Defense and Forreign Affairs Special Analysis – 24.srpen 2007 (str. 3-6)

Analýza zaměstnanců GIS (The Global Information System).

The New York Times psaly v roce 1999: „etnické napětí zůstává na vysoké úrovni v Kosovu, kde bylo odhadem zabito 10.000 osob v konfliktu, který začal zákrokem proti kosovským Albáncům, požadujícím nezávislost na Jugoslávii.“ (1) O osm let později The New York Times pořád informovaly o „až 10.000 lidech, většinou etnických Albáncích, odhadem zabitých v konfliktu mezi albánskými povstalci a jugoslávskými silami“. (2)

The New York Times hlásí s přesností, že na sportovní utkání na stadionu Yankee přišlo 56.253 osob, ale po osmi letech stále pouze odhaduje, kolik lidí zemřelo v Kosovu, přestože nejvyšší odhadované číslo obětí by nezaplnilo na zmíněném stadionu ani čtvrtinu míst.

The New York Times nejsou samy. Rychlý průzkum zpravodajství a agenturních zpráv odhalí stovky článků, uvádějících podobné informace: „Odhadem 10.000 lidí, hlavně Albánců, zemřelo v kosovské válce“… „Válka v letech 1998-1999 zabila odhadem 10.000 lidí , hlavně etnických Albánců“… „Až 10.000 osob, většinou etnických Albánců, zahynulo v letech 1998-1999 ve válce mezi etnickými albánskými separatisty a srbskými bezpečnostními silami.“… „Kosovská válka zabila odhadem 10.000 lidí, hlavně etnických Albánců.“

Zajímavou výjimkou byla agentura Reuters, která nedávno opustila odhad 10.000 a uvedla: „nezávislé odhady prohlašují, že 7.500 až 12.000 lidí, hlavně etnických Albánců, zemřelo během srbské války proti partyzánům“.

První osobou, který vyslovila obecně udržovaný odhad 10.000 mrtvých, byl britský ministr zahraničí Geoff Hoon, na tiskové konferenci 17.června 1999, pouhých pět dnů po rozmístění vojsk NATO v Kosovu. (3)

O šest měsíců později oficiálně přijalo odhad 10.000 i ministerstvo zahraničí USA. Ministerstvo ve své správě uvádí: „10.listopadu 1999 řekla Radě bezpečnosti OSN hlavní žalobkyně ICTY Carla Del Ponte, že její kancelář obdržela zprávy o více jak 11.000 zabitých v 529 hlášených hromadných hrobech a místech zabíjení v Kosovu. Podle žalobkyně bylo exhumováno 2.108 těl ze 195 z 529 známých hromadných hrobů. To naznačuje ještě až 6.000 těl v masových hrobech Kosova, pokud 334 dosud neprozkoumaných hrobů bude obsahovat podobné množství obětí. K tomu všemu musí být přidány tři důležité kategorie obětí: 1. Ti zahrabaní v hrobech, jejichž umístění není známo. 2. Jak hlásí zprávy ICTY, existuje významné množství míst, kde nelze spočítat přesné množství těl. 3. Oběti, jejich těla byla spálena, nebo zničena srbskými silami. Zprávy z tisku a od svědků poskytují důvěryhodné podklady o ničení důkazů srbskými jednotkami po celém Kosovu i dokonce v samém Srbsku. Počet obětí, jejichž těla byla spálena, či zničena nemusí být nikdy znám, ale dostatek objevených důkazů vede k závěru, že srbskými silami bylo pravděpodobně zabito 10.000 kosovských Albánců.“ (4)

Jak se ukázalo, počátečních 2.108 těl nalezených vyšetřovateli ICTY se nepřeměnilo v těch 6.000 očekávaných US ministerstvem zahraničí. Vyšetřovatelé prověřovali největší hroby jako první, takže když ICTY v létě 2000 ukončil exhumace, celkové množství nalezených těl bylo 2.788. (5)

Přestože odhad US ministerstva zahraničí o „asi 6.000 tělech v hromadných hrobech Kosova“ byl nadsazen téměř o 115 procent, toto se nikdy neobtěžovalo revidovat svůj celkový odhad o 10.000 obětech. Pokud jde o další kategorie zmiňované ve zprávě, i kdyby se někdo pokoušel skrýt důkazy, oběti by musely být zaznamenány jako pohřešované, bez ohledu na to, zda byly nalezeny jejich pozůstatky, či nikoli.

