerických jednotek na rozmanitých frontách po celém světě kvůli válce proti terorismu; začaly zkoušet budovat na západním Balkáně vlastní zóny vlivu, v rozporu se všemi dohodami, podepsanými po válce v roce 1999. Léto roku 2007 ukázalo, že proces globalizace je napodobeninou období 1870-1914, kdy všechny mocnosti navzájem soupeřily a vytvářely aliance pro svůj vlastní prospěch, právě tak jako kolonizovaly planetu a podrobovaly si slabší kultury a společnosti.

Kosovo už hostí americkou základnu Camp Bondsteel, s více než 500 hektary plochy a více než 300 stavbami a tisíci lidmi personálu, vojáků, civilů a bezpečnostních jednotek. Doslova hrad uprostřed chudé a nerozvinuté oblasti postižené organizovaným zločinem, korupcí a vysokou porodností, které dusí tuto venkovskou oblast Balkánu. Hlavní funkcí „hradu“, bez ohledu na vytváření bezpečnosti podle dohody z roku 1999; je hrát rozhodující roli v zabezpečení navrhované stavby potrubí AMBO natahovaného z přístavu v bulharském Burgasu, skrz Makedonii (FYROM) a zakončeného až v albánském Vlore. Jeho stavba byla vždy v ohrožení kvůli křehké sociální a etnické situaci v západní Makedonii, na kterou nemůžeme pohlížet bez toho, aniž bychom vzali do úvahy vývoj v Kosovu. Ve skutečnosti každý posun k nezávislosti dostane makedonskou vládu do nepříjemné situace, kdy bude sousedit se dvěma albánskými státy, expandující populací a svou vlastní velmi početnou albánskou menšinou, která se při pokračování současného demografického trendu stane většinou už v roce 2020. Bulharsko si už částečně zabezpečuje svůj vliv vydáváním desítek tisíc pasů pro občany svého východního souseda.

Řecko-americké konsorcium SENCAP navíc prohrálo hospodářskou soutěž o získání tepelné elektrárny Negotino; s kanadsko-bulharskou koalicí. Přestože předešlí nabídli více, vládnoucí strana BMPO podpořila bulharskou korporaci a informace z Makedonie popisují zuřivý americký odpor vůči celému vývoji. Je zajímavé všimnout si rozšiřujících se zvěstí o možné „federální unii“ mezi Makedonií (FYROM) a Bulharskem, které začaly obíhat. Tato událost by měla pravděpodobně závažnější a intenzivnější následky, než nezávislost Kosova.

Srbsko během léta dosáhlo víceméně odepření svých diplomatických bodů, získaných na jaře, ze kterých byla nejdůležitější schopnost udělat červenou čáru, za kterou už nelze ustoupit a také odmítnutí členství v EU výměnou za vzdání se Kosova. Je zbytečné říkat, že to byla většinou symbolická prohlášení s dlouhodobým účinkem na jiné státy přející si vstup do EU, jako Turecko, či Ukrajina. Ve skutečnosti už Evropa není tou přitažlivou dámou, jakou byla po pět dekád, či ještě před pěti lety, a proces stárnutí začíná ovlivňovat její schopnost aktivně vyjednávat v důležitých a citlivých záležitostech, jakou je například Kosovo. Tudíž každý národní stát zaplňuje mezeru EU, jako tomu bylo v roce 1991, době největšího respektu.

Albánie má potencionál stát se ohniskem politického vývoje nadcházejících měsíců kvůli rostoucímu odporu mezi Berishovou vládou a opozicí a dalších vzrůstajících tendencí po celé zemi, požadujících připojení k Evropě ve smyslu občanských práv, méně korupce a decentralizaci úřadující těžkopádné politické patronace. Všechny tyto tendence se mohou zviditelnit v říjnu, pokud nedojde k žádným náhlým událostem, který by vtáhly zemi do politické slepé uličky.

Řecko zažívá vlnu požárů, která byla podle vládních prohlášení velmi dobře a úmyslně naplánovaná. Komisař EU Fratini to navíc okomentoval výrokem, že Evropa zažívá novou vlnu terorismu, „územního terorismu“, používajícího prostředí jako „zbraň proti obyvatelstvu, ekonomice a státu“. Podle některých je Řecko první zemí, kde byla tato forma terorismu realizována, i když bez znalosti konkrétních viníků.

Během několika minulých let uzavřela aténská vláda některé okázalé obchody s Ruskem, otevřela svůj trh čínskému a arabskému kapitálu a kultivovala silné svazky se silnými americkými monopoly, obzvláště těmi z východního pobřeží, koncentrovanými v New Yorku. Několika slovy rozšířila svůj vliv a udělala ze sebe finanční středisko oblasti. Tento proces zvětší roli Řecka v mezinárodním obchodě, jak v oficiálním, tak v „paralelním“ (drogy, pašování, praní špinavých peněz, atd.). Řecko a následně Balkán jsou branou Evropy ke Střednímu východu, severní Africe a Černému moři, takže každá náhlá změna v ustavené rovnováze sil souvisí s širšími posuny zájmů globální ekonomiky, navzdory miniaturnímu HDP, který produkují státy v oblasti ve srovnání se zbytkem světa.

Balkán zažije množství událostí, které budou nakonec dříve či později kulminovat událostmi většími. Následující podzim bude odhalující, soudě podle koncentrace nevyřešených otázek v tak omezeném geografickém území a netřeba dodávat, v tak vzpurné a nervózní části Evropy. Evropští, američtí a ruští vůdci mají historickou příležitost kompromisu v širokém rozsahu záležitostí v jihovýchodní Evropě a pohledu dále do budoucnosti, aby odolali globálním výzvám ničení životního prostředí, islámského fundamentalismu a divoké ekonomické konkurenci Asie. Jinak bude Balkán hrát opět roli rozbušky pro Eurasii, což bude mít neznámé důsledky na globální bezpečnost po celá nadcházející desetiletí.

Překlad Messin, 31.8.2007 Zdroj