Mezinárodní Červený kříž uvádí ve svém posledním sčítání 2.047 zmizelých osob v souvislosti s válkou 1998-1999, včetně přibližně 500 Srbů, 1.300 Albánců a 200 příslušníků jiných etnických skupin. (6)

Americký statistik Patrick Ball, svědčící jako expert na straně obžaloby u ICTY při procesu s bývalým srbským prezidentem Milanem Milutinovičem v Haagu, nedávno vrhnul trochu světla na metodiku odhadování počtu kosovských obětí. Během svědectví Ball připustil, že nejnovější zdokumentovaný celkový počet mrtvých a pohřešovaných lidí související z kosovskou válkou v letech 1998-1999 je menší než 5.000. Nicméně odhadoval, že skutečný počet obětí byl o hodně vyšší: 10.356. Ball uvedl, že jeho odhad je založen na „těch nezdokumentovaných, které s velkou pravděpodobností ani už zdokumentovány nebudou“. (7)

Když ho Milutinovičův právník žádal, aby vysvětlil, jak se méně než 5.000 doložených případů mrtvých a pohřešovaných mohlo změnit na odhad více než 10.000 úmrtí, Ball odvětil: „je velmi ojedinělé, že jsou lidé po takovýchto masových zvěrstvech identifikováni, a to z mnoha důvodů; například rodiny nevidí důvod k informování, těch není mnoho – ohlášením získají totiž jen málo, protože všichni svědci utekli, nebo jsou pryč. Rodiny mohly opustit zemi. Existuje mnoho různých důvodů a souvislostí, proč něco ohlašuje jen relativně málo lidí.“ (8)

Ballův předpoklad, že většina zabíjení nebyla ohlášena je nicméně vyvrácen jeho vlastní zkušeností. ICTY poskytl jeho expertnímu týmu více než 10.000 zpráv (neověřených případů) o zabíjení v Kosovu. Jeho tým zprávy prověřil a shledal, že jen 4.400 se týkalo se specifických jednotlivců. (9). Problém, se kterým se Ballův tým setkával, nebyl ten, že by zabíjení nebyla ohlašována, ale naopak byla hlášena nadměrně. Stejní jednotlivci byli hlášení zas a zase, takže se většina zpráv opakovala.

Milutinovičův právník využil Ballovo tvrzení o tom, že většina obětí nebyla nahlášena tím, že se ho zeptal jak byl schopen určit, kdo byl nahlášen a kdo nebyl? Ball odpověděl: „Dobrá, ve skutečnosti většina zpráv nemůže nikdy být přesně analyzována, pane. Hodnověrnost hlášení musí být vždy odhadována, takže máte pravdu, nikdy nemám přímý důkaz o skutečné hodnověrnosti zprávy, ale to nemá ani nikdo v žádném jiném státě na světě, protože jediná cesta jak toto analyzovat, ať ve Švédsku, nejlepším registru na světě, nebo na nějakém jiném místě, kde je těžké dokumentovat, je odhadnout celkový úhrn a potom se podívat na vaše počty a rozdělit je do celkového počtu. Přirozeně, hodnota zpráv je v přesném smyslu nezměřitelná, takže máte pravdu, tyto data nemám, ale to je hra se slovy.“ (10)

Klam této představy je snadno odhalen. Stejná logika by mohla být použita k výrobě vlny zločinnosti například v Nizozemsku. V roce 2006 tam bylo ohlášeno 160 vražd. Ale při předpokladu, že bylo nahlášeno jen jedno zabití ze tří, by bylo možné říci, že tam ve skutečnosti došlo ke 480 vraždám. Ale proč zůstat u tohoto počtu? Bylo by stejně dobře možné říci, že bylo ohlášeno jen jedno zabití z pěti, což by umožnilo tvrzení, že bylo zavražděno 800 lidí. Také by bylo možné říci, že tam bylo tolik vražd, kolik si dokážete představit; všechno co by bylo nutné, by bylo vybrat si to „správné“ hlášení a znásobit ho počtem zdokumentovaných případů.

Britský lékařský časopis The Lancet, který skvěle (a poněkud nepřesně) obvinil Američany vedené koaliční jednotky ze zabití přibližně 70.000 až 500.000 iráckých civilistů od roku 2003, použil poněkud lepší argumentaci. Zpráva časopisu odhadovala celkové množství obětí kosovské války kolem 12.000 mrtvých. Analytik přišel k tomuto číslu tím, že prozkoumal od února 1998 do června 1999 celkem 1.197 domácností; na základě toho, že 67 ze 105 úmrtí hlášených tímto populačním vzorkem bylo přisouzeno traumatu souvisejícímu s válkou, aplikovali stejnou úmrtnost na zbytek kosovské populace a dostali číslo 12.000. (11)

Počítání reálného počtu mrtvých a chybějících kosovské války není nepřekonatelný úkol. Po několik let byl počet obětí bosenské války odhadován na více než 250.000 lidí, ale několik let pečlivého zkoumání a dokumentování ukázalo, že skutečné ztráty na životech byly pravděpodobněji kolem 100.000. (12)

Odhadované počty mrtvých, ať už v Kosovu, Bosně, či Iráku, jsou notoricky nepřesné a náchylné k politické manipulaci. Všeobecně přijímaný bosenský odhad byl navýšen skoro o 150 procent. V Kosovu činí rozpor mezi nízkým (7.500) a vysokým (12.000) odhadem 35,7 procent, přičemž i nižší odhad se zdá jistě velmi navýšen.

Skutečnost, že kosovská válka nemá ani po osmi letech přesný počet obětí, nemůže být přičítána ničemu jinému, než nedostatku politické vůle.

Kosovská válka byla kratší něž ta bosenská a množství obětí bylo o hodně nižší, přesto jsme neviděli průzkum a dokumentační projekt pro Kosovo, který proběhl v Bosně. Nikdo neprojevil skutečnou snahu dokumentovat přesný počet obětí. KFOR, UNMIK, ICTY, sdělovací prostředky a zahraniční vlády a kosovsko-albánské úřady jsou dokonale šťastné, že se mohou spoléhat na odhadované počty obětí, bez ohledu na to, jak pochybná metodologie se za nimi skrývá.

Nedostatek politické vůle určit přesně počet obětí může být přisouzen strachu, že kosovský odhadovaný počet obětí by se mohl ukázat hrubě nafouknutý, jako byl ten původní v případě války v Bosně. Takové odhalení by bylo velmi nežádoucí v mnoha kruzích, protože by mohlo podkopávat důvody pro nezávislost Kosova na Srbsku a zároveň zpětně zpochybnit zásah NATO v roce 1999.

Překlad Messin, 6.9.2007 Zdroj

Footnotes:
1. The New York Times; November 30, 1999: 3 Serbs Attacked, One Fatally, By a Mob of Ethnic Albanians.
2. The New York Times; March 22, 2007: Envoy Calls for Independence for Kosovo Ahead of a UN Debate.
3. The Washington Post; June 18, 1999, Friday, Final Edition: Kosovo’s Albanians Returning In Droves; Serb-Led Offensive Took 10,000 Lives, Britain Estimates.
4. Ethnic Cleansing in Kosovo: An Accounting; US State Department Report, December 1999.
5. The Guardian (UK); Friday, August 18, 2000: Serb killings ‚exaggerated‘ by west; Claims of up to 100,000 ethnic Albanians massacred in Kosovo revised to under 3,000 as exhumations near end.
6. Beta News Agency; Fate of missing still unaccounted for. June 30, 2007, 09:40 (CET)
7. Milutinovic Trial Transcript; Tuesday, February 20, 2007; Pg. 10318
8. Ibid.
9. Killings and Refugee Flow in Kosovo, March. June 1999; A Report to the International Criminal Tribunal for the Former Yugoslavia; January 3, 2002; Patrick Ball, Wendy Betts, Fritz Scheuren, Jana Dudukovich, and Jana Asher; Pg. 6.
10. Milutinovic Trial Transcript; Tuesday, February 20, 2007; Pg. 10319 – 10320
11. The Lancet; Vol. 355, June 24, 2000.
12. Tabeau/Bijak expert report to the ICTY; 2004.